Víte, že člověk  žijící celý život v České republice může mít v těle i několik  druhů parazitů? Běžnou součástí našeho organizmu jsou totiž viry, bakterie a - parazité.

Viry a bakterie už v našem těle akceptujeme, s nimi si náš imunitní systém buď poradí sám nebo mu dokážeme pomoci léky.

Parazité jsou ale pro nás jaksi nepřípustní. Tyhle potvory se přece týkají zaostalých zemí v Africe a Asii, ne vyspělé západní civilizace! Je to ale velký omyl, ze kterého mě vyvedla Ing. Hana Bláhová z Detoxikační stanice v Brně, která se této problematice věnuje mnoho let a vede si velmi zajímavou statistiku.

 

 

 

Z dětství známe maximálně roupy, škrkavky a někdo, což nejčastěji  víme jen z vyprávění, měl tasemnici. Tím náš výčet běžných parazitů asi končí. Jak to vidíte paní inženýrko Vy?

 

Za poslední tři roky jsem našla pouze devět lidí, kteří byli čistí. Musím dodat, že jejich rod byl dlouhověký, většinou přicházeli s drobným problémem a nebo chtěli vyšetřit spíš ze zájmu. Postupem času jsme přišli na to, že absence parazitů zřejmě souvisí s krevní skupinou, protože sk.0 a sk.B mají lepší zažívání, a také s hladinou kyseliny HCl v žaludku. Pokud je této agresivní kyseliny v žaludku dostatek, tak vše dokáže zlikvidovat a tím pádem se do střev parazité nedostanou.

Vyhledáváním parazitů ( i virů, bakterií a neživých zátěží ) v organizmu se zabývám

už 9 let. Nejprve jsem začala pracovat na sobě, pak jsem pokračovala u známých a postupně i na klientech. Ve většině případů s pozitivními výsledky. Buď po detoxikaci něco našli ve stolici nebo se jim přinejmenším ulevilo třeba od zažívacích problémů.

Vypozorovala jsem, že klienti se stejnými diagnózami mívají stejné skupiny patogenů. Začala jsem si proto vést statistiku, ze které se po delší době začaly vynořovat zajímavé souvislosti.

 

 

 

Parazité jsou součástí našeho organizmu ?

 

My jsme výborní hostitelé a parazité se snaží být velmi nenápadní, aby s námi mohli žít co nejdéle, protože když nás zahubí, zahubí i sebe.

 

 

 

Nevzpomínám si na výraznou osvětu o parazitech na téma čím nás mohou ohrožovat. Jak spolupracujete s lékaři?

 

Doktorka Ingrid Fonková napsala úžasnou knihu „Střevní parazitóza v humánní medicíně"  kde píše, cituji : „Nadále zůstávají střevní parazité pro laboratoře nezjistitelnou veličinou. Proti virům a bakteriím si organizmus zpravidla dokáže vytvořit imunologickou ochranu, proti střevním parazitům nikoli. Tento imunologický obranný mechanizmus nebyl, s výhodou pro další existenci parazitů a bohužel pro utrpení postižených pacientů a zvířat, od přírody jaksi plánován.

Bez spolehlivé laboratorní diagnózy však podle moderních kriterií není možné naordinovat žádnou terapii. Se zřetelem na střevní parazitózu je proto absolutně nezbytné se od těchto kriterií oprostit - přinejmenším do té doby, než bude k dispozici spolehlivá diagnostická metoda pro jejich zjišťování. Je tudíž úkolem této knihy upozornit lékařskou veřejnost na střevní parazitózu jako na komplex nemocí".

 

Popisuje, jak byla zděšená, když posílala své pacienty na laboratorní vyšetření a jak malou výpovědní hodnotu tyto testy mají. Uvedu perličku: navrhuje i takové detaily, jako změnu sanitární techniky, kdy ve starších typech záchodů byly hladinky a kde bychom si mohli všichni zkontrolovat stolici.

Totéž popisuje lékařka Jelisejevová, která má stejné zkušenosti na úplně opačném konci Evropy. Rodiče alergických a astmatických dětí jí nosili stolice, které byly plné parazitů, přesto z laboratoří chodily negativní výsledky.

 

 

 

 

Máte podobné zkušenosti?

