Osteoporóza je onemocnění, při kterém dochází k postupnému úbytku kostní hmoty, spojené s poruchou slo­žení kosti a se zvýšeným rizikem zlomenin.

Střední délka života se u nás i ve světě prodlužuje a populace celkově stárne, s tím přibývá i osteoporotických zlomenin.

V průmyslově rozvinutých ze­mích se mluví o ortopedické epidemii. Jedná se nejen o problém zdravotní, ale rovněž o problém sociální a ekono­mický, který předchozí generace neznávaly. Vždyť ještě na začátku dvacá­tého století se ženy průměrně dožívaly pouze věku menopauzy. Věku, kdy se kosti lámou nejvíce, se dožilo jen ně­kolik žen ze sta. Naproti tomu dnes se průměrná délka života ženy prodlouži­la na 75 let. Žena tudíž prožívá třetinu svého života v postmenopauzálním ob­dobí. Některé studie odhadují, že v ro­ce 2037 žena prožije v postmenopau-ze dokonce polovinu života.

Podle statistik prodělá ve věku 50 let některou z osteoporotických zlomenin (zlomeninu předloktí, obratlů nebo hor­ní části stehenní kosti) každá třetí žena a každý šestý muž.

Jsou to většinou zlomeniny vznikající nikoli násilně, třeba pádem z velké výš­ky, ale při běžných činnostech, např. při chůzi. 90 % osteoporotických zlo­menin vzniká v domácnosti. S vyšším věkem se zlomeniny samozřejmě hůře hojí a i následná rekonvalescence je náročnější.

 

Postihuje osteoporóza celou kostru?

 

Dá se říci, že ano, ale existují typic­ky osteoporotické zlomeniny. Kromě nejobvyklejší zlomeniny tzv. distálního předloktí se jedná hlavně o obratle, kyčle a bérce. Dlouhé kosti, jako na­příklad kost stehenní nebo pažní, bývají osteoporózou postiženy méně.

 

Bolí osteoporóza?

 

Může bolet, ale nemusí, a to hlavně v počátečních stádiích choroby. Existu­je tzv. symptomatická osteoporóza pro­jevující se bolestí a omezením hybnosti. Páteř se v oblasti hrudníku ohýbá - pa­cient se hrbí a přichází k lékaři s bolest­mi páteře. Důsledkem většího zakřive­ní páteře je pro osteoporózu typické zmenšování tělesné výšky. Toto hrbení způsobují klínovité zlomeniny v oblasti hrudní páteře. V extrémním případě se pak hrudní koš začíná opírat o pánev. Takto se většinou projevuje velmi po­kročilá forma osteoporózy. Často však osteoporózu nepřevážejí žádné varovné příznaky. Pacienta nic nebolí, ani nedo­chází ke změně postavy a osteoporóza se projeví až nečekanou zlomeninou při minimálním násilí, např. při zakašlání.

 

Může osteoporózou onemocnět i muž nebo mladší žena? Jak poznám, že jsem ohrožena osteoporó­zou?

 

Osteoporóza samozřejmě postihuje i muže, i když se o tom příliš nemluví. Dokonce kostra mužů je často „zranitel­nější" a ke zlomeninám dochází již při nižším úbytku kostní hmoty ve srovnání se ženami. Problémem je, že u mužů zatím není příliš propracovaná a rozšíře­ná diagnostika osteoporózy.

Každá kostní buňka má určitou ži­votnost. Kost se skládá z buněk, které kost tvoří a z buněk, které ji odbouráva­jí. Oba procesy by měly být v rovnová­ze. Pro osteoporózu je charakteristické zpomalení tvorby nové kostní hmoty a zároveň zrychlení jejího odbourávání. Tyto dva faktory mohou být zastoupeny v různých kombinacích. Při osteoporóze dochází ke ztenčování a přerušení trámčité struktury kosti. V okamžiku, kdy se kostní trámce přeruší, sníží se pevnost kosti. Navíc je tento stav ne­vratný - jednou přerušené trámce již nelze obnovit.

U žen se bohužel osteoporóza pova­žuje za přirozenou součást menopauzy, související s úbytkem pohlavních hor­monů - estrogenů. U mužů často nelze příčinu osteoporózy zjistit. Možným důvodem je opět úbytek pohlavního hormonu - testosteronu, ale častější bývají příčiny druhotné - různá chronic­ká onemocnění, která nemocného na­příklad trvale upoutají na lůžko.

