Druhým ze dvou léků, které způsobily převrat v moderní terapii, je kortizon, běžné známý jako „steroid"'. První skupina léků- antibiotika-je určena k boji s vnějším nepřítelem, s bakteriemi, které způsobují infekční nemoci; kortizon mobilizuje schopnost organismu, aby si pomohl sám. Tuto představu je potřeba trochu rozvést.

Lidské tělo je silný a soběstačný organismus a musí mít schop­nost „samonápravy". musí se umět samo léčit, Nejlépe to vidíme na nové kůži, která potáhne ránu. nebo na kosti, která sroste: je to ale obecný princip, kterého medicína využívala celá staletí. Mnohé choroby zmizí, dáme-li tělu ča,. odpoči­nek, teplo a správnou výživu. Tato schopnost samonápravy je velká; dlouho se věřilo, že musí existovat nějaká fyzická nebo duševní sila, která ji řídí. Pro ana­toma Johna Huntera to byla „ vitální síla" (vítal spirit), pro francouzského fyziologa Clauda Bernarda „homeostáze'' a pro lékaře Williama Oslera „léčivá síla přírody''' (vis medicatrix naturae}.

 

Kortizon jistě není onou „vis medicatrix naturae", ale ovlivňuje odpověď těla na stres a na záněty tak, že léčí nebo zlepšuje stav zhruba u 200 různých nemo­cí. Můžeme ho tedy snad nazvat hlavní složkou oné,. léčivé síly přírody". Stejně jako antibiotika ani kortizon nebyl objeven cíleně, ale díky sérii šťastných ná­hod, které můžeme sledovat celá dvě desetiletí.

 

Látka E

Příběh kortizonu je spojen s doktorem Philipem Showalterem Henchem. šé­fem interního oddělení na klinice Mayo v Rochesteru v Minnesotě. Byl to vel­ký silný muž, ve svém odhodlání a usilování nesmlouvavý a zarytý. Měl rozštěp patra a jeho řeč byla těžko srozumitelná, ale vycvičil se tak, že z něho byl skvě­lý učitel a dobře přednášel.

Doktor Hench přijal jako pacientku mladou ženu (29 let), paní Gardnerovou, dne 26. července 1948. Trpěla revmatickou artritidou už pět let a nemoc se zhoršovala navzdory všem dosažitelným lékům a metodám. „Většina kloubů je nateklá, ztuhlá a bolestivá; každým pohybem pacientka trpí." konstatoval dr. Hench. „Pravý kyčelní kloub je tak erodovaný, že se pacientka může pohy­bovat jen s největšími obtížemi a je odkázána na invalidní vozík." Za dva mě­síce léčení se její stav nijak nezlepšil a doktor Hench se obrátil na svého kole­gu biochemika Edwarda Kendalla. Ten ho upozornil, že jistá farmaceutická firma právě dokončila syntézu značného množství látky E, která je teď známá jako kortizon. V organismu ji vylučuje nadledvina. Hned příští den přišel balí­ček látky E - byl poslán letecky. „Začali jsme s denními injekcemi po 100 mg," vzpomíná dr. Hench. ..Ten den se neprojevil žádný účinek, pacientka vyšla ze svého pokoje jen jednou, protože měla pořád velké bolesti. Ale už o 2 dny poz­ději. 23. srpna, se převracela docela lehce na posteli a cítila, že bolest je mno­hem menší. A další den ztuhlost úplně zmizela. Ještě před třemi dny sotva cho­dila, ale další den při injekcích se pohybovala celkem lehce a bez potíží. Po čtyřech dnech chodila tři hodiny ve městě po obchodech; pak byla unavená, ale neměla žádné bolesti a svaly nebyly ztuhlé."

Následující tři měsíce léčil Philip Hench dalších třináct pacientů, všechny stejně těžce postižené, jako byla paní Gardnerová. Výsledky přednesl kolegům lékařům v dubnu 1949.

