"Pokud chcete zjistit, jestli jste na vznešené rodičovské poslání dobře připraveni, řiďte se následujícími pokyny" bylo napsáno v jednom z mnoha nevyžádaných e-mailů od mé přítelkyně. A pak následovalo deset humorných návodů této speciální přípravy. Dovoluji si citovat v pořadí bod sedmý :

 

"Běžte do supermarketu.
Vezměte si s sebou něco, co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je dospělá koza. Plánujete-li víc dětí, jedna koza nebude stačit. Obstarejte si nákup na celý týden, aniž byste z nich spustili zrak. Uhraďte všechno, co snědí nebo zničí."

 

Je to s výchovou tak drsné ? Dnes otiskujeme slíbené téma praktických doporučení při výchově dítěte. Třeba podobnou modelovou situaci, samozřejmě již bez nadsázky, najdete popsanou a vysvětlenou v rozhovoru s Mgr. Hanou Jahnovou, dětskou klinickou psycholožkou z FN Brno.

-------------------------------------------------------------------------------------

 

Jaké jsou nové trendy ve výchově dítěte ?

 

V poslední době je novým trendem nabízet dítěti volný prostor k denní činnosti a ke hrám. Od půl roku věku je možné dítě ukládat do volného prostoru, tzn. vytvořit mu bezpečné místo na zemi, na koberci, vytvořit mu první místo na hraní. V 6ti měsících se děti přetáčejí ze zad na bříško a zpátky, poloha na bříšku se stává přirozenou polohou. V této době zavěšené hračky (hrazdy, kolotoče) již nemají tak zásadní význam pro vývoj dítěte. Dítě se stává motoricky aktivnější, na bříšku si vyhledá objekty svého zájmu a zkouší se k těmto zajímavým věcem určitým způsobem přiblížit. Začíná se plazit po bříšku a to nejdříve tak, že v rámci svého snažení dostat se vpřed couvá. Až zvládne tuto činnost, začne se plazit dopředu, bývá to kolem 7. měsíce věku. Dítě současně s tímto dává kolínka pod bříško, houpe se na všech čtyřech končetinách a kolem 8. až 9. měsíce začíná lézt. Pohybový i psychický vývoj se takto může přirozeně a současně rozvíjet.

 

Jak ale mají rodiče dítě uhlídat ?

 

Ve volném prostoru je vždy vývoj pro dítě přirozenější, je však určitě náročnější na péči a zajištění bezpečnosti dítěte. Je vhodné v tomto věku nenabízet dítěti uzavřené prostory ke hraní, tzn. ohrádky, postýlky. Tento uzavřený prostor dítě brzy prozkoumá, začne se stavět u brdlení ohrádky, postaví se a začne ji obcházet. Často tuto dovednost děti zvládnout před 8. měsícem věku, což není zcela ideální. Děti se tyto dovednosti většinou naučí patologickým vzorcem, dítě se přetěžuje a v budoucím čase může mít určité potíže s vývojem pohybu. Proto je vhodné nabízet dítěti volný prostor ke hraní.

K volnému prostoru mohu nabídnout ještě jedno doporučení. Je vhodné v období, když dítě expanduje do svého okolí, neuklízet před ním květináče a jiné vybavení bytu. Dítě od 7. měsíce věku rozumí zákazu, na nás je konkrétní situaci mu vysvětlit, vhodným způsobem přiblížit a vést ho k tomu, jak s konkrétní věcí může nakládat. (Např. vysvětlit dítěti, že ke koši nemůže, že ten koš tady byl před jeho příchodem a bude tu stále). Kolem 8.-9. měsíce, ale i později, děti hodně objevují, věci často zahazují a tím poznávají svůj okolní svět. Vycházíme z toho, že postupem času dítě nové věci pozná, přijme je do svého prostoru a  postupem času si jich přestane všímat.  Samozřejmě musíme dbát na bezpečnost dítěte (zásuvky, ostré hrany, dát na schody ohrádky aj.), ale ostatní věci tvořící naše běžné prostředí by měly zůstat na svém místě.

 

Je naopak vymezený prostor pro dítě také důležitý?

 

Ano, neměli bychom  zapomínat na to, že dítě potřebuje mít vymezený prostor k určité činnosti. Jako příklad uvedu činnost u stolečku, jako je malování a prohlížení obrázků v knížce. Je vhodné, když dítě do osmého měsíce věku držíme v náručí, když chvíli v naší náručí sedí. Dítěti staršímu, které se umí samo posadit (dítě obyčejně sedí kolem 8. až 9. měsíce) můžeme k těmto činnostem nabídnout dětskou židličku a my sedíme u stolečku na bobku. Tak se dítě naučí, osvojí si , že některé činnosti se dělají v klidu na jednom místě. Toto když se většinou nedodrží, tak dítě obtížněji pochopí, že věci a činnosti mají svůj řád. Děti jsou velmi vnímavé, napodobují svoje rodiče. Takže pokud například rodiče nesedí u jídla u jídelního stolu, ale hodují v křesle s nohama na stolku a dívají se přitom na televizi, dávají tím příklad svému dítěti. A dítě to co vidí u rodičů, považuje za správné.

