mature woman1Na rozdíl od běžné mluvy nemyslíme depresí z medicínského hlediska běžnou špatnou náladu. Zvykli jsme říkat „dneska mám depku" nebo „jsem v depresi" a myslíme tím několikahodinovou špatnou náladu, která má někdy jasnou příčinu, třeba v podobě nepříznivého vývoje naší situace, někdy má příčinu méně jasnou, třeba na nás dolehne jen tíže běžných starostí uprostřed týdne, kdy je víkend ještě daleko.

 

Optimálním stavem pro člověka ale není trvale dobrá nálada, která by nezávisela na okolnostech. Nespokojenost, rozladěnost, nervozita, obavy, samo­zřejmě pokud nás neovládají, jsou důležitým signálem a motorem k řadě rozhodnutí a opatření, která nám pomáhají zlepšovat naši situaci. Je to jako s bolestí: nikdo ji nechceme cítit, ale je to důležitý varovný signál, že něco není s tělem v pořádku. Vždyť kolikrát nás jen bolest přinutí ke svému zdraví přistupovat zodpovědněji?

Deprese z odborného hlediska je chorobným stavem dlouhodoběji pokleslé nálady, která se jen málo mění ze dne na den a není úměrná okolnostem. Je spo­jená s řadou dílčích příznaků. Bývá doprovázena únavou, ztrátou energie, nezájmem o činnosti, které běžně člověku přinášejí radost, nechutenstvím, poruchami spánku, ztrátou sebedůvěry, sebepodceňováním, výčitkami svě­domí, nerozhodností, potížemi se soustředěním, pesimistickými očeká­váními..^ krajním případě také ztrátou zájmu o další život, přáním zemřít či dokonce sebevražedným pokusem. Příznaky se však neprojevují jen v rovi­ně psychické. Propojení těla a duše, nebo chcete-li řídicí funkce centrální nervové soustavy, se promítají také do fungování těla. Mimo zmíněné únavy a nechutenství se často objevují bolesti hlavy, bolesti břicha a vůbec zvýšené vnímání bolesti, nebo třeba i zácpa. To jen namátkou. Lehčí formy deprese, kterým se člověk snaží čelit a nepřipouštět si je, pak mohou vystupovat právě v podobě tělesného dyskomfortu, podrážděnosti, nervozity, zvýšení příjmu alkoholu... Zkrátka kaž­dá deprese je trošku jiná.

 

Co bývá nejčastější příčinou vzniku deprese v klimaktériu?

Takto jednoduše nelze otázku postavit. Určitě v obecném pohledu dochází k průniku biologických změn v organismu, především změn v hladině hormonů, a na druhé straně psychických faktorů spojených s mění­cí se životní rolí ženy a navíc nutností vyrovnávat se s řadou nepříjemných symptomů. Podíl těchto faktorů je pak značně individuální, liší se člověk od člověka, tedy v tomto případě žena od ženy.

 

Je možné tyto mechanismy přece jen nějak definovat ?

Pokusím se. V tělesné rovině je klimaktérium obdobím výrazných změn v organismu. Mění se hladiny pohlavních hormonů; tělo navyklé na jejich pravidelné cyklické střídání se nyní musí přizpůsobovat novým a stále ještě proměnlivým podmínkám. Ať již zastáváme jakýkoliv filosofický názor, pravda je, že v našem reálném životě jsme odkázáni na fungování našeho těla až materiálního hlediska není mozek nic víc než velmi složitý orgán, který má na starosti naše myšlení, cítění a jednání. Všechny tyto funkce souvisí se složitou souhrou celých sítí nervových buněk a ty k ní využívají velké množství růz­ných mechanismů. Právě do těchto mechanismů, tedy mimo jiné, pohlavní hormony zasahují, a to dokonce již od chvíle nitroděložního vývoje našeho mozku. Známe více vlivů pohlavních hormonů na funkci nervových buněk a mezi nimi je průkazný vliv na procesy, které jsou tradičně spojovány s řízením naší nálady a na něž cílíme také různé způsoby léčby deprese. A přestože nemůžeme říci: právě na tomto místě způsobují hormony depresi - určitě je proměna v ustálených podmínkách, na něž je nervový systém dlouhodobě adaptován, zátěžovým faktorem, který může, někdy snad izolovaně, ale většinou za spolupůsobení dalších faktorů, vést k poruše nálady - depresi.

 

Období klimaktéria je spojováno s pojmem „syndrom prázdného hnízda". Jak psychiatrie vysvětluje tuto záležitost? Můžeme vznik deprese v tomto období spojovat také s tímto syndromem?

