Čtvrtým rozhovorem pokračuje cyklus psychologie s Mgr.Ondřejem Novákem, klinickým psychologem a psychoterapeutem působícím v soukromé psychologické praxi v Brně. Tentokrát máme na programu depresi.

 

Deprese je nemoc, kam ji v psychologii řadíme ?

 

Jedná se o zvláštní kategorii afektivních poruch, je to patologicky špatná nálada, provázená změnami aktivity, ale také myšlení, prožívání i chování.

 

 

Co tuto špatnou náladu spouští, jaké jsou příčiny ?

 

To je velmi složitá otázka, protože dodnes není přesně příčina deprese definována, jen tušíme souvislost s více faktory. Výrazným faktorem je genetická predispozice. Pokud je nemocný s depresí v blízké rodině, je člověk ohrožen 3-5x více, než ostatní populace. Ví se, že zde významnou roli hraje vliv neurotransmiterů -  látek,  které pomáhají přenášet nervové vzruchy v mozku. Jsou to například noradrenalin, acetylcholin, dopamin, serotonin aj. Na základě poznání tohoto mechanizmu jsou i vyvinuty léky, které pak ovlivňují tento mechanizmus a pomáhají zajistit normální přenos nervových vzruchů. Onemocnění depresí také souvisí se žlázami s vnitřní sekrecí. Z psychologických faktorů mají velký vliv mezilidské vztahy, osobnostní vlastnosti a zejména odolnost proti zátěži a stresu. Nejlépe to postihuje biopsychosociální  model, kdy se pomyslně „sčítá" v jakém pacient vyrůstal prostředí, s jakými genetickými dispozicemi a s jakou zkušeností se zvládáním zátěžových situací.

Psychologicky je deprese často o ztrátě v širším slova smyslu. Například ztrátě blízkých, práce, perspektivy, zdraví,  postavení aj. Přivádí to k myšlence, že propuknutí nemoci souvisí nějak s regulací sebeúcty. Někteří lidé dokáží životní ztráty překonat a u druhých dojde k obrovskému propadu, který bývá často provázen rozvojem deprese.

Psychosociální základ utváření sebeúcty najdeme už v dětství. Někdo má vytvořenou stabilní sebeúctu a životní nároky zvládá dobře, jiný si sebeúctu kompenzuje třeba nějakou náhražkou. Třeba majetkem, prestiží, postavením a nebo se obklopí lidmi, kteří mu podkuřují a sebeúctu mu udržují na požadované úrovni a pak, když dojde třeba ke ztrátě partnera, postavení nebo odejdou děti, rovnováha se změní a nastane problém.

 

 

Jaké jsou příznaky, projevy ?

 

V současné době je deprese módním názvem a hodně lidí ho používá, aniž skutečně ví, co deprese způsobuje. Takže vyjádření „mám depku" je většinou míněno jen coby pár dní špatné nálady. Člověk je podrážděný, protivný a na nic nemá náladu. Jenže to je stav, který se jen zdánlivě přibližuje skutečné depresi, je to běžný výkyv nálady.

Nejcharakterističtější symptom deprese je ztráta energie. Jakákoliv činnost do určité doby běžně ke zvládnutí najednou nesmírně vyčerpává a unavuje. Nastává výrazná ztráta potěšení, aktivity, které bavily, už radost nepřináší. To jsou třeba návštěvy ve společnosti, poslouchání hudby, procházky, čtení knih, ztráta zájmu o jídlo, o sex atd. Ze somatických těžkostí se přidávají poruchy spánku, ráno se člověk probouzí s pocitem velké únavy, obrovské úsilí ho stojí rozhoupat se k nějaké činnosti. Nastává permanentní únava s pocitem bezsmyslnosti života, provázený přesvědčením, že nic nejde zvládnout, že člověk k „ničemu není", „za nic nestojí".

Rozvíjí se sebeobviňování a výčitky, protože nejen, že ho nic netěší, ale podle něj ani nemá co nabídnout okolí. Stahuje se do sebe. Se střední až těžkou depresí končí člověk zavřený sám doma, nic nedělá a představuje si, že není ničeho hoden. Taková prázdnota. Sebeobviňující stavy jsou  někdy i úplně nesmyslné, typu:  „někde spadlo letadlo a já za to můžu". Totéž se týká i rodinných tragédií, kdy si dotyčný vyčítá, že ji způsobil.

