V minulém čísle jsme otiskli první část rozhovoru s MUDr. Janou Kubátovou, lékařkou urologického oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Mluvili jsme o hyperaktivním močovém měchýři, jeho definici, o příznacích, prevenci aj. Téma je to  rozsáhlé, a tak jsme rozhovor dokončili až nyní. Budeme se věnovat vyšetření a léčbě OAB.

 

 

Jak se postupuje při vyšetření  hyperaktivního močového měchýře (overactive bladder - OAB) ?

 

Základem je pečlivá anamnéza a individuální pohovor s každým pacientem, s detailním objasněním jeho potíží. K objektivizaci urgence (prudkého nucení na močení),  polakisurie (častého močení) a dalších příznaků OAB patří dotazy zaměřené na četnost močení, intervaly mezi močením, na velikosti jednotlivých porcí moči, na to, zda lze odložit močení při urgenci, na jak dlouho a kolik úsilí to stojí. Pokud nelze, zajímá nás, kolik moči uteče, zda lze únik moči zastavit či  zda si je pacient vůbec vědom úniku. Někdy nastává únik moči při návratu domů za dveřmi bytu téměř při dosažení cíle - WC - tzv. „syndrom klíčové dírky", jindy když si pacient myje ruce a pustí vodu. Také je třeba vědět, kolik potřebuje pacient vložek, jak jsou mokré apod., zda se nejedná o stresovou inkontinenci (únik moči při kašli, kýchnutí) a podobně. Zvláště u mužů nás zajímá též síla proudu moči, jeli přerušovaný, zda trvá spouštění močení déle, jestli je nutno tlačit a pod. K této problematice je možno použít některý z řady dotazníků, které jsou v současnosti k dispozici.

Další okruh otázek se týká režimu nemocného. Proč močí často - z nedostatku pohodlí, pro jistotu, chce předejít pomočení, podle místa (doma jiný režim než v práci), nebo prostě nelze nucení odložit? Záleží i na množství vypitých tekutin, rozložení příjmu tekutin během dne - např. pokud někdo vypije 6 litrů, bude pravděpodobně močit velmi často a větší množství.

Klademe otázky zaměřené na neurologické příznaky a onemocnění, cukrovku, Parkinsonovu nemoc, pokles poševních stěn a dělohy, nemoci páteře, operace v malé pánvi a další nemoci, jejichž příznaky týkající se močení mohou být podobné. Při podezření na takové onemocnění odesíláme pacienta na specializované vyšetření.

K základnímu vyšetření při  diagnostice OAB patří kromě anamnézy také vyplnění pitné a mikční karty, fyzikální vyšetření, zhodnocení močového sedimentu a event. i kultivační vyšetření moči a ultrazvukové vyšetření močových cest a postmikčního rezidua (tzn. moči, kterou pacient nedokáže vymočit). Základní vyšetření musí vyloučit neurogenní, zánětlivou a nádorovou příčinu potíží, kterou je třeba léčit jinak, a dostačuje k zahájení komplexní léčby OAB.

 

 Jeli třeba, zejména při podezření na komplikovanější příčiny potíží pacienta, provádí se i další náročnější vyšetření - urodynamické, cystoskopie či některá rentgenová vyšetření.

 

K čemu slouží  „pitná a mikční karta"?

 

V pitné a mikční kartě se zaznamenává přesné rozložení příjmu tekutin, jednotlivé porce moči při močení, případný únik moči i naléhavé močení. Lze z ní vyčíst mnoho údajů, najít chyby v režimu, které lze při dobré spolupráci motivovaného pacienta postupně odstraňovat. Je velmi důležitá i ke sledování efektu léčby.

 

Jaká jsou fyzikální vyšetření?

 

Fyzikální vyšetření zaměřujeme na odhalení možných anatomických a neurologických abnormalit, které by mohly objasnit potíže pacienta. Začíná již při vstupu pacienta do ordinace, kdy sledujeme pohybovou koordinaci, vyšetříme břicho, zevní genitálie, přes konečník napětí svěrače, u mužů prostatu, patří sem i gynekologické vyšetření žen se zaměřením na pokles poševních stěn a dělohy. Snažíme se zjistit a objektivizovat stresovou inkontinenci tím, že pacient zatlačí při plném močovém měchýři - při stresové inkontinenci moč uteče. Časově je to velmi náročné.

 

Urodynamiku tedy dělat či ne?

