Přesná definice podle ICS - International Continence Society zní: "mimovolný únik moči, který je objektivně prokazatelný a představuje společenský nebo hygienický problém". V zásadě je to nevědomý, vůlí neovladatelný únik moči, který způsobuje hygienický, sociální a zdravotní problém. Je to, bohužel, problém velmi častý.

 

 

V minulých číslech časopisu jsme se zabývali hyperaktivním močovým měchýřem  (OAB - Overactive bladder). Jaké jsou další nejčastější typy inkontinence?

 

Vznik inkontinence má různé příčiny a důvody, tzv. etiopatogeneze, a podle toho se také inkontinence dělí na různé typy. Nejčastěji řešíme stresovou inkontinenci, čímž nemyslíme stres psychický, ale fyzický. Moč uniká při fyzickém zatížení, ke  kterému dochází při mnohých denních aktivitách. Stačí, když se žena zasměje, vysmrká, zakašle, popoběhne, zvedne břemeno a tím se zvýší nitrobřišní tlak, který současně  zvýší tlak v močovém měchýři. Ten převýší odpor v močové trubici a   naruší rovnováhu, protože močení, udržení moči a vyprazdňování  je vždy o souhře více faktorů, tj. jímání, vypuzování a držení tekutiny v močovém měchýři.

 

Jsou více ohroženy ženy nebo muži a proč ?

 

Je to problém postihující obě pohlaví. Ženy mají anatomicky k těmto problémům blíže, protože jejich močový měchýř má tendenci s postupujícím věkem klesat, tkáň stárne, ztrácí elasticitu a také močová trubice je výrazně kratší ( asi 3-4 cm), než u mužů, takže odpor proti tlaku je tím menší. To je nejčastější příčina inkontinence, která ženy postihuje.

U mužů není inkontinence vzácností, ale jejich močová trubice je delší a navíc je zde umístěna ještě prostatická žláza, která se fyziologicky s věkem zvětšuje a tím spíš přibývá obstrukce. Překážku v podobě prostaty pak muž přemáhá při vyprazdňování, tím může svalovina močového měchýře bytnět, zesilovat, jímá méně moči a to dál vyvolává příznaky hyperaktivního močového měchýře (OAB). Nastává pocit urgence.Takže moč u mužů neuniká pro malý odpor, ale zase z jiného důvodu, kdy dojde k narušení rovnováhy. Inkontinence u mužů je spíš důsledkem problémů s prostatou a pak velmi často pooperačních potíží.

 

Jaké procento populace inkontinencí trpí ?

 

Statistiky uvádí, že s inkontinentní epizodou  mají nějakou zkušenost ženy nad 50 let  ve 40% až 50%. S narůstajícím věkem také narůstají procenta.

Samozřejmě rozlišujeme lehčí i těžší případy, ale také jde o individuální vnímání. Každá žena má jiné zvyky, společenský život atd. To znamená, že některou může zcela invalidizovat únik 4 ml moči během 24 hod. a jiná nemusí být totálně frustrovaná, když si musí vyměnit 5x za den vložku. Míra inkontinence obtěžuje každou pacientku jinak. Není to onemocnění s tragickými konci a ani nebolí, ale je společensky a psychicky velmi zatěžující. Naštěstí máme dnes k dispozici různé jímací pomůcky - vložky, medikamentózní a operační postupy a za posledních 20 let se vše posunulo neuvěřitelným způsobem vpřed. Ale přes všechna vítězství v léčbě a péči se asi nenajde žena, které by nevadilo, že jí uniká nekontrolovaně moč.

 

Je sklon k inkontinenci dědičný ?

 

Není prokázaná přímočará genetická souvislost, ale je to porucha s rozdílnou etiopatogenezí a je multifaktoriální. To znamená, že se často uplatňuje souhra řady faktorů a zastoupení různých faktorů mění míru inkontinence. Např. může být žena stresově inkontinentní a navíc může mít OAB, nebo dráždivý měchýř, což samozřejmě potíže násobí. Důvodem proč se  přidá OAB aj. může být mnoho - zhoubné nádory, kameny v močových cestách, záněty atd. Některé z těchto potíží jsou nepochybně dědičně přenosné.

