Slovo stres pochází z angličtiny a znamená zátěž. Stres je reakce organismu na stresový podnět neboli stresor. Obecně je přijatá definice, že stres je soubor reakcí organismu na vnitřní nebo vnější podněty, narušující normální chod funkcí organismu.

Tuto nespecifickou obrannou reakci způsobují všechny stresory: škodliviny fyzikální (teplo, chlad, záření, hluk), toxické (různé jedy), infekční, fyzické (tělesná námaha až vyčerpání), psychické a sociální.

Dále také rozlišujeme distres, kdy se jedná o špatnou, zlou zátěž, která je spojena s negativně laděnými a prožívanými emočními procesy (zklamání, strach, leknutí) a eustres, kdy se jedná o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy (radostné vzrušení, očekávání příjemné události, nadšení). Ovšem i tato zátěž v silnější míře působí škodlivě .

Mechanismy reakce člověka na stresový podnět jsou složité a mnohostranné. Přitom hranice mezi zátěží, kterou člověk zvládá a mezi stresem není objektivně definovatelná. To, co někdo zvládá dobře, může být pro jiného již silný stres a kromě toho se v životě setkáme i s tím, že to, co jsme jindy zvládli bez problému v jiném čase a hlavně situaci, způsobí stresovou reakci. Hranici mezi oběma póly podstatnou měrou určuje naše aktuální prožívání.

Při hodnocení míry stresu se v literatuře setkáte s odlišným pojetím a i dokonce s různými pojmy.Někteří autoři se domnívají, že určitá míra stresu je vždy potřebná a člověk bez ní nemůže existovat.

Se stresem se také pojí pojem frustrace. Je to stav neuspokojení z nějaké činnosti, prožívání nezdaru či zklamání ze zmaření či nedosažení nějakého cíle či neuspokojení důležité touhy, potřeby nebo přání. Postižení lidé mohou upadat do deprese, která je vlastně dlouhodobou a silnou frustrací a je to nepříznivý stav, kdy hrozí, že úzkostné reakce povedou k tělesnému a duševnímu selhání.

 

Jaké jsou možné reakce na stres?

- Stresor vyvolá stresovou reakci a člověk vědomě či podvědomě reaguje. Pokouší se situaci přizpůsobit. Potom nastává fáze vyrovnání neboli adaptace. Pokud nedochází k vyrovnání se situací nebo adaptace nenastane, mohou nastat tělesné nebo duševní poruchy.

- Trvá-li stres dlouho nebo se často opakuje, může dojít k vyčerpání adaptační schopnosti a to může být příčinou psychosomatických chorob.

- Další možný způsob reakce na stres je pasivita někdy se též uvádí i okamžité ustrnutí. Jedinec není schopen se proti stresu bránit, nemá dostatečné adaptační rezervy. Tento stav deprese spojený s bezmocností a beznadějí může být pouze přechodný.

- Následují aktivní a vlastní vůlí ovladatelné odpovědi na stres. Sem patří aktivní předcházení stresu jinou činností, která je člověku prospěšná po stránce tělesného a duševního zdraví (aktivní provozování pohybových aktivit, poslech hudby, zahrádkářství a jiné hobby).

- Nejúčinnější reakcí na stres je aktivní relaxační odpověď, která posílí vlastní přirozenou adaptaci člověka a to jak psychickou, tak i fyzickou.

 

Co se vlastně odehrává v organismu při nástupu stresové situace?

Za normálních okolností reaguje člověk na stresor tzv. automatickou poplachovou reakcí, která automaticky připravuje organismus k akci. Původně se jednalo o přípravu na boj nebo útěk a k této automatické přípravě dochází v každém případě i dnes.

Podnětem automatické reakce v dnešní době ovšem může být i jen potenciální nebezpečí způsobené slovní urážkou, konfliktem doma nebo na pracovišti. I tyto reakce v nás vyvolají poplach, který uvede organismus do nejvyšší pohotovosti.