 

V raném věku jsou časté potíže se základními činnostmi a péči kolem dětí, týkají se rituálů a režimu ve výchově obecně, spánkového režimu, stravovacích návyků, sledování TV, výběru kamarádů apod. Jednotlivým tématům se budeme nyní věnovat.

 

Režim a rituály ve výchově ... co s nimi, jsou důležité?

 

V předcházejících číslech Vašeho časopisu jsme se věnovali řadě témat, které s raným věkem dětí souvisely. Téměř v každém článku jistě zazněla informace o tom, jak důležitý je denní režim a rituály ve výchově dítěte. Dovolím si odkázat čtenářky na zmiňované články.

Denní režim je nesmírně důležitý, pravidelnost a opakování jednotlivých činností vede k vytváření pocitu jistoty a bezpečí  u dítěte. Čím je den stereotypnější a pro pečující osoby možná náročnější, protože chybí nové podněty pro dospělého, tím je dítě vyladěnější, spokojenější a rodiče jsou pro dítě čitelnější.

Děti potřebují svůj čas, prostor a rytmus dne. Změny jim mohou, ale také nemusí, přinést potíže

v jejich chování i prožívání dne.

 

Lze předejít problémům s ukládáním ke spánku ?

 

Obecně by měl rituál ukládání ke spánku nastat od nejranějšího věku dítěte. Důležitá je pravidelnost, aby si dítě zvyklo, že po dopolední procházce nebo po obědě bude spát. Rituál večerního spaní je možné začít třeba koupáním nebo krátkým sledováním večerníčku (sledujeme jen postavičku, samotná pohádka by mohla být náročná pro udržení pozornosti dítěte), zkrátka večer by měl mít stále se opakující řád.

Děti, které jsou plně kojeny, často usínají u kojení v náručí. To má svůj význam a smysl, ale po šestém měsíci věku je vhodné tento rituál pomalu měnit. Je třeba najít nový rituál, který může vypadat následovně: dítě zpočátku pochováme v náručí, pohoupáme se s ním na rehabilitačním balonu,  dítě položíme do postýlky s oblíbenou hračkou, dáme pusu, přikryjeme ho a necháme svítit malou lampičku. Prostě vytvoříme příjemné prostředí a odejdeme. Když začne plakat, přijdeme k němu, upravíme polohu, nabídneme čaj, pohladíme ho, slovy konejšíme. Do náruče bychom dítě měli vzít, až vyzkoušíme předcházející možnosti. Dítě v náruči uklidníme, ale není vhodné procházet se s ním po pokoji či bytě, svítit v pokoji nebo nabízet hračky. Tím dítěti nabídneme podněty pro další hru.

Je možné, že pokud si tento nebo podobný rituál nezavedeme včas, mohou se problémy s usínáním přenést do staršího věku. Bohužel není výjimečný model, kdy rodiče s dítětem do 1,5 roku usínají, v jistou chvíli už toho mají dost a ze dne na den chtějí uspávací režim dítěti změnit. Většinou se to nepodaří, dítě totiž nerozumí tomu, co se děje. Chceme-li udělat jakoukoliv změnu v denním režimu, je velmi vhodné dítě na tuto změnu předem připravit, povídat si s ním o nové situaci.

 

Kdy máme odstěhovat dítě do vlastního pokoje ?

 

Záleží to na více faktorech, na osobnosti dítěte a rodičů, na prostorových možnostech bytu, na starších sourozencích dítěte, je vhodné hodnotit to individuálně. Obecně do jednoho roku věku by dítě mělo určitě s rodiči sdílet společnou místnost, dítě v postýlce, rodiče ve vlastní posteli. Od jednoho roku je možné nabídnout za určitých podmínek spaní dítěti v jiném pokoji.

 

Nemáme dítě brát do postele rodičů ?

 

I děti mohou cítit úzkost a strach a potřebují kontakt. V určitém věku je noc pro děti dlouhá doba, potřebují se přesvědčit, že rodiče jsou nablízku. Bývá to především v období dětského negativismu, mezi 2. a 3. rokem věku. Například kolem druhé hodiny ráno se dítě vzbudí, vezme si hračku nebo polštářek a jde za rodiči do ložnice. Lehne si k nim a spí. Tohle by rodiče měli respektovat. V tomto období se dítě snaží od rodičů  vzdalovat, ale potřebuje se i přiblížit, emocionálně dosytit. Není vhodné dítě odhánět, protože jen tak získá pocit jistoty : "aha, já můžu, když chci, rodiče jsou zde pro mě". Zklidní se a začne se budit a navštěvovat ložnici rodičů méně, až přestane úplně. Rodiče by měli tomuto chování dítěte rozumět.