Podobně jako obezita. Ta je zapříčiněna špatným životním stylem na straně jedné, a na straně druhé jsou i zde určité predispozice. Dcera korpulentní matky by měla svou váhu sledovat, dědičnost se zde promítá nepřímo. Podobně u inkontinence, kde různé faktory inkontinenci ovlivňují, vyvolávají a zhoršují.

 

Souvisí inkontinence u starších žen s úbytkem hormonů ?

 

Nepochybně je menopauza jedním z faktorů, který k inkontinenci přispívá. U žen se mění hormonální profil, kdy skokově dochází k vyhasnutí funkce vaječníků, takže se mění hormonální prostředí. Je prokázáno, že kvalita tkáně úbytkem estrogenů klesá. Není ale jednoznačně prokázaný efekt těchto hormonů při léčbě inkontinence. Hormonální substituce může být užívána pouze jako doplněk léčby, není to kauzální (příčinná) léčba.

 

Jak je to s poporodní inkontinencí ? Závisí na počtu a typu porodu ?

 

Určitě ano.V rozvinuté společnosti západního typu, ke kterému se můžeme počítat, nemáme těžké, dlouhotrvající porody, jejichž následkem jsou vezikovaginální píštěle - patologicky vzniklá komunikace mezi pochvou a močovým měchýřem. To  je třeba běžný problém v Africe, kde se lékařská péče a zdravotnický systém diametrálně liší od té naší. Je to nejtěžší forma inkontinence, kdy moč uniká trvale z močového měchýře do pochvy, protože je tam jednoduše řečeno díra. Naprostá katastrofa.

S inkontinencí tohoto typu  v souvislosti s porodem se v ČR prakticky nesetkáváme, vážná komplikace je řešena např. včasným provedením císařského řezu, což ovšem v Africe přichází těžko v úvahu. Takže znovu opakuji, ano, inkontinence s průběhem porodu souvisí a to velmi výrazně. Pozitivní je, že u nás tato nejtěžší komplikace prakticky nehrozí.

 

Jak to tedy s poporodní inkontinencí vypadá u nás ?

 

Porod je nepochybně fyziologický proces, který vytlačením plodu porodními cestami vede k určitému oslabení tkání. Je prokázáno, že inkontinence ve vyšším věku a u žen rodicích více je častější a s horším průběhem. Tím bych ale v žádném případě nechtěl nabádat, aby ženy nerodily nebo žádaly císařský řez. Rodit ano, rodit pod odborným dohledem, ale v poporodním období aktivně přistoupit k rehabilitaci a rekonvalescenci. Tkáně v mladém věku, kdy zpravidla ženy rodí, jsou schopny značné restituce. Může třeba dojít k dočasné inkontinenci, což se pomocí fyzioterapeuta, gynekologa a dalších odborníků dá poměrně rychle zvrátit.

 

Souvisí inkontinence s životním stylem ?

 

Nejen pro inkontinenci je životní styl významný a zásadní. Nové technologie, jako důsledky různých objevů hlavně armádního a kosmického výzkumu, se posunuly neuvěřitelně vpřed. V posledních desetiletích nastal úžasný pokrok, ale je pozoruhodné, jak současně s tímto pozitivním rysem jdou ruku v ruce rysy negativní. Mezilidské vztahy, ale i náš životní styl se mění více k horšímu. Jedeme ve vlaku a nedokážeme z něj vystoupit. Kážeme v medicíně individuální přístup k pacientovi, ale je nutné zodpovědně přistupovat sám k sobě i jako pacient. Prostě si dokázat říct dost.

Já bych zopakoval problém obezity. Je to záležitost nejen estetická, ale vadí ve velké míře nejen u inkontinence, hypertenze, zatěžuje pohybový aparát atd. Velice to zjednoduším, ale je rozdíl, pokud na močový měchýř tlačí padesát, nebo sto kilogramů váhy. Prostá absolutní váha není přesným měřítkem, je třeba vypočítat poměr výšky a hmotnosti, Body- mass index (BMI). Při zvýšení BMI indexu se zdravotní riziko zvyšuje a tím se komplikace zhoršují.