Nejprve zasáhne složka nervová a dále mobilizuje žlázy s vnitřní sekrecí, které vylučují své hormony do krve.  Zrychluje se srdeční činnost i dýchání, zvyšuje se krevní tlak i množství krevního cukru, dochází k přerozdělení krve do svalů jako příprava na boj či útěk. Hormony ovlivňují vzestup dalších látek v krvi. 

 Cítíme jak srdce zrychlilo svoji činnost, zvýšil se nám krevní tlak, napínají se svaly a jsou připraveny k obrannému činu, protože fyziologicky je náš organismus připraven na stres jako organismus pračlověka. Poplach je vyhlášen a pohotovost je v rámci možností jedince dokonalá. Mechanismus připravený pro obranu pračlověka dnes již ovšem většinou nesehrává svoji úlohu a zde dochází k rozporu mezi přípravou organismu pro boj a skutečnou potřebou nebo spíše nepotřebou organismu využít uvedený fylogeneticky připravený mechanismus ke skutečnému boji. A to pravděpodobně má významný vliv na vznik psychosomatických nemocí.

 

Stresové, frustrující a konfliktní situace se tak mohou stát patogenními situacemi, tj. mohou vyvolat patologické reakce nebo i onemocnění. Podmínkou k tomu bývá jednak vystupňování nebo sčítání těchto situací, jednak snížení jedincovi odolnosti, případně kombinace obojího.

(GREGOR, O. Jak zvládnout stres. Hradec Králové: Inženýrské služby, 1989)

 

Ve stresových situacích, kdy nejde o život, ale o jiné hodnoty (společenské postavení, čest, společenský status aj.) nemůžeme využít nic z toho na co nás připravuje nespecifická stresová reakce. Dostaneme-li se do podobných situací nemůžeme konflikt řešit ani útokem ani útěkem. Všechny fyziologické reakce vyzní naprázdno.

Je prokázán vliv stresu na vznik a zhoršování vysokého krevního tlaku, na zvýšení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu, na vývoj aterosklerózy a na onemocnění končetinových cév. Stres se též podílí na vzniku vředové choroby, na vyvolání cukrovky u osob s dispozicí, na poruchách zažívání, ale i na vzniku nádorů.

 

Stresem nahromaděná energie by měla mít možnost být spotřebována přirozenou cestou !

Místo útoku nebo útěku by to mělo být pohybovými aktivitami včetně fyzické práce. V poslední době bylo již několika výzkumy dokázáno, že pohybová aktivita stimuluje vylučování noradrenalinu, enkefalínu a endorfinů, které napomáhají pozitivnímu přeladění organismu při cvičení a po něm. Při pohybu je též spotřebováván adrenalin, který jinak vyčerpává energii a snižuje efektivnost práce srdce. Cvičení tedy pomáhá organismu vypořádat se s napětím, je klíčem k dobrému spánku a předpokladem mentálního zdraví.

 

Ovládání stresu - diagnostika stresu

Určité napětí je vždy přítomno a náš organismus by ani dlouho nevydržel v prostředí bez určitého zatížení, jak dokázaly některé laboratorní pokusy na dobrovolnících. Jestliže jsou stresové podněty slabé, mohou působit dokonce zdravou tonizaci organismu a zvyšovat jeho odolnost a výkonnost (naladění sportovců ve sportovní atmosféře). Proto je nesprávný názor, že je třeba úplně vyloučit stres apod., spíše se musíme snažit o rozumné ovládnutí stresové zátěže a řízení stresu. Proto při snižování stresu musíme mít vždy na paměti, že se musí jednat pouze o optimální a nikdy o maximální řešení.

