Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je jedním z několika domá­cích druhů třezalek a systematicky ji řadíme do stejnojmenné čeledi třezalkovitých (Hypericace-ae Juss.). K této čeledi náleží asi 9 rodů rozšře-ných předevšm v tropech a subtropech.

Do ro­du třezalka patří asi 380 druhů, které rostou převážně v subtropech a mírném pásmu. V Ev­ropě nalezneme nejvíce druhů třezalek v oblasti Středozemní ho moře.

 

 

LIDOVÉ NÁZVY: Svatojánká tráva

POPIS: Třezalka tečkovaná je statná vytrvalá rost­lina, která dorůstá do výšky 60 cm, výjimečně až jednoho metru. Listy jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, podlouhlé či vejčité. Na listech jsou dobře patrné velké tečkovité siličné nádrž­ky a černé tečkovité žlázky (obsahují červenofi-alová barviva hypericin a pseudohypericin). Pro­ti světlu prosvítají na listech pouze hlavní žilky, které se nespojují. Vrcholičnatá květenství u tře-zalky tečkované jsou bohatá, zlatožlutá. Na ko­runních lístcích si můžeme opět vemnout čer­ných žlázek, které jsou soustředěné předevšm u špičky lístku. Plodem je tobolka.

ROZŠRENÍ: Třezalka tečkovaná roste u nás na výslunných strá­ních, sušch loukách, v lesních lemech i na travnatých okra­jích cest. Je rozšřena prakticky po celé Evropě s výjimkou arktické oblasti. Její celkový areál rozšření sahá až k řece Jenisej a do severozápadní Číny. Směrem na jih zasahuje přes Írán a Malou Asii až do severoafrického pohoří Atlas.

SBĚR: Předmětem sběru je nať (Herba hyperici) a květ (Flos hyperici). Z lodyh odstříháváme pouze vrcholové části cca 30 cm dlouhé. Příměs tvrdých, starých lodyh není vhod­ná. Drogu sušme na stinném a dobře větraném místě.

OBSAHOVÉ LÁTKY: Hlavní obsahovou látkou z hlediska fyzio­logických účinků je hypericin, červenofialové barvivo. Tato látka způsobuje při současném působení slunečního záření kožní onemocnění, tzv. hypericismus. Dále třezalka obsahuje až 12 procent katechinových tříslovin, flavonidy (hyperozid, rutin, kvercetin), silici, organické kyseliny a provitamín A.

K ČEMU SE POUŽVALA DŘÍVE: Třezalka tečkovaná byla oblíbenou léčivou rostlinou už ve starověku a středověku. Německý lé-kařa přírodovědec Paracelsus ji uváděl jako nejlepš rostlinný lék světa. Tehdy se používala jako prostředek na hojení ran, byla součástí léku proti zimnici, i jako protijed, proti kloubním onemocněním, ale i proti průjmů. Vykuřováním třezalky se také zaháněli zlí duchové a proto byla nazývána fuga daemo-num. V lidovém léčitelství se třezalka tečkovaná používá při poruchách trávení, chorobách jater, žlučníku, při zánětech močových cest i při ženských onemocněních. Třezalkový olej je lidovým prostředkem proti revmatismu.

ÚČINEK NA ORGANISMUS: Díky obsahu flavonidů uvolňuje třezalka spazmy trávicího traktu a používá se při léčbě onemoc­nění trávicího ústrojí spojených s bolestivými kolikami a při onemocněních jater. Také pozitivně působí na krevní oběh. Působí protizánětlivě na žaludeční a střevní sliznici a podpo­ruje tvorbu žaludeční áavy. Třezalka má mírně močopudný účinek. Hypericin působí jako sedativum a psychofarmakum s euforizujícími účinky, a proto se třezalka používá při léčbě neuróz, depresí i migréně. Vně lze třezalku použít ve formě kloktadel při zánětech dutiny ústní a hltanu, nebo v podobě obkladů při léčbě některých kožních onemocnění.

DALŠÍ POUŽITÍ: Běžná dávka na zapař je 1,5 g drogy nebo 1 ká­vová lžička na sklenici vody.

TOXICITA A VEDLEJŠÍ ÚČINKY: Nadměrné dávky mohou vyvolat průjem, ale i vnitřní krvácení. Třezalka může způsobovat foto-alergii. .Během třezalkové kúry se proto vyhýbáme opalová­ní i horskému sluncí a soláriu Mohlo by to vyvolat podráždění pokožky (zčervenání, svedení), které však není ne bezpečné. Dlouhodobé užívání této byliny je neškodné, ale zásadně ne-zvyšjjeme dávkování.

 

ČAJ NA POSÍLENI NERVOVÉ SOUSTAVY:

nať třezalky 5 dílů

nať řebříčku 5 dílů

nať levandule 5 dílů

nať rozmarýnu 4 díly

nať vachty 5 dílů

nať routy 3 díly

 

Dvě lžíce směsi dáme do půllitru vroucí vody a přikryté necháme asi 15 minut vylouhovat. Čaj přecedíme, trochu osladíme medem a pijeme třikrát denně. . .

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...