Dál jmenujme nápoje s kofeinem, diuretika, alkohol, kořeněná jídla, takové malé rekreační drogy, které při inkontinenci prostě škodí. Takže pokud mám problém s močovým měchýřem, jsem obézní a nedokážu si něco odepřít, musím si uvědomit,že to všechno se  kumuluje a má vliv na sliznici a funkci močového měchýře.

 

Co říkáte vkládání tonizérů do pochvy ?

 

Metod je celá řada, existují jakési konusy nebo balónky s různou hmotností. Účelem je, aby si pacientka uvědomovala tlak, kterým musí pomůcku udržet a nutí jí to stahovat pánevní dno, a tím si lépe osvojí rehabilitační metody. Samozřejmě výrobky tohoto typu musí mít atesty na nezávadné materiály apod.

Jsou i takové postupy, kdy žena při „biofeedbacku" (zpětná vazba) vidí přímo na obrazovce, zda svalovinu stahuje úspěšně.To je metoda sofistikovaná, není ale zcela nezbytná.

 

Jaké jsou možnosti léčby - cvičení, léky, operace ?

 

Dnešní medicína jde cestou od méně k více invazivní. Jsou situace, kdy je operace nutná, třeba zmiňované vezikovaginální píštěle, které nevyřešíte ani zaříkáváním ani cvičením ani medikamenty. Je to prostě  patologický stav, který se dá řešit pouze operačně. Jestliže ale vezmu tu nejčastější stresovou  inkontinenci, a ve většině případů ve stadiu lehčí či středně těžké, které jsou zastoupeny nejvíce, zvolíme méně invazivní léčbu. Nepůjdeme "s kanónem na komára".Operace je vždy zatěžující, má větší rizika nežádoucích účinků a komplikací.

Já bych to seřadil následovně. Zdravý životní styl a redukce váhy, jak už jsem zmiňoval, na prvním místě. Současně nebo na druhém místě rehabilitace svalstva pánevního dna, a to pod odborným vedením. Mohu vytrénovat ochablou tkáň a po zaškolení mohu pokračovat sama doma. Chce to trpělivost a není to otázka týdnů, ale spíš měsíců. Výsledky jsou velmi uspokojivé.

Další v řadě je medikace, kdy léky volíme podle typu inkontinence. Tomu předchází detailní vyšetření a vyloučení závažných patologických stavů. Tady bych chtěl zdůraznit, že inkontinence sama nepatří do závažných patologických stavů ohrožení života, ale může být jejich následkem. Zde význam vyšetření vysvítá více než zřetelně. První  vyšetření pravděpodobně proběhne u praktického lékaře nebo u specialisty - urologa nebo urogynekologa. Základní je vyšetření moči a pokud se objeví patologický nález budou se od toho odvíjet další vyšetření. Následné endoskopické vyšetření např.vyloučí nádor, nebo kámen.V opačném případě můžeme nekonečně  rehabilitovat a nic nevyřešíme. Nelze problém bagatelizovat, nádor není častá příčina, ale musíme ho vyloučit.

Většina léků je zaměřena na OAB, léky tlumící pohotovost kontrakce močového měchýře. V poslední době se objevil lék na stresovou inkontinenci.  

Při selhání uvedených metod, a nebo při stresové  inkontinenci v těžkém stadiu a bez šance na pozitivní výsledek při konzervativní léčbě, přichází na řadu  operační řešení. Jedná se o tři typy operací, které mají za úkol umístit močový měchýř do vhodné polohy a aby byl v optimálních anatomických poměrech. Tato restaurace močového měchýře přivede těžce inkontinentní pacientku znovu na svět.V takovém případě rozdíl mezi rizikem a benefitem operace je extremně posunutý k benefitu. Operace je tu první volbou.

 

Přednosta Urologické kliniky FN Brno Bohunice, Prof.MUDr.Daliborem Pacíkem,CSc.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...