Pokud je stresor středně silný, udržuje se fáze rezistence (odolnosti) organismu i po dlouhou dobu. Naopak při velmi silném stresoru dojde dříve nebo později k zhroucení vyrovnávací fáze a nastává vyčerpání organismu, které může skončit i smrtí. Fáze vyčerpání může ovšem nastat i hned ve fázi poplachové při velmi silném stresoru.

Určit hladinu, kolik stresu ve skutečnosti potřebujeme, je složité a odborníci to mohou zkoumat ještě řadu let. Můžeme říci, že např. v první fázi působení stresu pociťuje i řada lidí toto napětí jako radostně prožívanou situaci, která vede k výzvě k akci . Ale to bude individuálně velmi složité tvrzení.

Výjimkou jsou krajní případy, kdy realistický pohled na veškeré nahromaděné problémy bere již člověku sílu a odvahu k hledání problémů a ten realitu popírá, utíká, nebo naopak přechází v nepřiměřenou agresi (to jsou také vývojově nejstarší techniky reakce na stres).

Vlivem působení moderní společnosti, kdy není možné řešit stres či konflikt původními cestami, se vyvinuly odvozené techniky. A tak agrese již není jen fyzické násilí, projekce nám např. pomůže se schovat za objektivní podmínky, identifikace využíváme při schovávání se za autoritu, neúspěch také nahrazujeme kompenzací v jiné oblasti, prostřednictvím racionalizace hledáme rozumné vysvětlení neúspěchu. Dále sem patří trestání sebe sama, únik do izolace, regrese, fixace, potlačení či popření problému, ale také negativismus či pokus o sebevraždu.

Řízení stresu nebo lépe jeho ovládání probíhá vždy ve vztahu k realitě a provádějí ho reálné osoby. Základem, který již může i sám situaci řešit, je rozpoznání reality. Je potřeba si odpovědět na otázky: 

 

Které faktory a náročné životní situace pro mne v mém světě představují škodlivou zátěž? 

Čím si sám způsobuji dodatečnou zátěž?

Kdo z mého okolí vytváří stresové situace a negativně působí i na mne?

 

Sebediagnostika je velmi důležitá, můžete tak zjistit, kdy ztrácíte kondici. Můžete vyhodnotit pozorovatelné znaky a rozeznat tak, zda vy, ale také např. váš kolega, potřebujete pomoci.

 

Často již jen uvědomění si napětí, zhodnocení stavů a pocitů, které ho provázejí převede posouzení symptomů ze sféry emocí do sféry rozumové a vede to tím i k vlastní nápravě. Znaky mohou být emotivní, mentální, fyzické nebo chování. 

 

Máte symptomy stresu?

(podle EVERARD,K.B., MORRIS,G. Efective school management. London: Paul Chapman Publishing Ltd, 1996)

Chování

Tělesné

Emoční

Mentální

Přejídání se

Bolesti hlavy

Deprese

Ztráta koncentrace

Přílišné pití alkoholu

Žaludeční potíže

Napětí

Častější zapomínání

Nadměrné kouření

Závratě

Podráždění

Častější chybování

Zanedbávání osob. vzhledu

Pocení a třes rukou

Výčitky svědomí

Častější zamyšlení během dne

Nespavost

Poruchy vidění

Myšlenky na sebevraždu

Chybné rozhodování

Roztěkanost, nervozita

Vyrážka na kůži

Pláč

Méně racionální uvažování

Letargie

Bušení srdce

Agresivní chování

Nerozhodnost, váhavost

Změna sexuální aktivity

Suchá ústa

Pocit strachu, úzkosti

 

Neobvyklá neobratnost

Vysoký krevní tlak

 

 

Být netečný

Bolesti zad nebo šíje

 

 

Omezení komunikace

Nechutenství

 

 

 

V této diagnostice a v hledání řešení včetně následné realizace nám mohou velmi pomoci:

- rodina nebo její členové či přátelé, se kterými můžeme sdílet problémy

- kolegové, které si vyberete a jsou zkušení ve zvládání stresu

- odborníci, psycholog

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...