 

Léčivá žloutenka

Tato slavná událost se začala rodit už před dvaceti lety. v roce 1928; na za­čátku byly rozhovory dr. Henche s jedním z pacientů. Byl jím pětašedesátiletý lékař trpící revmatickou artritidou, „jednou z nejúpornějších, nejméně vyléči­telných a nejvíce devastujících chorob.které mohou člověka přepadnout". Ne­mocný lékař přišel na kliniku se žloutenkou a řekl Henchovi. že když se žlou­tenka objevila, začala se zmenšovat bolest a tuhost jeho kloubů, a že bez potíží ušel celou míli. Žloutenka pominula za čtyři týdny, ale jeho ruce a nohy zůsta­ly pohyblivé a bez bolesti dalších sedm měsíců.

V následujících letech léčil Hench několik pacientů, kteří popisovali totéž. Lékař si uvědomiL že dočasný ústup revmatické artritidy při žloutence nebude náhoda. „Léčebný vliv byl jasný," poznamenal. ,,Bylo by dobré zopakovat pří­rodní zázrak - použít vědomě netoxickou látku, která doprovází s tak vynika­jícím účinkem žloutenku."

V té době se předpokládalo, že revmatická artritida je způsobována něja­kým dosud neznámým infekčním činitelem; bylo tedy logické, že v léčení této nemoci-je-li vůbec jaké -by mohly pomoci nějaké chemické látky s protiinfekčním účinkem. (Jako antibiotika, která měla být už brzo objevena.) Hench dobře věděl, že jeho náhodná pozorování ústupu revmatické artritidy při žlou­tence nemohou mít žádný praktický význam, dokud nezjistí, jaká látka tu pů­sobí. Nazval ji „substancí X". Je to složka žluče, nebo je to nějaká zvláštní che­mická látka produkovaná při poškození jater? Nebo je to něco úplně mimo játra, něco, co je aktivováno žloutenkou? Hench neměl jinou možnost, než postupovat metodou pokusu a omylu. Zkusil všechno. Podával svým artritickým pacientům žlučové soli. výtažky z jater, zředěnou žluč, dokonce provedl transfuzi krve lidí nemocných žloutenkou. Žádné výsledky. Výčet svých terapeutic­kých neúspěchů uvedl v British Medical Journal v roce 1938 a zakončil ho opti­misticky: ,Je důležité, abychom identifikovali přírodní dramaticky účinná antidota... (ale) další kroky patří budoucnosti."

Časem učinil dvě velmi důležitá pozorování. Za prvé zjistil, že revmatická artritida ustupuje také v průběhu těhotenství. To znamenalo, že „látka X'" je pravděpodobně hormon, jehož koncentrace v krvi se zvyšuje jak v těhotenství, tak pří poškození jater, a že není nijak specifická pro žloutenku. Za druhé, při žloutence a v těhotenství neustupuje jenom revmatická artritida, ale také sen­ná rýma, astma a myasthenia gravis, což je neurologická porucha. Ať byla tedy „látka X" cokoli, měla teoreticky léčit nejen revmatickou artritidu, ale všech­ny tyto nemoci .

Na cestě k poznání, že „látka X" je kortizon, bylo mnoho šťastných shod a náhod; nejdůležitější bylo asi to, že zatímco Hench zkoušel žluč a výtažky z jater, probíhal na téže klinice docela jiný výzkum, který neměl s Henchovým nic společného. Vedl ho Edward Kendall a tento výzkum konečně přinesl od­pověď.

 

Super-piloti Luftwaffe

Edward Kendall byl profesorem fyziologické chemie na klinice Mayo. V ro­ce 1914, když rnu bylo teprve 28 let. izoloval hormon vylučovaný štítnou žlázou - thyroxin. Pak byl objeven inzulin, hormon vylučovaný slinivkou břišní, a zjis­tilo se, že léčí cukrovku. Zájem se pochopitelně soustředil na další nemoci spo­jené s nedostatkem hormonů. Patří sem také Addisonova choroba, při níž je poškozena nadledvina, žláza umístěná na vrcholu ledvin (většinou je poškoze­na tuberkulózou). Nemoc způsobuje prudké slábnutí, debilitu a po šesti měsí­cích se na ni umírá. Pacienti s Addisonovou chorobou mohli být léčeni rozdr­cenými hovězími nadledvinami, ale která látka z nich je účinná, se nevědělo. V témže roce, kdy Hench rozmlouval se svým pacientem trpícím žloutenkou a kdy obrátil svou pozornost k možné existenci „látky X", začal profesor Ken­dall zjišťovat, co přesně jsou ty hormony nadledvin. Do roku 1936 izoloval on a další vědci z jiných ústavů několik různých chemických látek, které označili jako složky A, B, E a F .