Trochu odlišnou skupinou v těchto projevech tvoří chlapci - adolescenti, u kterých se deprese projevuje třeba poruchami chování. Jsou neklidní, agresivní, vyvolávají konflikty.

 

 

Kolik je známo typů deprese a čím se liší ty nejdůležitější ?

 

Depresi si zjednodušeně rozdělujeme na tři základní úrovně, podle stupně „hloubky" na lehkou, střední a těžkou depresi. U každé z nich může být ještě různým způsobem  vyjádřen tzv. „somatický syndrom", tj. vyloženě biologické příznaky jako poruchy spánku, pokles energie, nechuť k jídlu a sexu. U hlubších depresí se dál může objevit něco, co se spíš blíží psychóze, kdy už začíná být narušeno vnímání reality. V tomto stavu si už pacient vytváří třeba bludy tj. chorobné přesvědčení o něčem, které neodpovídá skutečnosti. Jedna má pacientka měla blud, ve kterém se obviňovala, že kdyby v těhotenství šla na speciální test, nenarodilo by se její dítě postižené. Vyplulo to až po 15 letech a celou tu dobu problém neřešila, ale měla ho někde v sobě zasunutý. Přitom její dítě byl v té době šikovný, inteligentní chlapec, který měl sice zdravotní komplikace, ale v životě normálně fungoval. Nedokázala přijmout ani fakt, že v té době kdy byla těhotná, ještě ani nebyla možnost takto speciálního testu, který by tuto nemoc odhalil. To je příklad psychotické deprese, kdy dojde k odtrhnutí od reality a člověk žije v nějakém svém vnitřním světě.

 

 

Je deprese příčinou zvýšené náchylnosti k sebevraždě ?

 

Ano, zde je vysoké riziko. Až 15% osob trpících depresí končí život sebevraždou. Dochází k tomu u všech typů deprese, tedy i u lehké formy. Jejich vnitřní uvažování dojde do stavu, kdy si říkají, že je jim tak zle, že představa, že „nejsou" jim přijde jako rozumné východisko. My zvenku se na to díváme jako na těžko pochopitelnou touhu po smrti, ale nemocný to vnímá jako přerušení nesnesitelného stavu jeho současné existence.

 

 

Čím a jak se deprese léčí ?

 

Deprese se léčí těžce a dlouho. Základní léčba je farmakoterapeutická, která ovlivňuje nerovnováhu látek v mozku. Dnes máme již x-tou generaci antidepresiv, které pokrývají celou škálu symptomů a léčba je tak již na velmi vysoké úrovni. Zabírají u poměrně velkého množství pacientů a nemají již nepříjemné vedlejší účinky, nebo jsou tyto výrazně omezeny. Mezi takové vedlejší účinky patří třeba pocity útlumu, nesoustředěnost, přibývání na váze, nezájem o sex nebo zhoršení spánku. Dnes psychiatři dokážou různými kombinacemi léků toto omezit na minimum.

Dalším možným terapeutickým přístupem je psychologická pomoc. Široce používaný přístup  je podpůrná terapie, která má zabránit hlubšímu propadu sebeúcty pacienta. Pacient se učí

přijmout fakt, že trpí těžkou chorobu, která zásadně mění jeho život. Je nutné pomoci mu vytvořit stabilní režim - pravidelný rytmus spánku, přiměřené zátěže, odpočinku. Vše směřuje k tomu, aby se eliminovaly spouštěče, což je u depresí hlavně stres. Pacient se musí naučit stresu předcházet, a když už nastane, tak si vyvinout nějakou adaptivnější strategii. Učí se zapojit rodinu, známé, udržet si podpůrnou sociální síť, tedy nepřicházet o podporu zvenčí.

U stabilizovaných pacientů je možné psychologicky pracovat na uvědomění a následně změně hlubších příčin deprese - například na narušených mezilidských vztazích, neadaptivních vzorcích chování, nestabilní sebeúctě.

 

 

A co použití ECT- elektronvulzivní terapie, tedy laicky elektrošoky ?

 

To u laiků vyvolává různé, hlavně negativní pocity, možná v souvislosti s filmy, které mnohdy působí odstrašujícím způsobem. Faktem ale je, že účinnost u hlubokých depresí, kdy už nefungují ani antidepresiva, je taková, že i moderní medicína ECT oživila  a dnes se znovu používá. Já sám jsem byl svědkem, kdy pacienti o ni doslova prosili.

