Těhotenství  není nemoc, je to tzv. jiný stav. Až do doby početí dítěte byla žena sama sebou, fungovala jako jednojediná, po početí se stává dvojjedinou. Fyziologicky se mění hladina hormonů, dochází ke známým tělesným i psychickým změnám a to vše se projeví v prožívání nastávající maminky.

Změny nálad a chování jsou naprosto typické, běžné a tzv. normální. I přesto, že si žena přeje otěhotnět a podaří se jí to, může mít běžné obavy, zda vše dobře dopadne, zda bude miminko zdravé či zda bude partner tím správným tatínkem.

Některou ženu  vůbec nenapadne se v těhotenství jakkoliv omezit a jiná má potřebu více se hlídat a sledovat. Další se naopak začne v těhotenství věnovat tomu, čemu se dříve nevěnovala (např. určitému druhu sportu), což se může jevit až nezodpovědně. Pokud se však žena cítí dobře, je zdravá a v podstatě ji k tomu vedou "hormony štěstí a lásky", tak je vhodné akceptovat to, co ona sama považuje za vhodné.

 

Jak tedy žena podle psychologů těhotenství prožívá ?

 

Těhotenství bývá obecně děleno na tři části a to podle jednotlivých trimestrů.

První trimestr bývá po psychické i fyzické stránce nejnáročnější. Žena se vyrovnává

se změnami, které jí těhotenství přineslo. Toto období trvá od početí do 18.-20. týdne těhotenství, kdy žena cítí první pohyby dítěte.

Druhý trimestr bývá označován za nejklidnější a nejpohodovější období těhotenství, trvá od 20. do 37. týdne těhotenství. Žena si na svůj stav zvykla, klenoucí se bříško je

viditelné, ale ještě na ni nedoléhá stres z porodu.

Třetí trimestr začíná 37. týdnem těhotenství a končí porodem dítěte. Je ovlivněn především myšlenkami na porod. Zda bude dítě zdravé, zda nebudou při porodu komplikace, jaký bude porod, jestli si dobře vyberu porodnici s příjemnou porodní asistentkou, jestli manžel stihne přijet včas. A to vše samozřejmě její chování a prožívání ovlivňuje.

 

Mohou nastat vážnější psychické poruchy ?

 

Určitá míra úzkosti těhotné ženy je charakteristická pro průběh těhotenství. Těhotenství bývá obecně považováno za šťastné období, ke kterému však jisté negativní prožívání také náleží. V psychologické literatuře je tato  specifická etapa v životě ženy pojímána dosti protichůdně - jako období biologické a psychologické krize,  nebo jako období tzv. normálního stavu a dosti pozitivních zkušeností.

Prožívání ženy v těhotenství je výrazně individuální.  Většinou žena prožívá běžné "smutky" a úzkosti. Mohou se objevovat i deprese klasifikované jako psychická porucha. Laktační nebo poporodní psychosy se vyskytují velmi zřídka.

 

Psychologická, psychoterapeutická i psychiatrická péče je v tomto období zcela vhodná.

Je-li indikovaná již v těhotenství, může být dlouhodobá, přesahující období těhotenství, porodu i šestinedělí.

 

Zažila jsem jako náhodný pozorovatel situaci, kdy se těhotná mladá žena striktně dožadovala u praktického lékaře přednostního ošetření a byla sestřičkou odbyta

s tím, že těhotenství není nemoc a ať si počká až na ni dojde řada.

 

To je jedna ze situací, kdy nastávající maminka může jednat přecitlivěji a vůbec nic to nevypovídá o jejích osobnostních kvalitách. V tomto období mohou být ženy přirozeně citlivější, více na sebe zaměřené a očekávají větší podporu svého okolí.  Sestřička, která ve vašem příkladu měla být vlídná, zkrátka vlídná nebyla. Možná by stačilo, kdyby více pátrala po důvodu přednostního ošetření těhotné ženy, kdyby kvalitněji komunikovala.  Možná si sama v sobě nese zážitek absence intenzivnější péče okolí při vlastním těhotenství. I tak to mohlo být - někdy opakujeme tutéž chybu z vlastního života. Ale je to jen jeden pohled na danou situaci.

 

Některé těhotné ženy se zdají okolí víc úzkostné, nadměrně sebestředné. Dá se najít nějaká rozumná míra ? Jde to vůbec nějak rozlišit ?