Z Henche a Kendalla se stali blízcí přátelé a velmi často se společně domýš­leli, zda některá z těchto složek-A až F-není onou tajemnou „látkou X". Bo­hužel tu nebyla žádná farmaceutická firma, která by vložila značné finanční prostředky do pracné syntézy těchto ..nových" látek. Předložené teorie byly příliš vágní a k tomu. aby se látky mohly klinicky vyzkoušet, jich bylo zapotře­bí velké množství. Stimulem, který přiměl vědce k tomu, aby pokračovali ve výzkumu, byla stejně jako u penicilinu válka. Vědci zkoumali přesné funkce hormonů nadledvin a dr. Hans Selye z McGillovy univerzity v Torontu zjistil, že tyto hormony u pokusných zvířat zvyšují odolnost vůči stresu z nedostatku kyslíku. V ro­ce 1941 zjistili agenti americké tajné služby, že Německo kupuje v Argentině velká množství nadledvin z dobytka.

To posílilo pověsti, že piloti Luftwaffe, nadopovaní hormony z kůry nadled­vin, mohou létat ve výšce nad 3 kilometry. Americké letecké síly ihned zařídi­ly, aby pokračoval velmi intenzivní výzkum ve všech laboratořích, které praco­valy s výtažkem z nadledvin .

Zvěstí o „super-pilotech" Luftwaffe se ukázaly jako falešné, ale výzkum už měl vlastní setrvačnost a to bylo štěstí, protože syntéza hormonů byla obtíž­ným a zdlouhavým laboratorním úkolem. To se ostatně předpokládalo. Teprve v roce 1948 získal složitými chemickými postupy dr. Lewis Sarett několik gramů čisté „látky E".

 

Zázračný lék

Když se novinka z oné památné přednášky dr. Henche (1949), na níž se pro­mítaly záběry pacientů před léčbou a po ní", rozšířila tiskem, psalo se o sku­tečně zázračném léku. Dopisovatel The Times, který měl na starosti medicínu, napsal: „Za pár dnů léčení mohli pacienti vstát z postelí a bez bolestí se pro­cházet. Otoky zmizely." Žádná Nobelova cena nebyla nikdy udělena rych­leji. Hench a Kendall si pro svoji cenu jeli do Stockholmu už přístí rok. Hench daroval část odměny sestře Pantaleoně, která třiadvacet let pracovala na jeho oddělení revmatických pacientů. Teď mohla odjet do Říma. aby viděla papeže .

 

Vedlejší účinky a dávkování

Ale Hench věděl moc dobře, že kortizon není žádný ,,zázračný lék", ale jen prostředek, jak zmírnit projevy nemoci - když se lék vysadí, artritida se vrátí. A byl tu problém vedlejších účinků. Když v roce 1950 navštívil dr. Henche na klinice Mayo britský revmatolog Oswald Savage, byl Hench „deprimován množstvím zpráv o vedlejších účincích... Moje generace nikdy nezapomene. jak kruté to byly komplikace-, měsícový obličej, praskající a krvácející vředy, měknoucí a praskající obratle. Nový lek byl tak mocný, že se musel užívat vel­mi opatrně. Jaká ironie strávit půl života objevováním léku na neléčitelné cho­roby a zjistit, že je tak účinný, až se nedá použít!