 

Mám stejné zkušenosti. Zpočátku jsem posílala klienty na parazitologická oddělení a do jejich  laboratoří s tím, že já na svém přístroji parazity měřím. Čekala jsem, že je oni svými uznávanými metodami prokážou. Klienti však přicházeli s negativními výsledky, nebo s jedním testem pozitivním a následným negativním. Zkrátka jsem byla velmi zklamaná.

Nemyslím si, že je to záměr nebo že práci v laboratoři neprovedli řádně. Je to možná dáno již odběrem v ordinaci, který nemusí být udělán kvalitně, natož opakovaně. Měrná hustota tělíček parazitů je stejná jako naše tkáně, proto jsou nezjistitelní i pomocí běžného  RTG nebo ultrazvuku. Pacient by měl před vyšetřením některou zobrazovací metodou užít kontrastní látku, pak je větší naděje na záchyt. To se ale  běžně neprovádí. Také počet odběrů zvyšuje pravděpodobnost záchytu.Například prof. Hynek Lýsek radí laborantům,  že ani šestero negativních odběrů na lamblie neznamená jejich nepřítomnost. Bez kvalitní diagnostiky ale nemůžeme léčit.

 

 

 

 

To mě ale trochu děsí. Nepotřebuje pohled na parazity u nás změnu?

 

V Karlíně na zdravotním středisku visí plakát Parazitologického oddělení ZS v Praze, které sebralo informace ze 76 laboratoří celé republiky. Vyšetřili asi 6 400 osob, provedli asi 100 tisíc úkonů a našli parazity u 83% lidí z bez cestovní anamnézy. To znamená žijících tady, těch, kteří necestovali do zahraničí. Je to tedy oficiální potvrzení, že promořenost parazity je v naší populaci vysoká. Už to je posun kupředu, alespoň  informovat.

 

 

 

 

Proč o parazitech široká veřejnost neví?

 

Chtělo by to patologa, který by cíleně parazity hledal a svá zjištění zveřejňoval. V cizině na západ od nás se to již stalo. Patologové nacházeli parazity při pitvách, podali o tom zprávu a údajně nebyla vůle ji zveřejnit. Bohužel to není zajímavé téma, protože pokud dokážeme, že mnoho nemocí lze vyléčit jednodušeji bez dlouhodobého nebo celoživotního užívání léků, možná se to nebude líbit farmaceutickému průmyslu.

 

 

 

 

Kde  všude v organizmu jsou?

 

Parazité v nás kolují a všeobecně se o tom ví. Například cesta škrkavek je přes játra, pravé srdce a plíce. Tady je vykašleme, ale zase spolkneme a tím začíná další okruh. Škrkavky takto putují dvakrát, motolice až třikrát. Samozřejmě můžou někde po cestě zabloudit do vedlejší žíly nebo cévy a dostat se téměř kamkoliv. Paraziti se mohou přes nosohltan a Eustachovu trubici dostat do vnitřního ucha a do mozku. Jak poznáme, že máme parazity ? Nemusíme mít žádné mimořádné potíže. Máme třeba jen nespecifické podivné problémy jako nafukování, říhání, plynatost, tlaky, křeče,

nevolnost po jídle, záškuby svalů - zvláště v noci, točení hlavy.  

 

 

 

 

Mohou v nás přežívat, aniž bychom o nich věděli?

 

Zřejmě mohou. Například tenkohlavec se chová velmi nenápadně. Žije převážně v tlustém střevě, dorůstá až 5 cm, má charakteristický tvar :  polovinu těla má tenkou a polovinu silnou. Tou tenkou se zanořuje do střevní sliznice.

Sama jsem jeden krásný exemplář ,,ulovila", a před tím jsem o něm nevěděla.

Pak to mohou být motolice, pokud jich je v organizmu málo. Také nepoznáme přítomnost larválních  cyst, ve kterých může parazit přežívat řadu let.  Cysty mají několikavrstevné obaly a jsou  velmi odolné.

 

 

 

 

Jak parazity získáváme?