 

Urodynamické vyšetření se provádí v nejasných případech, u pacientů s neurologickým onemocněním a současnými urologickými příznaky, a také při selhání doporučené léčby hyperaktivního měchýře. Jedná se o složitější časově náročné vyšetření, s nutností zavedení tenké cévky do močového měchýře, kterou se plní močový měchýř za současného sledování některých funkčních parametrů (kapacity, tlakových poměrů, objektivizujeme a blíže specifikujeme urgence, únik moči apod.), můžeme vyšetřit funkčnost močové trubice, sledovat různé parametry při močení. To vše může přispět k objasnění komplikovanějších poruch. Rozhodně není třeba dělat toto vyšetření u každého pacienta s příznaky OAB.

 

 

Jaké možnosti terapie máme k dispozici?

 

Léčba hyperaktivního měchýře musí být komplexní a přísně individuální. Její základní velmi důležitou součástí jsou režimová opatření, která stanovujeme, mimo jiné, na základě rozboru pitné a mikční karty. Upravujeme režim příjmu tekutin, jejich množství a výběr, vyřazujeme tekutiny s močopudnými účinky, čímž se snažíme přispět ke snížení počtu urgencí či úniků moči. Dle potřeby upravujeme jídelníček se zaměřením na prevenci zácpy, vynecháváme kořeněná jídla.

Velmi účinná je léčba farmakologická, kde máme v současné sobě k dispozici celé spektrum účinných anticholinergních léků (oxybutinin, propiverin, trospium, tolterodine, solifenacin), které blokují muskarinové receptory ve svalovině močového měchýře a tím snižují nadměrnou aktivitu detrusoru (sval močového měchýře), zvyšují celkovou kapacitu měchýře a poddajnost stěny močového měchýře. Snižují frekvenci močení, omezují počet a sílu urgencí, snižují počet epizod úniku moči. Jejich účinky usnadňují dodržování režimových opatření a umožňují cvičení močového měchýře. Mohou se užívat dle efektu a léčebné strategie po přechodnou dobu i dlouhodobě, neztrácejí účinnost. Mají však dle výběru léku více či méně vyjádřené nežádoucí účinky, mezi něž patří především zácpa, suchost sliznic, poruchy vidění, nesoustředěnost a poruchy pozornosti a není při jejich užívání vhodné řídit motorová vozidla.

U starších žen je možné použít i lokální hormonální estrogenní léčbu, která může přispět ke zlepšení potíží. Jedná se však o malé procento pacientek a je nutné posouzení vhodnosti gynekologem.

Behaviorální terapie je léčebná metoda založená na učení se vnímání náplně měchýře a na postupném získávání volní kontroly pacienta nad svým močovým měchýřem. Využívá  mikčního deníku, kde pacient zaznamenává jednotlivá močení, úniky moči, urgence, intervaly mezi močením a učí se prodlužovat intervaly mezi močením, aniž by se zvyšovala četnost úniků moči či urgencí. Využívá načasování močení s intervaly, které lékař na základě rozboru mikčního deníku či pitné a mikční karty doporučí. Pacient postupně vydrží nemočit delší dobu, upravuje se i rozvrh příjmu tekutin, který musí být dostatečný, pravidelný, spíše po menších dávkách a častěji.

Lze využívat i biofeedbackových metod cvičení zaměřených na cílenou relaxaci svaloviny pánevního dna, kdy se snímá EMG aktivita svalů pánevního dna, která je signalizována na obrazovce či akusticky. V současné době jsou k dispozici domácí přenosné přístroje, pomocí kterých lze cvičit pravidelně denně v domácím prostředí.

Další možností je využití periferní neurostimulace či akupunktury, což jsou metody, které je možno využít zejména při selhání běžnější léčby.

 

 

Je možná léčba chirurgická?  

 

Při selhání všech výše uvedených terapií lze ve výjimečných přísně indikovaných těžkých případech přistoupit i k léčbě chirurgické, kdy se kapacita močového měchýře zvětší voperováním „záplaty" většinou z části střeva, vyjmutého ze střevní pasáže.

 

Je vhodná psychoterapie?

 

Ano, ve vybraných případech může být velmi důležitou součástí komplexní léčby.

 

Je možné OAB vyléčit?

 

Ano, syndrom hyperaktivního močového měchýře můžeme vyléčit, ale je to záležitost individuální a často dlouhodobá. U některých pacientů můžeme pouze zmírnit potíže, ale i tím výrazně zvýšit kvalitu jejich života. Pro úspěch léčby je nutná spolupráce pacienta, který rozumí podstatě svých potíží a dodržuje stanovená režimová opatření, léky jsou pouze součástí komplexní léčby.

 

Co říci na závěr?

 

Pro každého pacienta je třeba najít správný postup, režim, cvičení a lék. Hlavní je bez zbytečných zábran vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...