Nadšení z léčby revmatické artritidy kortizonem brzy zmizelo. Dočasné -i když bezpochyby ohromné - zlepšení bylo vykoupeno příliš vysokou cenou . Ale právě když začala upadat pověst kortizonu jako léku na revmatickou horečku, začala se vynořovat jeho nesmírná úloha v moderní medicíně. Vyber­te kteroukoli z chorob, jejíž původ není známý a pro niž neexistuje účinné léče­ní, a ať je jakkoli bolestivá nebo dokonce ohrožuje život, aplikujte kortizon. A čekejte, co se stane . V jediném čísle Bulletinu Nemocnice Johnse Hop-kínse z roku 1950 se referuje ve čtyřech sděleních o účincích kortizonu pří lé­čení chronického astmatu, přecitlivělosti na léky, vážné poruchy pojivových tkání, systémového lupus erythematodes a polyartritis nodosa. Lék pomáhal i při očních nemocech, jako je zánět duhovky, zánět očních spojivek a zánět uvey (živnatky), tj. střední vrstvy oční . Výsledky byly jednoznačně dobré a od výsledků při léčení revmatické artritidy se lišily ve dvou důležitých bo­dech: Za prvé účinků se dosahovalo při podstatně menších dávkách a při pou­žití zevně na kůži nebo na oko; lak se minimalizují vedlejší účinky. Za druhé se ukázalo, že kortizon umožňuje v mnohých případech překonat krizi - poměr­ně krátký akutní stav. To platí například pro záchvat astmatu. Po překonání krize lze lék vysadit.

 

Význam kortizonu

Kortizon a jeho deriváty, které teď známe jako „steroidy", úplně změnily lé­čebné postupy v šesti lékařských oborech: v revmatologii, v gastroenterologii (vnitřním lékařství zabývajícím se trávicím ústrojím a výživou), v respirační medicíně (při nemocech dýchacího ústrojí), v oftalmologii (očním lékařství), v dermatologii (kožním lékařství) a v nefrologii (pří léčbě nemocí ledvin). Stej­ně tak usnadnily pozoruhodný vývoj terapie v poválečných letech - přenos orgánů a léčení dětských nádorů. Pozornost zasluhují dva obecné jevy:

Za prvé jsou steroidy, přesně jak to předpověděl Hench. účinné v mnoha různých patologických procesech včetně alergií (anafylaktický šok - akutní zá­stava dýchání, astma, rinitis - zánět nosní sliznice, konjunktivitis - zánět oční spojivky a ekzémy), autoimunitních poruch (choroby pojivových tkání, hemo-lytická anémie - rozklad červených krvinek, akutní infekční hepatitis - zánět jater a myasthenia gravis), smrtelných infekčních chorob (septický šok. tuber­kulóza a meningitis - zánět měkkých plen mozkových), akutních zánětlivých chorob (polymyalgie - mnohočetná bolest svalů, optická neuritis - zánět oč­ních nervů a psoriasis - lupenka) a konečně jsou steroidy účinné i při otoku mozku a míchy po úrazech.

Za druhé příčiny mnohých těchto chorob nejsou přesně známy a převratný význam steroidů je v tom, že zpochybnily přesvědčení, podle něhož lze choro­bu úspěšně léčit jen tehdy, známe-li její příčinu. A jen tak se uskuteční pokrok v lékařských vědách a v medicíně vůbec. Zdá se být samozřejmé, že poznání příčin je nepominutelným předpokladem účinného léčení, ale steroidy umož­nily lékařům obejít překážku vlastní neznalosti - můžeme to říci obrazně také tak, že neproniknutelná složitost choroby se rozpustila ve sžíravé lázni steroidní terapie.

Musíme připomenout, že ještě po padesáti letech neznáme způsob, jakým kortizon ovlivňuje zánětlivé procesy. Působí na změny v lokálním zásobování krví a na shlukování buněk, které čistí poraněnou tkáň a vytvářejí tkáň ná­hradní. Ale nevíme, jak tyto masivní účinky působí dohromady, a nemáme žád­nou teorii, která by to vysvětlovala - důležité je, že účinkuje.

 

James Le Fanu: Vzestup a pád moderní medicíny

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...