Určitě ano, ale opět ne v absolutním měřítku. Souvisí to právě s těmi ostatními faktory ve hře. Jednou věcí je náš sklon onemocnět depresí, tedy to, jestli se u nás deprese vyvine snáze, nebo ne, a druhou věcí je psy­chická zátěž tohoto období. Jak jsem už zmínil, pro někoho je stárnutí, v tom nehan-livém slova smyslu, přirozenou součástí ži­vota. Pro někoho ale může být příchod kli-makterických změn ne­čekanou připomínkou, že biologické hodiny bijí bez ohledu na to, jak staří se cítíme. A v dnešní době je začátek klimakteria v životě ženy obvykle velmi aktivním, někdy tím nejaktivnějším ob­dobím. Proto změna, která oznamuje ošklivě řečeno postupný zánik reprodukčních funkcí, může být pro ženu necitlivým zásahem do života a může zasáhnout také její pohled na sebe sama. Vždyť právě možnost mateřství bývá v přenesené symbolické rovině nejčastěji spojována s ženskostí. No a k tomu si přidejte eventuální průvodní tělesné potíže, jako návaly horka, pocení, bolesti hlavy, bušení srdce... To vše dokáže pěkně zkomplikovat život a z některých činností či zálib člověka úplně vyřadit.

A ke zmíněnému syndromu prázd­ného hnízda - právě mateřství je pro většinu žen tou hlavní životní hodnotou. Mateřství musí žena podřídit řadu svých zájmů, věnovat obrovské množství energie a bohužel často podřídit i pra­covní kariéru. Ave chvíli odchodu dětí z domu pak nevyhnutelně vzniká v životě prázdno, a to jak z hlediska časového, tak z hlediska citového strádání, které vyplývá ze ztráty denního kontaktu s dětmi. Dnes v této souvislosti často vidíme také problém manželský, kdy manžel kvůli pracovnímu vytížení není dostatečně angažován v partnerském soužití, a potom odchod dětí znamená skutečně radikální změnu. Naštěstí ale odcházejí z domu děti již téměř dospělé, péče o ně je v době před jejich odchodem méně náročná, a pro­to již předchozí období umožňuje více se soustředit na sebe, své zájmy, na všechno to, co si žena musela právě kvůli domácím povinnostem dosud odříkat. Pro úplnost je ale potřeba dodat, že klimaktérium a odchod dětí z domu se nemusejí nutně časově protnout, a tak syndrom prázdného hnízda je jen jedním, byť potenciálně velmi silným faktorem ve hře.

 

Jaké jsou možnosti léčby?

Z psychiatrického hlediska je rozhodující, zda psychické potíže již můžeme popsat jako depresi. Pokud ano, pak je na místě léčba antidepresivy. Těch se není třeba obávat, dnes se jedná o velmi „specializované" léky, které mají jen máloavětšinou banálních vedlejších účinků. Také se není třeba obávat závislosti. Antidepresivum není látka, která vám po požití udělá dobře a vy si jí dopřáváte stále více. Anti­depresivum pozvolna ovlivňuje centrální nervový systém tak, aby byla obnovena přirozená rovnováha a psychické po­chody probíhaly, jak mají. Zkrátka jen upraví základní úroveň nálady tak, jak je pro vás přirozené. V případě, že deprese není příliš závažná a naopak jsou handicapující především tělesné potíže, je možné s nasazením antidepresiva posečkat a začít jen s hormonální substituční léčbou, která i sama má pozitivní vliv na úpravu nálady. Pokud vznik deprese souvisí se zhoršenou adaptací na přicházející změny, s pracovním vytížením, rodinnými konflikty, zkrátka s negativně vnímanými okolnostmi, pak je na místě rozhodně také psychoterapie. Přetrvá­vající potíže by totiž působily proti účinkům antidepresiva a po jeho vysazení by opět začaly náladu srážet zpátky. Dále je léčba závislá na pří­tomnosti či nepřítomnosti tělesných potíží. Pokud nejsou příliš významné, obejdeme se bez hormonální sub­stituce, jsou-li naopak výrazné a ob­těžující, je hormonální substituce na místě. U závažnějších forem depre­se, které nereagují dostatečně na léčbu psychofarmaky, pak léčbu rozšiřujeme o hormonální substituci, ať jsou tělesné potíže jakkoliv význame.

 

Na závěr tedy ještě jedna otázka. Kdy je čas vyhledat lékařskou pomoc?

Obecně se dá odpovědět, že tehdy, kdy psychické problémy již ženě působí životní nepohodu nebo nějak narušují plnění denních povinností a trávení volného času. Jsou-li v popředí potíže psychic­ké, měly by vést kroky k psychiatrovi, jsou-li v popředí potíže tělesné či je jejich zastoupení vyrovnané, pak první cesta povede asi ke gynekologovi, který na základě svých zkušeností by měl rozeznat nadměrné psychické potíže a nasměrovat ženu do ambulance psychiatrické. Jsem si přitom vědom, že přijetí tohoto doporučení může vzbudit rozpaky, protože nazírání na psychiatrii a psychiatrickou léčbu u nás je stále ještě nepříznivé. A představte si ženu, která je zaskočena fyzickými klimakte-rickými potížemi, špatně se smiřuje se změnou své role, byť fiktivní, a teď jí ještě pošlou k psychiatrovi. Chci tedy na tomto místě dodat všem odvahy: vyhledat psychiatrickou pomoc není známkou slabosti, ponížení, neschop­nosti či hlouposti - naopak je to známkou informovanosti a moudrého komplexního nakládání se svým zdravím. Vždyť v období klimaktéria je život v plném proudu; proč si tedy nechat jen tak pokazit několik kvalitních let života?

 

 

 

MUDr. Petr Šilhán ,psychiatrické oddělení FNsP Ostrava - Poruba

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...