Rakovinou jater trpí nejvíce obyvatelé Číny, střední Afriky a jihovýchodní Asie. U nás onemocní asi 8 lidí ze sta tisíc, nejvíce pacientů je ve věkové skupině mezi 65-75 lety.

 

Druhy nádorů a rizikové faktory rakoviny jater

 

Existují dva nejčastější  karcinomy jater - hepatocelulární a cholangiokarcinom. Vzácně se vyskytuje hemangiosarkom.

Hlavním rizikovým faktorem pro vznik hepatocelulárního  karcinomu (vychází z buněk jaterního parenchymu a tvoří více než 90% rakoviny jater)  jsou viry hepatitidy B a C. Dále pak jaterní cirhóza nejrůznějšího původu. Z faktorů zevního prostředí je velmi nebezpečná aflatoxin B, produkt plísně Aspergillus flavus, který vzniká špatným skladováním potravin.  Z dalších zevních faktorů jsou nebezpečné pesticidy, insekticidy, nitráty, steroidní hormony. Zvýšené riziko onemocnění  je i u lidí s porfyrií, hemochromatózou, Wilsonovou chorobou.

Rizikovými faktory pro vznik cholangiokarcinomu (tvoří asi 5% všech zhoubných nádorů jater a vychází ze žlučovodů)  jsou anomálie žlučových cest, jaterní fibróza, chronická stáza žluči, polycystitida jater, sklerotizující cholangitida. V rozvojových zemích se vzniku nádorů jater podílejí významnou měrou jaterní infekce.

 

Příznaky rakoviny jater

 

Protože jatra mají velkou schopnost kompenzovat probíhající změny, bývají často nádory jater bez znatelných příznaků. 

Pokročilé stádium rakoviny jater se obvykle projevuje únavou, bolestmi břicha, zimnicí, horečkou, nechutenstvím, hubnutím, žloutenkou.  V břiše může hmatná zatvrdlina, na kůži se mohou vyskytnou pavoukovité névy.

 

Diagnostika jaterních nádorů

 

Ze zobrazovacích metod se provádí sono břicha, může být použito CT (počítačová sonografie)  nebo MR (magnetická rezonance).

Laboratorně se zjišťuje především hladina AFP (alfafetoprotein), protože více než 70% hepatocelulárních karcinomů produkuje alfafetoprotein.  Dále se provádí vyšetření na sérové hodnoty CEA a CA-19-9.

 

Léčba rakoviny jater

 

Chirurgická léčba - pouze chirurgické odstranění nádoru dává naději na dosažení dlouhodobého výsledku léčby. Bohužel, bývá jen malá část nádorů jater odstranitelná. U některých nemocných bývá možná transplantace jater za předpokladu, že nádor nemetastazoval a nešíří se krevní cestou.

U ložisek do 5 cm je možno do tumoru aplikovat 95% roztok etanolu.  U nádorů malého rozsahu se k jejich destrukci používá i laserová koagulace nebo radiofrekvence.

Radiační léčba - se u jaterních nádorů používá omezeně (pouze u velkých neoperovatelných tumorů), protože jaterní tkáň je citlivá na a hrozí její další poškození.

Chemoterapie - systémová chemoterapie má na jaterní nádory jen malý vliv. Lepší je lokální chemoterapie pomocí  katetru zavedeného do jaterní artérie.  Používá se i embolizace nebo chemoembolizace žilní cestou.

 

Prognóza rakoviny jater

 

 

Existuje několik prognostických kritérií:

Operabilnost nádoru - odstranit lze jen asi 20% jaterních nádorů, u zbytku to není technicky možné.

Rozsah nádoru - je hlavním ukazatelem prognózy . U malých nádorů do 5 cm je prognóza lepší.

Přítomnost dalších jaterních onemocnění - nepřítomnost cirhozy jater zlepšuje prognózu.

Metastázy - nepřítomnost metastáz zlepšuje prognózu.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...