Kost má v sobě určité částice - tzv. mechanostaty, které reagují na zátěž a dokáží vybudit tvorbu kostní hmoty a naopak. Při nedostatku pohybu se do 24 hodin kostní hmota začne odbourá­vat. Přiměřený pohyb je tedy pro zdravé kosti nezbytný. Naopak při nadměrném přetěžování kloubů a kostí dochází k mikropoškozením a hrozí rozvoj osteoartrózy.

 

Kdo je nejvíce ohrožen osteoporózou?

 

Osteoporózou jsou ohroženi zvláště lidé, u kterých se vyskytují určité riziko­vé faktory. Rizikové faktory pro osteoporózu

1. Genetické faktory

  • bílá rasa
  • výskyt osteoporózy v rodině (např. osteoporóza u matky)
  • štíhlá postava
  • dlouhý krček kosti stehenní

2. Nedostatek pohlavních hormonů

  • snížená funkce pohlavních žláz
  • ženy více než 5 letech po menopauze,  pokud nejsou léčeny hormonální substituční terapií
  • ženy po menopauze, které ukončily hormonální substituční léčbu, mají
    další rizikové faktory a dosud neměly měřenu kostní denzitu
  • žádné těhotenství
  • pozdější nástup menstruace
  • poruchy cyklu, druhotné vynechání menstruace trvající déle než rok

3. Toxické vlivy

  • kouření (olovo, kadmium)
  • těžké kovy (Pb, Cd)
  • přílišná konzumace černé kávy
  • nadměrné pití alkoholu

4. Některá onemocněni

  • všechny choroby, kde je součástí léčby  dlouhodobé   užívání  steroidních hormonů
  • endokrinní choroby (hypertyreóza,hyperparatyreóza,      hyperkortizolémie, diabetes melitus závislý na inzu­línu)
  • mentální anorexie
  • chronická onemocnění trávicího traktu, snížená absorpce, chronický
    zánět jater
  • zánětlivá onemocnění kloubů (např.revmatoidní artritida)
  • chronická neurologická onemocnění
  • stavy po transplantaci orgánů

5. Některé léky

  • glukokortikoidy (více než 7,5 mg Prednisonu denně užívaného déle než rok)
  • léčba hormony štítné žlázy
  • některá antacida
  • některá cytostatika a imunomodulační látky
  • antiepileptika

některé další léky (léčba GnRH analogy, heparin)

6. Další rizikové faktory

  • dlouhotrvající upoutání na lůžko
  • prodělaná zlomenina (obratle, zápěstí, kyčle)
  • osteopenie (méně závažný   úbytek   kostní  hmoty)
  • snižování tělesné výšky

 

 

 

Jak se zjistí, že pacient nebo pacientka má osteoporózu?

 

Osteoporóza je v podstatě dětská nemoc. Každý z nás má geneticky předurčeno, jaké maximální množství kostní hmoty může mezi 25-30 rokem dosáhnout. Poté dochází pomalu k její­mu úbytku. Záleží na tom, máme-li nor­mální stav hormonů, máme-li dostatek pohybu a vyváženou stravu.

Dříve se k diagnostice osteoporózy používal rentgen. Zde však výsledky nejsou příliš objektivní - osteoporóza se dá zjistit na rentgenovém snímku tehdy, až když je úbytek kostní hmoty 30 - 40%. Dnes se rentgen využívá spí­še pro diagnózu zlomenin.

V současné době se k diagnostice osteoporózy používá tzv. denzitometrické vyšetření. Denzitometry byly vyvinuty z přístrojů, kterými se kontrolují zava­zadla na letišti. Jedná se o přístroje, které pracují rovněž na principu rent­genového záření. Určují odchylku ob­sahu kostní hmoty od třicetileté zdravé populace.

Rozdíl mezi rentgenovým a denzito-metrickým vyšetřením spočívá především v tom, že sedmdesátiletý pacient, kterému na rentgenu byla diagnostiko­vána osteoporóza, může být vyšetřením na denzitometru shledán zcela zdráv, protože úbytek jeho kostní hmoty od­povídá jeho věku, takže osteoporózu nemá. Rentgenem se pouze určí, že je přítomna prořídlá kost. Naproti tomu pomocí denzitometru se změří míra prořídnutí a výsledek se srov­ná s normou.