 

 

Jak to tedy vlastně funguje, co výboj v mozku udělá ?

 

Já nejsem lékař a moje představa je spíš mlhavá. Představuji si to tak, že elektrický výboj v mozku zaktivuje nefungující dráhy a chemizmy v mozku a ty se zkrátka nahodí, jako když se resetuje počítač. A když to zafunguje, postupně cítí příliv energie a radosti. Po několika sériích šoků se pacienti vrací do života, nesporně to funguje.

 

 

Co si myslíte o alternativními či přírodními prostředky léčené depresi ?

 

Mám pacienty, kteří si na internetu našli informace o vlivu výživy a vitaminů na průběh deprese. Nedokážu úplně posoudit účinky, ale proč to nevyzkoušet, pokud pacient v začátcích nemoci odmítá užívat chemické léky. Ví se třeba o antidepresivních účincích třezalky, ale i o vlivu světla, fototerapii. Víme, že severské národy trpí na depresi daleko víc, než národy z jižní části planety. Proto endogenní, biologicky zakotvené deprese, propukají na podzim, kdy intenzita slunečního osvitu naráz poklesne.

 

 

Jak pomáhají odhalit depresi praktičtí lékaři ?

 

Antidepresiva mohou předepisovat i praktičtí lékaři a dělají to bohužel často. Dle mého osobního názoru to vede k jejich nadužívání, protože nasazují tyto léky často už preventivně u různých somatických komplikací, u pacientů prodělávajících těžkou nemoc nebo rodinné peripetie. Nemají a ani nemohou mít dostatečnou zkušenost o průběhu a správné volbě léků i jejich užívání. Léčba je natolik náročná a složitá, že by měli raději pacienta poslat ke specialistovi - psychiatrovi. Léčba  se musí přesně indikovat a průběžně sledovat. Psychiatr sleduje odezvu na zvolený lék, pacient dochází na kontrolu zpočátku třeba i každý týden a to určitě běžný praktický lékař nedělá.

 

 

Jak dlouho deprese trvá ?

 

V diagnostických manuálech je pro klasifikaci depresivní poruchy stanovené, že příznaky musí trvat určitou dobu. Neléčená depresivní epizoda trvá obvykle kolem šesti měsíců. To říkám záměrně v kontrastu k tomu, jak mnozí mluví o své „třídenní depce", protože skutečná deprese má začátek, rozvoj a pak postupně odeznívá. Trvá v řádu týdnů až měsíců.

 

 

Odezní deprese i bez léčení ?

 

Zkušenost je taková, že i neléčná deprese nějakým způsobem ustupuje, trvá delší dobu a člověk se dostane mnohem hlouběji, než kdyby zahájil léčbu. Také s každou prodělanou depresí se zvyšuje riziko další opakující se deprese. Nedoporučuji snahu o prožití skutečné deprese bez návštěvy odborníka, protože se člověk vystavuje riziku, že bude muset čelit ještě horším stavům. Když se léčba zahájí včas a dobře, tak se významně snižuje riziko relapsu.

 

 

Je nějaký typ, který se léčit nedá ?

 

Tak jako i u jiných duševních poruch je zde určité procento nemocných, kde léčba nefunguje podle našich představ. Část pacientů bude mít depresi jako celoživotní problém. U hlubších depresí je farmakoterapie léčbou první volby, protože u středně těžké až hluboké deprese v podstatě přestává být možná i psychoterapie. Pacient je v takovém stavu, že neumožňuje kontakt, a to nám psychologům nedává možnost s ním pracovat. Až když léky nastaví hladinu, která umožní nemocnému fungovat, kdy je vůbec schopen na sezení dojít a hodinu se koncentrovat a někam směřovat, pak je možná psychoterapie. Deprese je nemoc, kde je jasně prokázané, že kombinace psychoterapie s farmakoterapií přináší nejlepší efekt.

Já sám mám pacienty, kteří se ke mně dostávají zaléčení nebo se během terapie dostaneme do fáze, která odkrývá množství problémů a jejich stav se třeba krátkodobě zhorší tak, že to vyžaduje léky. Vypadá to hrozivě, že psychoterapií se vlastně stav zhorší, ale někdy je nutné si tím projít, když se chce člověk někam posunout a udělat trvalou změnu.

 

 

Jaké dělá při léčení pacient nejčastější chyby ?