Obecně  by zdravé děti měly spát samy ve svém pokoji od 6-7 let, do té doby se může nějaký problém, výjimka vyskytnout.

 

S jídlem je to podobné jako u spánku.

 

Ano, stravovací návyky jsou neméně stejně důležité. Je velmi vhodné dodržovat rituál - stejná doba, stejné místo, stejné pomůcky - talíř a lžíce.

Je vhodné dítě připravit na situaci, že bude jíst, říci mu to s časovým předstihem, upozornit ho na změnu. Při jídle je důležitá atmosféra, dítě by mělo vnímat stravování, příjem jídla jako činnost, která je stejně důležitá jako hra. Dítě bychom neměli nutit k jídlu, neběhat za ním se lžičkou, když jídlo odmítá. Rodiče stanovují pravidla, a měli by být důslední.

 

Jak si má maminka poradit s odstavením dítěte při kojení ?

 

I kojení je určitý rituál, který má však omezenou dobu působnosti. Podle rozhodnutí WHO z května roku 1996 by měli být děti plně kojeny do 6. měsíce věku a poté by měly být kojeny s doplňkovou výživou minimálně do 2 let věku dítěte.

Jen pro úplnost zde uvedu, že z pohledu psychického vývoje by děti měly být kojeny maximálně do 18. měsíce věku. V tomto věku nastává vývojové období dětského negativismu, jehož principem je oddělit se, separovat se od nejbližší pečující osoby, tedy od maminky. Pokud dítě v tomto věku potřebuje kojení (z důvodu stravovacího nebo emocionálního) je celé období dětského negativismu pro všechny zúčastněné strany obtížněji prožíváno - viz článek v předcházejícím čísle časopisu.

 

Co říkáte na používání dudlíků ?

 

S kojením, případně s jeho odstavením, také souvisí používání šidítek, dudlíků.

Domnívám se, že šidítka mají svoje místo v péči o děti. Je vhodné začít dudlík používat tehdy,

kdy je dítě plně kojeno, nenastanou žádné potíže s technikou kojení. Dítě by se mělo naučit, že ve chvíli nepohody se samo může zklidnit, že mu k tomu použití šidítka může napomoci.

 

Jak zvládat sourozenecké vztahy a sourozenecké  žárlení ?

 

Sourozenecká rivalita je naprosto přirozená. Když se jedináčkovi narodí sourozenec, vždy ho shodí z toho pomyslného prvního místa a je normální, že se to prvorozenému nebude líbit.

Sourozenecká rivalita se může v chování staršího dítěte objevit bezprostředně po příchodu maminky s mladším sourozencem nebo také, a bývá to častější, až ve  4.-6. měsíci věku sourozence. Ten se začne víc pohybovat, vyžadovat víc pozornosti a starší dítě si uvědomí:  "aha, tak on je tady napořád a bere mi hračky atd.....".

Je vhodné staršího sourozence vzhledem k jeho věku podněcovat v pomoci, aby se mohl nějakým způsobem zapojit v péči o mladšího bratra nebo sestřičku. Pokud si chce sourozence pochovat nebo ho  přebalit, je vhodné mu to při dohledu rodičů dovolit. Když bude dítě pochváleno a půjde mu to, začne se o mladšího sourozence více zajímat.

Skvělé je, když se rodičům podaří vymezit si čas jen pro starší dítě. Jedno odpoledne v týdnu může trávit jen s maminkou, druhé s tatínkem. Nezáleží moc na tom, jakým způsobem čas spolu tráví, ale důležité je, že spolu jsou a bez mladšího dítěte.

 

Existuje doporučený věkový rozdíl u sourozenců ?

 

Každý věkový rozdíl má svá pozitiva a negativa. Vždy je důležitý fakt, jak je celá rodina na další dítě připravena. Pravděpodobně budou mít k sobě vztahově blíž děti, které se narodily v rozmezí 1,5-2 roku, než děti s věkovým rozdílem třeba 6 let. Skloubit potřeby a zájmy 6 letého dítěte a kojence je těžší, ale dá se to jistě zvládnout. Určitě záleží na celém rodinném systému a nemůžeme tvrdit, že to zásadně není dobré.

 

Říká se, že nejhorší postavení mezi sourozenci mají prostřední.

 

Tato situace je hodně v literatuře popisována. Ten nejmladší je vždy benjamínek s větší ochranou rodiny a prvorozený má jakousi odpovědnost, mladším je příkladem a pomyslně je táhne. Kdežto prostřední se pohybuje od jednoho k druhému, nevyhraní se, a tím může být pro něho situace trochu těžší.

