imunitaPro informace o imunitě a enzymech jsme si zašli za naším největším odborníkem v této oblasti, jedním z nejznámějších českých imunologů, nadšeným průkopníkem a propagátorem systémové enzymoterapie a autorem mnoha odborných i populárních publikací o imunitě, MUDr. Karlem Nouzou, DrSc.

Proč jste se rozhodl věnovat právě imunologii?

Po medicíně jsem pracoval nejprve na interně v Písku, kde jsem nasbíral první zkušenosti. Poté jsem vyhrál konkurs a byl přijat do Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. V tomto ústavu jsem pracoval řadu let. Bylo to náročné období, protože nemoci, které jsou dnes dobře léčitelné a  vyléčitelné, jako leukémie nebo Hodgkinův lymfom, tenkrát prakticky znamenaly rozsudek smrti.

Byla to zajímavá práce, ale nebyl jsem tam šťastný, protože jsme mnoha nemocným nedokázali pomoct. Až se objevila možnost léčit zhoubné choroby krvetvorby pomocí transplantace kostní dřeně.

Při tomto léčebném postupu je nejdříve potřeba zlikvidovat u pacientů jejich vlastní nádorovou krvetvorbu a nahradit ji novou zdravou dření pomocí dárcovských štěpů. Tento léčebný postup skýtal obrovskou naději pro mnoho nemocných, ale v té době byl v plenkách a všechny postupy spojené s novou metodou se teprve zkoušely a uváděly do praxe. Následkem toho nebyly první pokusy, které jsme na počátku šedesátých let v ÚHKT prováděli, příliš úspěšné.

Hlavní problém neúspěchů byl v nedostatečné úpravě odpovědi organismu nemocných na štěpy  dárců. Jejich imunitní systém vyhodnotil totiž transplantáty jako cizí materiál, který se snažil z těla vyloučit. To bylo moje první nahlédnutí do tajů imunologie. 

Problematika mne zaujala  natolik, že jsem přestoupil do Akademie věd, a tam na experimentálních modelech, především na myších, studoval tzv. imunosupresi a imunomodulaci. Jedná se o metody umožňující  potlačit nebo optimalizovat imunitu tak, aby přijala cizí transplantáty. V ČSAV jsem pracoval velmi dlouho a teprve několik let před nástupem do důchodu jsem změnil působiště a odešel do Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí. Zastesklo se mi po práci s nemocnými a také mne zaujala nová výzva - řešení problému neplodnosti a opakovaného potrácení z hlediska imunologie.

Imunita v oblasti neplodnosti a opakovaného potrácení může způsobit mnoho potíží. V některých případech může poškozovat u muže jeho vlastní spermie, jindy  organismus ženy odmítá pohlavní  buňky partnera a tím brání ve splynutí spermie a vajíčka, nebo může dokonce imunita ženy poškozovat nově vznikající zárodek a způsobit tak potrat.

Po odchodu z ÚPMD  jsem přijal nabídku firmy Mucos, vyrábějící a u nás distribuující enzymové preparáty s mimořádně zajímavými vlastnostmi podporujícími i normalizujícími  imunitu. Snažil jsem se  pomoci v rámci  různých výzkumných projektů a grantů a vydával jsem několik let  časopis Fórum imunologie. V současnosti trochu vypomáhám synovi MUDr Martinovi Nouzovi, CSc, který řídí Centrum klinické imunologie v Havelské ulici v Praze a odpovídám -  hlavně na možnosti využívání Systémové enzymoterapie - v rámci  internetové poradny.

 

 

Můžete více konkretizovat oblast reprodukční imunologie?

 

U mužů se může nežádoucí imunitní reakce projevit tak, že se vytvářejí protilátky proti vlastním spermiím, které je poškozují nebo likvidují. Takovým reakcím imunity namířeným proti buňkám vlastního těla říkáme „autoimunitní reakce". Autoimunitní reakce se   u lidí vyskytují dosti  často. Je známo např. autoimunitní poškození štítné žlázy, mozku, jater a dalších orgánů a tkání.

 

Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na vlastní struktury organismu, které tím zpravidla poškozuje. Jedná se tedy  o imunitní odpověď na tělu vlastní antigeny. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například některá onemocnění štítné žlázy, jater, cévního systému, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo Sjögrenův syndrom; celkově postihují autoimunitní choroby asi 3% populace (ženy častěji).[1] Významově opačným termínem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity. Zdroj Wikipedie.

 

U žen může někdy její imunita odmítat partnerovy spermie, jindy působí imunita potíže při splynutí vajíčka a spermie nebo později  při uhnízdění a vývoji zárodku v děloze.

Často se setkáváme s slovním spojením „alergie na partnerovy spermie". V tomto případě se však nejedná o alergickou reakci - ta má jiný mechanismus.