 

Rozumná míra se hledá těžce. Právě proto, že prožívání těhotenství je výrazně individuální, že každá žena má vlastní představy, očekávání a potřeby.

Záleží především na osobnostních charakteristikách těhotné ženy, na životních zkušenost těhotné ženy (zda je prvorodička nebo vícerodička), záleží na postoji k těhotenství (zda je těhotenství chtěné či nechtěné, plánované či neplánované), zda bylo dítě počato spontánně nebo byla žena zařazena do programu umělého oplodnění. A neméně záleží na emocionální pohodě a sociální podpoře ženy.

 

Možná by měli být víc poučeni lidé v okolí těhotné ženy ?

 

Může se stát, že se chování nastávající maminky může jevit svému okolí jako nezvyklé, jiné, podivné. Doporučuji toto chování tolerovat, respektovat pokud není žena nebezpečná sama sobě nebo svému okolí a jen v nějakých nuancích dávat drobné hranice. Podpora širší rodiny je velmi důležitá a pokud si žena staví tzv. hnízdo, což v praktickém životě znamená, že potřebuje mít všechno dopředu připravené, čisté a prostě podle vlastních představ, tak si to tak zaslouží a mělo by to tak být a okolí by její přání mělo respektovat.

 

Co může těhotnou ženu výrazně zaskočit, když se zdá, že má k dispozici veškeré informace ?

 

V dnešní době navštěvují ženy kurzy přípravy k porodu, jsou hodně informované  a o porodu mají zcela naprosto jasnou představu.

Z vlastní praxe si uvědomuji, že ženy mají především informace o fyziologickém těhotenství a fyziologickém porodu. Méně jsou informovány o komplikacích, které sebou těhotenství může přinést.  Každé těhotenství může být svým způsobem rizikové,

i když žena počne spontánně a cítí se dobře, mohou nastat komplikace. Potom může  následovat hospitalizace, ukončená předčasným porodem. Samozřejmě, že určitý stres

k těhotenství patří, ale poučená a zralá maminka by si měla všechna možná rizika uvědomovat. Domnívám se, že i tyto informace, v rozumné míře a ve správný čas, by měly být těhotným ženám sdělovány.

 

Předporodní péče je u nás na vysoké úrovni, slyšela jsem některé názory, zda ale nemají častá gynekologická a genetická vyšetření stresující vliv na maminky ?

 

Všichni si přejeme mít zdravé dítě a že se nám zdravé narodí bereme jako samozřejmost. Je to přirozené a je to v pořádku.

Pokud je ženě doporučeno nějaké vyšetření, domnívám se, že je dobré přemýšlet

o informacích a názorech zdravotníků. A nepodceňovat vyšetření, která doporučí.

Např. odběr plodové vody - amniocentézu by rodiče mohli brát jako nabídku a možnost získání více informací o dítěti. Nemusí to hned znamenat závažný stav dítěte. Pravdou je, že když se narodí dítě s postižením, je to pro rodiče veliká bolest a celoživotní zátěž a nejen pro ně, ale i pro širší okolí rodiny. Očekávání  - mít zdravé dítě, trvající někdy od školky, kdy začínáme pokukovat po druhém pohlaví a kdy si hrajeme na maminku

a tatínka,  se nám nesplní. Zkrátka podstoupit vyšetření znamená  možnost vědět,  co se v těhotenství s těhotnou ženou nebo s dítětem děje a mít možnost se zodpovědně a informovaně rozhodnout.

 

Rizikové těhotenství je pro každou ženu strašákem. Dá se po takové diagnóze vyhnout stresu nebo částečně zmírnit panika ?

 

Určitá míra úzkosti a stresu k těhotenství patří. Domnívám se však, že už označení rizikové těhotenství vyvolává stres. Žena je případně dále hospitalizována  na "rizikovém oddělení", dítě po předčasném porodu je v péči "rizikové ambulance".

Vyhnout se nadměrnému stresu je obtížné. Konkrétně bych uvítala, kdyby se nám zdravotníkům podařilo slovo „rizikový" adekvátně zaměnit.

 

Může stres budoucí maminky ovlivnit plod a další vývoj dítěte ?