 

Nejčastější cestou je tepelně špatně zpracované nebo syrové maso. Takže vím, že svoje parazity jsem získala z oblíbených tataráků. Dalším zdrojem jsou zvířata. Měla jsem doma kočku a psa a tudíž jsem měla toxocaru canis i cati a kočičí motolici. Se zvířaty je to opravdu složité. Přece jen si sednou, otřou konečník o zem či koberec a při úklidu zvíříme prach s vajíčky, které lehce vdechneme. Totéž platí o hraní dětí na pískovišti, které není proti psům a kočkám chráněné. Také je možný přenos  díky výkalům na ulici, ale i nevhodným hnojením na zahrádce. V záhonku přežijí háďátka dva roky. Ancylostomy vylezou na stéblo trávy a pak stačí projít se po ní bosou nohou.  Přírodní toky a rybníky jsou zdrojem motolic.  Vysoké procento parazitů se do nás dostane během nitroděložního života nebo během porodu. Spekuluje se podle zvířecích modelů, že placenta parazity nezadrží. Největší část parazitů získáme v dětském věku.

 

 

 

 

A jak je to s přenosem přímo mezi rodinnými příslušníky?

 

To by bylo už velmi komplikované, v rodině by musely být nevhodné, primitivní hygienické poměry. Mám i svou zkušenost z měření rodin, kdy mají jejich příslušníci větší část zátěže společnou, ale může to být tím, že jedli podobnou stravu, nebo je to  dáno přenosy, které jsem uváděla v minulé odpovědi.

 

 

 

 

Jestli se mi podaří ideálně zbavit všech parazitů, jak dlouho můžu být klidná, že je znovu nemám?

 

To je velmi častá otázka, ale tak dramatické to po detoxikaci není. Mám klientku, která pracuje ve Zverimexu a chová psy. Měla chronický kašel, kterého se nemohla zbavit. Docházela na alergologii, imunologii, ale nic nepomáhalo. Objevila jsem u ní toxocary i lidské škrkavky. Začaly jsme s detoxikací a odčervováním, kúra zabrala. Zvířata miluje a své práce se nevzdala. Asi po roce přišla s drobnými dýchacími obtížemi, bála se, že se paraziti vrátili. Ale potíže byly způsobené viry a bakteriemi, parazity jsem u ní nenašla. Stačilo, aby byla opatrnější a k intoxikaci nedošlo.

 

 

 

 

Čím nás parazité nejvíce ohrožují ?

 

V prvé řadě nám berou z organizmu živiny. Živí se tráveninou, ze které si berou to nejlepší- enzymy a vitamíny, minerály. Někteří parazité nám doslova sají krev a způsobují anemii. Všichni vylučují odpad - toxiny, z nichž některé jsou neurotoxické, jiné způsobují urtikárii (svědění)/. Dokáží zneprůchodnit zažívací orgány ( žlučník, žlučovody, tenké střevo). MUDr. Fonková popisuje případ střevní uzávěry u muže, která byla čtyřikrát operovaná a byla způsobená přemnožením škrkavek a tasemnic.To, že lékaři při operaci nic neviděli, se zdá nepochopitelné. Od chvíle, kdy doktorku navštívil a užíval antihelmintika, se situace neopakovala řadu let. Až jednou, kdy lékařka byla mimo město, jeho potíže se opět vystupňovaly tak, že skončil v nemocnici. Ještě před operací se manželce nemocného podařilo sehnat lékařku a přinést muži antihelmintika. Do půl hodiny se ileus ,,rozpustil" a k operaci nemuselo dojít. Lékaři si to neuměli vysvětlit a on se nepřiznal, čím se vyléčil.      

 

 

 

 

 

Jakým způsobem parazita identifikujete ?

 

Používáme počítačový program propojený s biorezonančním přístrojem. Jsou to přístroje, které bohužel zatím podle české legislativy nejsou zařazeny mezi přístroje zdravotnické techniky. Používáme EAV a jeho modifikaci- EAM, jiným názvem Salvia. Čím dál rozšířenější jsou diagnostické biorezonanční přístroje řady Oberon.  Zjednodušeně řečeno je diagnostická metoda založena na práci s akupunkturními body, kdy na nich měříme impedance, tedy potenciál elektronického napětí. Vědcům z Institutu of Practical Psychophysics se podařilo vypracovat metodu aktivní homeostase kontroly. Přístroj nastaví frekvenci impulzů a podle matric nalezne patologické změny, defekty, viry, bakterie a parazity. Nastavený počítačový program porovnává energetickou bilanci organizmu s předlohou. Zkrátka virus, bakterie, parazit a také náš orgán nějak rezonuje, vysílá frekvence, které se dají nasimulovat na počítači. Já k orgánu nebo k celému organizmu přiřazuji patogen a přístroj mi ukáže, zda v těle je nebo není.