 

Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E (IgE) vlivem daného alergenu. Spektrum projevů alergických reakcí je velmi široké, od banální rýmy  po průduškové astma až anafylaktický šok, který může končit i smrtí.

Slovo „alergie" vytvořili lékaři Clemens von Pirquet a Béla Schick v roce 1906.[1] Zaznamenali, že někteří pacienti jsou přecitlivělí na běžně neškodné látky jako prach, pyl nebo některé potraviny. Tento fenomén nazvali alergií, podle řeckých slov allos (jiný nebo změněný stav) a ergon (práce, reakce, reaktivita).

 

Jmenované  nežádoucí imunitní reakce mají protilátkový nebo buněčný mechanismus (v němž se uplatňují hlavně T - na thymu závislé - lymfocyty). V  laboratoři ÚPMD jsou k dispozici metody, umožňující určit povahu nežádoucí imunitní reakce a doporučit neplodnému páru nebo opakovaně potrácejí ženě vhodnou léčbu. Její složkou bývá v určitých případech i systémová enzymoterapie.

 

 

Použil jste pojmy buněčná a protilátková imunita...

 

Když vaše tělo napadnou viry nebo bakterie, imunitní systém s nimi bojuje hlavně  pomocí protilátek. Zároveň se uplatňují i buňky T-lymfocyty, které produkují cytokiny - jakási  „slova buněčné řeči". Účast buněčné imunity stojí někdy v popředí.

Když jsem pracoval v ÚPMD, tak jsme s kolegy Madárem a Dimitrovem  zjistili, že v oblasti imunologických problémů s početím a opakovaným potrácením hraje významnou roli právě buněčná imunita, která se do té doby standardně nevyšetřovala, a nepředpokládalo se, že by uvedené procesy mohla ovlivňovat. Vždy se vyšetřovaly pouze protilátky, a pokud jejich přítomnost nebyla prokázána, tak zůstal problém nevyřešen. My jsme vypracovali speciální testy, s jejichž pomocí dokážeme stanovit, zda potíže nezpůsobuje buněčná imunita muže proti vlastním spermiím, buněčná imunita ženy  proti spermiím partnera, proti trofoblastu  nebo zárodku. Když se prokáže spojitost, dokážeme pár úspěšně léčit.

 

 

 Jestliže imunita zabrání v nidaci (uhnízdění) embrya nebo už uhnízděné embryo následně vypudí (potrat), jedná se o rozdílné imunitní mechanismy?

 

Děje, které vedou k setkání a ke splynutí zárodečných buněk a nidaci embrya jsou velmi složité. Při ovulaci je vajíčko vypuzeno do vejcovodu, kterým putuje, až se setká se spermií, která je oplodní. Zárodek se začne dělit - rýhovat a přitom dále putuje vejcovodem a dělohou, která musí být prostřednictvím hormonů optimálně sekrečně připravená, a hledá vhodné místo k uhnízdění.

Protože celý proces probíhá v děloze ženy, tak se velmi špatně vyšetřuje. S MUDr. Mádarem jsme se této problematice věnovali celá léta, napsali o ní mnoho článků, odborných prací, uspořádali spousty přednášek a odborných seminářů.

Problém spočívá v tom, že embryo obsahuje polovinu buněčné výbavy od otce. Pro organismus matky jsou otcovy antigeny vlastně cizí. Standardně to příroda zařídila tak, že tělo matky dokáže tuto imunitní reakci potlačit a umožní trofoblastu narušit děložní výstelku, zanořit se do ní a čerpat z krve matky živiny a kyslík, které potřebuje ke svému vývoji. V některých případech však regulační mechanismus selže a imunitní systém ženy reaguje na trofoblast i plod jako na cizorodou tkáň, kterou je potřeba zneškodnit.

K nežádoucí imunitní reakci proti zárodku a plodu může dojít ve všech fázích těhotenství. Pak nastávají imunologicky podmíněné potraty nebo předčasné porody. Každý z těchto problémů může způsobit jiný faktor. Některé protilátky, jiné buněčná imunita. Vyšetřujeme proto jak protilátky - proti spermiím, vajíčku, vaječníku, trofoblastu, atd., tak buněčnou imunitu.

Kromě toho se vyšetřují i protilátky, které nemusejí souviset pouze s těhotenstvím, ale právě v těhotenství způsobují potíže. Sem patří např. antifosfolipidové protilátky, které mohou být příčinou nadměrné srážlivosti krve v děloze a placentě.  To se projeví tak, že krevní sraženiny brání  krvi proudit k zárodku a dostatečně ho vyživovat. I žena, která netrpí onemocněním zvaným antifosfolipidový syndrom může vytvářet antifosfolipidové protilátky. A zase, sklon k trombózám (nadměrné srážlivosti krve) nemusí být jen důsledkem působení antifosfolipidových protilátek. Mohou ho mít na svědomí různé další, např. genetické faktory.