 

Máte radu k tématu televize a její sledování ?

 

Obecně se domnívám, že sledovat televizi bychom měli co nejméně a určitě bychom si měli vybírat pořady, které nás zajímají.

Sledování televize se odvíjí od přístupu rodičů. Jestliže žena televizi sleduje celé těhotenství, pak pravděpodobně své návyky kvůli dítěti měnit nebude. Děti do jednoho roku by televizi sledovat neměly vůbec, kolem 1,5 roku je vhodná znělka večerníčku a s přibývajícím věkem je možné sledovat i pohádku večerníčku - může to být i součást rituálu ke spaní. Vhodné pohádky jsou pohádky našich českých autorů - Krteček, Víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka. Příběhy Toma  a Jerryho nejsou vhodné, jsou plné násilí a agresivního chování.

 

Zákazy jsou ale  ošemetné.

 

Domnívám se, že není vhodné dětem něco striktně zakazovat, protože zakázané ovoce nejvíc chutná. Třeba počítačové hry a vůbec čas strávený u počítače. Dobré je kontrolovat, jak dlouho u PC dítě je a také jaké stránky navštěvuje.

Problém může nastat, pokud nedovolíme dítěti sledovat třeba nevhodný seriál, který ale sleduje většina kamarádů a spolužáků. Je to téma k rozhovorům mezi dítětem a rodiči. Pro dítě může být těžké si tuto situaci tzv. ustát. Dětský kolektiv bývá někdy drsný a nemilosrdný a  ti co se nedívají jsou posmíváni a vyřazeni - to by bylo téma pro poradenského psychologa, který pracuje se staršími dětmi.

 

Je vhodné zasahovat do výběru kamarádů ?

 

Je vhodné umožnit dítěti navštěvování kamarádů doma, rodiče se s nimi seznámí a mají určitou možnost je lépe poznat.  Je to hodně o povídání s dětmi - co, jak a s kým ve volném čase dělá.

 

 

A z „jiného soudku", mají být děti přítomné  hádek rodičů ?

 

Běžné domácí hádky jsou běžné, dítě by je mělo zaregistrovat. Nejen samotnou hádku, výměnu názorů, ale také to, co následuje po hádce.  Je vhodné, když dítě vidí, že se jeden rodič druhému omluví, vysvětlí situaci a dál spolu normálně komunikují. Na dítě nepůsobí nejlépe, když máma v koupelně brečí a táta kouří na balkoně a nemluví spolu týden a nebo jen mluví  prostřednictvím dítěte. To je pro dítě  horší zážitek než samotná hádka, protože dítě potřebuje vidět začátek, prostředek i konec nepříjemné rodinné záležitosti.

Myslím si, že pokud dítě nevidí průběh a řešení hádky v rodině, s obtížemi může řešit hádku s kamarády, nebo s budoucím partnerem.

 

Co strašení ?

 

Nestrašit ! Strašidla nejsou, jen v pohádkách a Mikuláš chodí jen 1x za rok ! Strašením se nadělá hodně problémů. Strach dítěte by se měl brát vážně, neměl by se podněcovat a rodiče by měli vhodně k dítěti přistupovat. Když se dítě bojí, vysvětlit mu samotný strach, co to je, kde se vzal. Když se  bojí obyčejné věci, mohlo by si dítě na ni s pomocí rodiče sáhnout. Je důležitá blízká osoba, které dítě důvěřuje, aby dítě zjistilo, že to nic není.

Rozhodně bychom neměli vyhrožovat nemocnicí a lékařem, který píchne injekci. Co potom, až dítě bude muset jít do nemocnice nebo na očkování? Je to většinou o bezmocnosti rodičů, kdy ztrácí argumenty v komunikaci a použiji negativní moc.

 

Jsou současní rodiče při výchově zodpovědní ?

 

Obecně by děti měly být více součástí života dospěláků. Rodiče by měli být důslední, často by měli více přemýšlet o tom, co dětem sdělují.

Když slíbí trest, musí ho splnit, i když to stojí určité úsilí. Když cokoliv slíbí, a splní to, dítě pozná, že má v rodiči oporu. Tím rodič získává důvěru dítěte, které se svěřuje a otvírá rodiči duši, a to i když se stane velkým a dospělým.

Hezké myšlenky o výchově a vztahu dětí a rodičů ve svých knihách uvádí Dr. Jiřina Prekopová.

V knize „Děti jsou hosté, kteří hledají cestu" najdeme i tuto myšlenku:

 

„Děti jsou nám propůjčené a my je máme jen na jejich cestě vést. Od první chvíle, kdy se nám narodí, se nám vlastně vzdalují. Rodič je tu pro to, aby dítě především podpořil a ukázal mu cestu kudy má jít".

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...