 

 

 

 

 

Jak to celé probíhá?

 

V praxi vám do jedné ruky vložím elektrodu a v dlani druhé ruky budu sondou zkoušet na akupunkturním bodě, respektive energetické dráze, impedanci. Hodnoty mi ukáže pohyb ručičky na EAV a také písknutí různé intenzity. Po mnoha letech praxe ještě navíc cítím odpor sondy a bodu na dlani, pokud je hledaný patogen nepřítomný.  Je to stejné, jako byste se pokoušela přiložit k sobě dva magnety stejného pólu.  

 

 

 

 

I po pozitivních výsledcích jsou lékaři skeptičtí?

 

EAV a další přístroje u nás používají mnozí lékaři, většinou praktikují celostní medicínu. Mezi našimi kolegy jsou gynekologové, pediatři, zubaři, homeopaté atd.

( Musím připsat, že v době nahrávání našeho rozhovoru volal Ing.Bláhové lékař a domlouval si termín návštěvy. Doporučení měl od jiné lékařky. Red.)

Už se ale blýská na lepší časy. Několik lidí v republice má nejvyspělejší model biorezonančního diagnostického přístroje  METATRON, jehož výsledky jsou srovnatelné s magnetickou rezonancí nebo s vyšetřením na CT.

Také doktorka Jelisejevová používá přístroj IMEDIS, který je na špičkové úrovni. Vyvinuli ho ruští vědci společně s pracovníky z  katedry fyziky university v Gratzu.  Tento přístroj má schopnost rozeznat dokonce jednotlivá vývojová stadia všech existujících parazitů na celém světě. Ale zjišťuje samozřejmě i viry, bakterie a plísně.  Dokáže také tyto patogeny likvidovat a to zase pomocí frekvencí, které jednotlivému patogenu přísluší. K tomu my používáme Zapper.

 

 

 

 

Historie těchto přístrojů je stará?

 

EAV sestrojil v polovině minulého století Němec Rainhold Voll a také vytvořil první testovací porovnávací materiál. Ale úplně prvním průkopníkem byl Nikola Tesla.

Elektromedicína jako vědecká disciplína budoucnosti je tu už celé století. Nemůžu nezmínit Dr.R.R.Rifeho, který začal s pokusy léčby rakoviny touto metodou už v roce 1920. Jeho práce byla bojkotovaná a ničená. Až v osmdesátých letech byly jeho výsledky zveřejněné díky Ing.Johnu Craneovi, který byl Rifeho dlouholetý kolega. Pro zajímavost ocituji National Geografic Magazine z října  2001: „Celá věc je přímo úžasně prostá. Chorobné stavy lze rozeznat podle unikátních vlnových délek definujících barvy patogenů".

 

 

 

 

 

Kde myslíte, že by se mohla elektromedicína výrazně uplatnit?

 

Elektrodiagnostika a elektromedicína  jsou léčbou třetího tisíciletí. Jsou přesnější, jemnější a léčba elektrickým proudem o velmi nízkém napětí je šetrná, rychlá  a bez vedlejších účinků. Tyto přístroje se jistě budou dále vyvíjet a zlepšovat. Nakonec jim i lékaři přijdou na chuť a řada z nich tuto diagnostiku využívá ve své soukromé praxi už dnes. 

 

Myslím, že velkou budoucnost by mohla mít při diagnostice i léčbě prionů,  pomalých virů. Jsou to viry, které v nás přežívají desetiletí, než začnou škodit. Špičkoví imunologové přiznávají, že zatím nemají na priony vhodný lék. Nepředpokládá se, že by náš imunitní systém dokázal priony sám odstranit, protože nemají antigeny, a tak je imunitní systém nedokáže najít. Antigeny jsou receptory na povrchu buňky, podle kterých náš imunitní systém rozpozná, zda jsou to naše vlastní buňky, nebo  nepřátelské mikroorganismy.  Buď je okamžitě pomocí makrofágů zahubí nebo vytvoří podle antigenů protilátky.

Mám zkušenost, že pomalé viry nacházíme u klientů s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemoci a epilepsií.

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...