 

 

Takže to je důvod proč reprodukční imunologové často podávají pacientkám přípravky sloužící k regulaci srážení krve?

 

Ano, přesně tak. V lehčích případech podáváme malé dávky Aspirinu, v těžších i injekční preparáty, ale to už jsou pacientky většinou i pod dohledem hematologa.

 

 

Samotná nidace vykazuje de facto známky zánětlivé reakce. Vy přitom k potlačení nežádoucí imunity podáváte protizánětlivé léky a imunosupresiva. Zní to kontraproduktivně...

 

Ano. Na zánět běžně pohlížíme jako na něco nežádoucího, co nás bolí a obtěžuje. Příznak toho, že něco není v pořádku. Ve skutečnosti jsou záněty ve většině případů pro naše tělo užitečné. Bez nich bychom se neubránili infekcím a ty by nás velmi rychle zahubily.

Zánět, který probíhá v děloze při nidaci, je přirozená reakce imunity na vetřelce a má zcela charakteristické rysy, naprosto odlišné od jiných zánětů. Tuto zánětlivou reakci se nesnažíme potlačit, ale spíše ji regulovat, takže nepodáváme imunosupresiva, ale imunomodulátory, např. enzymy.

 

 

Enzymy mají takovou moc?

 

Pro mne, jako pro lékaře - imunologa, jsou enzymy něco jako dar z nebes. S problematikou působení enzymů jsem se prvně setkal počátkem devadesátých let.

Dávno jsme znali látky imunostimulační (posilující imunitu) a imunosupresivní (potlačující imunitu). S objevem působení enzymů na imunitu vstoupily do hry látky imunomodulační, které imunitu normalizují. Pokud má někdo slabou imunitu, nejčastěji jsou to děti s nedostatečně vyvinutým imunitním systémem, které jsou pak více doma v posteli než ve školce či škole, tak léky systémové enzymoterapie dokážou imunitu posílit.

Zatímco u pacienta s autoimunitním onemocněním, např, zánět štítné žlázy, dokážou enzymy imunitu snížit.

 

 

Co to vlastně jsou enzymy?

 

Enzymy a jejich účinky jsou vlastně známy už od pravěku a lidé i zvířata jich využívají, aniž by tušili proč. Co třeba zcela instinktivně uděláte, když se říznete do prstu? Ranku olíznete. Vaše sliny obsahují enzym lysozym, který dokáže rozkládat bakterie. Sliny ránu dezinfikují a urychlují proces hojení. Stejně tak zvířata si lížou rány. Je to v přírodě jejich jediná možnost léčby. Kromě toho jsou po tisíciletí známy hojivé účinky šťáv různých bylin a plodů, které kořenáři a šamani přikládali na rány.

 

 

Když naše tělo tvoří vlastní enzymy, proč je potřeba je ještě dodávat?

 

Bez enzymů bychom nemohli existovat ani my, ani rostliny, ani živočichové. Enzymy jsou totiž urychlovače všech biologických dějů a naše těla by bez nich nedokázala štěpit a využít cukry, tuky, ani bílkoviny.  Lidské tělo vytváří vice než až 80 druhů enzymů. Jsou obsaženy ve všech buňkách. Např. ve slinách máme kromě lysozymu ptyalin, v žaludku pepsin a v tenkém střevě trypsin a další (působí v tenkém střevě, ale vyrábí je slinivka). Enzymové preparáty, obsahující  převážně proteolytické (bílkoviny štěpící) enzymy, dodáváme proto, že je organismus v řadě chorobných stavů  postrádá.

 

 Preparáty systémové enzymoterapie vyvinul prof. Wolf v minulém století. Zkoušel, jak různé kombinace enzymů působí na nádorové buňky a zánětlivé procesy. Postupně sestavil preparát, který obsahuje živočišné proteolytické enzymy, trypsin, chymotrypsin a amylázu (štěpící škroby), které se extrahuji ze slinivek mladých jatečních zvířat  a rostlinné enzymy bromelain (z plodů ananasu) a papain (z papájí). K této směsi enzymů přidal rutin a začal lék zkoušet při léčbě zánětů. Lék byl nazván Wobenzym a postupně se rozšířil po celém světě. Existují stovky klinických studií, tzv. dvojitě zaslepených, kdy se paralelně s Wobenzymem  podávalo totožně vyhlížející placebo (neúčinná látka), a monitorovaly se účinky na průběh onemocnění sledovaných osob. Tak bylo prokázáno, že enzymy léčí záněty a otoky všeho druhu a urychlují tak léčbu většiny onemocnění, která záněty provázejí.

 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...