Směrodatná odchylka -1 až -2,5 (odpovídající 10-25% ztrátě kostního minerálu) zna­mená lehčí formu onemoc­nění, která se nazývá osteo-penie, směrodatná odchylka větší než -2,5 (více než 25% ztráty kostního minerálu) zna­mená osteoporózu.

Problém v diagnostice os­teoporózy spočívá v tom, že nevíme, jaký byl výchozí stav toho kterého pacienta v době, kdy měl maximum kostní hmo­ty. Ideální by bylo proměřit po­pulaci ve věku okolo 30 let, aby bylo možné zjistit, jaký byl jejich výchozí stav a určit sku­tečný úbytek kostní hmoty.

 

Kde se měří stupeň osteoporózy?

 

Měří se páteř a kyčelní kloub. Zlatým standardem pro diagnostiku je kyčel, pro monitoring páteř. Proto se měří vždy dvě oblasti. Po 65. roce věku se měří distální předloktí, protože klouby mohou být artritické. Například artróza kyčelního kloubu může výsledky zkres­lit. Samotné snížení kostní hmoty ještě neznamená definitivní diagnózu post-menopauzální osteoporózy. K posou­zení aktivity procesu je třeba ještě pro­vést vyšetření kostních markerů z krve, které nás informují o míře novotvořené a odbourávané kosti. Vyšetření je ještě doplněno i vyšetřením některých hor­monů k ověření menopauzy a k vylou­čení sekundárních příčin osteoporózy.

Diagnostika se provádí v osteocentrech nebo na osteologických pracovištích, která mají příslušné přístrojové a laboratorní vybavení.

 

Jaká je prevence a léčba osteoporózy?

 

Cílem primární prevence osteopo­rózy je dosažení maxima kostní hmoty během dětství a v dospívání a udržení této kostní hmoty v dospělosti. Proto je nezbytné zajistit adekvátní přívod vápní­ku a bílkovin v potravě, dostatečný pří­jem vitamínu D a přiměřenou fyzickou aktivitu.

Cílem sekundární prevence osteo­porózy je včas identifikovat nemocné se zvýšeným rizikem osteoporózy. Pacientkám, které mají osteoporózu nebo zrychlený úbytek kostní hmoty, a jsou tedy prokazatelně ohroženy osteoporózou, lze doporučit:

  • Přiměřený přívod vápníku a vitamínu D potravou, případně lze příjem obou nahradit vhodným  medikamentózním preparátem (doporučený denní přívod vápníku je celkově 1 g denně u žen  před  menopauzou a 1,5 g denně u žen po menopauze, dopo­ručený  denní   přívod  vitamínu   D 400-800    j. denně).    Dostatečný přívod obou  by měl  být zajištěn u všech nemocných osteoporózou.  
  • Ženám v menopauze navíc preventivní medikamentózní opatře­ní    při    klimakterických    obtížích v podobě   hormonální   substituční
    léčby.      Hormonální     substituční léčba není nyní lékem první volby
    u žen s osteoporózou, které nemají klimakterické obtíže.

 

Cílem terapie osteoporózy je zastavit postup onemocnění a snížit riziko zlomenin.

  • Při přítomnosti zlomenin či spl­nění   diagnostických   kritérií   pro
    osteoporózu,      která     nereaguje dostatečně na vápník s vitaminem D, jsou prvním lékem bisfosfonáty, které     jsou     v současné     době dostupné    v jednotýdenní    formě
    a jsou již oproštěné od vedlejších účinků     spojených     s drážděním
    GIT. Tím, že se bisfosfonáty váží přímo   na kost   a neovlivňují   další tkáně, jsou vysoce bezpečné pro pacientky i lékaře.
  • Selektivní blokátory estrogenních receptorů nejsou rizikové z hlediska
    nádorového  bujení  prsu  či endometria, ale stejně jako hormonální
    substituce  zvyšují   riziko   hluboké žilní trombózy u rizikových jedinců. Zůstávají proto lékem druhé volby tam,   kde  nelze  užít  bisfosfonáty /alendronát či risedronát/.
  • Léčba stimulující novotvorbu kostní hmoty bude rovněž v blízké
    budoucnosti    k dispozici    v denní injekční formě, ale pouze pro vysoce rizikové skupiny pacientů.
  • Základem každé léčby osteoporózy zůstává pravidelný pohyb a přimě­
    řený přísun vápníku a vitamínu D.../

 

MUDr. Václav Vyskočil, PhD.

Fakultní nemocnice Plzeň

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...