 

Nesmí přestat brát sám od sebe antidepresiva. Většina těchto léků funguje jen při dlouhodobém užívání, které nastaví hladinu chemizmu v mozku. Mnozí pacienti čekají rychlou úlevu, ale ono to tak nefunguje. Stává se, že po 1-2 týdnech, kdy se ještě navíc musí tělo vyrovnávat s novou chemickou látkou a často bývá hůř, to pacient vzdá  a buď chce nová antidepresiva, nebo se na to prostě vykašle. To je velká škoda, protože nástup účinku některých léků je třeba i 4-6 týdnů. Po měsíci teprve můžeme zhodnotit, zda léky začínají fungovat. Léky se pak užívají třeba i rok, a to i když se pacient cítí dobře. Taky se stává, že si po dlouhodobém užívání pacient sám léky vysadí, ale provede to naráz a nešetrně a zase se vystaví nepřiměřené zátěži a novému kolečku léčby.

Další chybou je podceňování nemoci. Svým pacientům říkám, že když mají chřipku a nemůžou vstát z postele, tak si to nevyčítají. Zato deprese, která způsobí podobný stav, je vnímána  samotným postiženým i okolím jinak. Přitom je to objektivně nemoc, v těle se děje spousta věcí, které nemohou vůlí ovlivnit.

 

 

Jak se má k nemocnému depresí chovat okolí, aby mu pomohlo a neškodilo ?

 

Určitě je výborné pokud rodina začne spolupracovat a získá pro sebe správné informace. Deprese je stav, který nemůže pacient kontrolovat rozumem, nejde mu to. Když je deprese zaměněná za lenost a okolí a rodina říká: „ tobě se jen nechce", pak je negativní dopad na sebeúctu obrovský.

Rodina by si měla zjistit, co deprese celkově obnáší, jaký režim by měl nastavit a co je pro nemocného vhodné. Na druhou stranu je určitá míra stimulace dobrá, např. povídat si, něco dělat, jít na krátkou procházku, prostě aktivizovat, mobilizovat, trochu rozpohybovat. To může mít smysl, jen se to nesmí přehnat, protože nadměrně zvýšené požadavky jsou kontraproduktivní, protože nejsou pro nemocného zvládnutelné.

 

 

Kolik % populace má depresi diagnostikovanou a kolik % se neléčí a tzv.bojují sami ?

 

Odhad neléčených je velmi těžký, protože se do naší péče a tudíž statistik nedostanou. Během celého života je u  žen riziko vzniku deprese  10%-25%,  u mužů 5%-12%. Prevalence, čili počet nemocných vzhledem k populaci, je u dospělých žen 5%-9% a 2%-3% u mužů.

 

 

Je následkem nebo příčinou deprese užívání alkoholu a drog ?

 

Oboje. Člověk s depresemi se musí vyhýbat alkoholu a drogám. Často se stane závislým, protože je to taková samoléčba, po které hodně lidí s depresí sahá. Pocit úlevy díky alkoholu mu částečně pomáhá zvládat symptomy deprese. Ovšem než to vygraduje natolik, že skončí v léčebně kde lékař zjistí, že  trpí depresemi. Pacient s depresí musí abstinovat.

 

 

Ze slavných osob trpících depresí si vzpomínám na herce Miloše Kopeckého.

 

Ano, ten ale trpěl maniodepresí. To je další varianta. Deprese se buď objevuje jako samostatná nemoc, tedy ztráta nálady, kdy jde pomyslná křivka dolů. Ale často i jako bipolární afektivní porucha (dříve označovaná jako maniodeprese), kde depresivní období střídá mánie, což je stav, kdy se pacient cítí přesně opačně. Je neuvěřitelně nabitý energií, plný nápadů, které nestihne ani realizovat, má veliký zájem o sex a neláme si hlavu s partnery, ztrácí zábrany, nakupuje, baví se, hýří, nepotřebuje spát. Je to vlastně přestimulace organizmu. Člověk je jednou nahoře a pak se propadne do deprese. Léčba je jiná, protože se musí přihlížet k oběma protipólům nemoci. Psychologicky opět nemoc nějak souvisí se sebevědomím, kdy si najednou pacient v mánii připadá, že všechno zmůže.

 

 

 

Mgr. Ondřej Novák

Ordinace klinického psychologa

Masarykova 31, Brno

Tel: 542212245

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...