 

Dítě i maminka se v těhotenství ovlivňují vzájemně, pozitivně i negativně. Vyšší hladina stresu může ovlivnit aktuální stav dítěte, jeho chování i prožívání v bříšku, případné změny v těhotenství.

 

A existuje nějaká terapie proti stresu?

 

Existuje obor psychoterapie, což je léčba psychologickými prostředky, především slovem. Různé směry a metody psychoterapie mohou ovlivnit míru úzkosti, strachu

a stresu.  Určitě by těhotná žena neměla se svojí nepohodou, strachem nebo stresem zůstávat sama, ale měla by mít šanci si o všem popovídat. Kontakt na odborníka

ji může zprostředkovat její ošetřující gynekolog.

 

Existují indicie, kdy by měla žena usoudit, že bez odborné péče si sama neporadí ?

 

To je velmi individuální, protože každá žena má jiné hranice prožívání náročných situací, psychických i fyzických bolestí. Vždy když má těhotná žena pocit, že už nemůže, že už danou, konkrétní situaci nezvládne, měla by vyhledat odbornou pomoc. Velmi také záleží na pozornosti okolí, které může vhodným způsobem ženu upozornit

a pomoci ji třeba tím, že ji vyslechne, doprovodí k odborníkovi.

 

Jaké pocity prožívá žena u předčasného porodu ?

 

Z kontaktu s ženami, které svoje děti porodily předčasně, vím, že každá žena prožívá pocity viny, že ona nedokázala dítě donosit, zajistit mu optimální podmínky v těhotenství , že v prvních dnech a týdnech života prožívá velký strach o život dítěte.

Žena se ocitla v situaci, kterou si nepřála, neplánovala a postupně se učí zorientovat se  v této situaci, hledá si svoje místo, postupně si vytváří vztah ke svému dítěti.

 

Jaké změny nastanou po porodu ?

 

Zcela běžné  je období tzv. „poporodního blue".  Postihuje ženy všech kultur a nesouvisí s průběhem porodu.  Objevuje se obyčejně mezi 3. a 5. poporodním dnem, tedy v období, které žena tráví v porodnici.  Nápadná je plačtivost, často z nejasných

a banálních důvodů. Dále se může např. objevit úzkost, deprese, bolesti hlavy, únava, špatná koncentrace, zmatenost. Je důležité, aby byly ženy o tomto krátkém období a jeho projevech informovány, potom ho mohou klidněji prožít.

Výše uvedené projevy se mohou projevit jako poporodní deprese, kdy jsou tyto projevy vystupňované nebo jako poporodní (laktační) psychosa.

Laktační psychózy se vyskytují ve velmi malém množství do 0,2%. Uvádí se, že těhotenství a porod může být spouštěcím mechanizmem ke změně psychického stavu. Osobnost ženy je nějakým způsobem k takovým komplikacím alterovaná a až těhotenstvím se psychóza rozvíjí. Prvotní příčinou tedy není samotné těhotenství, je ale spouštěcím mechanizmem.

 

Jak se laktační psychóza projevuje ?

 

Především změnou chování ženy, k její vlastní osobě, k dítěti, k partnerovi, k širšímu okolí. Žena často nemá o dítě zájem, nenakojí ho, adekvátně nereaguje na jeho pláč.

Pro okolí je to stav nepřehlédnutelný a určitě ho zaregistruje. Žena potřebuje citlivý přístup, trpělivost, je velmi vhodné, když jí někdo blízký pomůže s péčí o dítě. Je vhodná pomoc, ne převzetí veškeré péče a zodpovědnosti za dítě.

Velmi žádoucí je lékařská - psychiatrická péče, zastavení laktace a dlouhodobé užívání předepsaných antidepresiv.

 

Proč odlišujeme z psychologického hlediska šestinedělí ?

 

Šestinedělí je náročné a významné pro matku i dítě. Je to období tzv. hájení, děje se spousta změn. Dítě a maminka si na sebe zvykají, vytváří se denní režim a rituály. Rozvíjí se laktace, organismus ženy se postupně a velmi zvolna vrací do stavu  před porodem a dítě se vyrovnává se zátěží porodu. V tomto období by měl být partner a rodina co nejvíce nápomocni, mohou např. pomoci s běžným chodem domácnosti nebo s péčí o starší děti.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...