Rozhovor s prof. MUDr. Aloisem Martanem, DrSc., přednostou Gynekologicko - porodnické kliniky VFN v Praze jsme uskutečnili proto, že klinika "U Apolináře" pod vedením pana profesora patří ke špičkovým pracovištím v oblasti léčby inkontinence nejen u nás, ale i ve světě.

 

 

Kromě toho, že jste přednostou celé gynekologicko - porodnické kliniky, specializujete se na oblast urogynekologie. Čím se tento obor zabývá ?

 

Urogynekologie se zabývá problematikou inkontinence moči nebo problémy s močením. V podstatě existují dva typy inkontinence - úniku moči. Stresová inkontinence a hyperaktivní močový měchýř neboli OAB ( Over Active Blader ), pro který je typická urgence - naléhavá a nepřekonatelná touha se vymočit.

 

Znamená to, že OAB  je nová diagnóza?

 

O OAB bylo poprvé napsáno již v roce 1998. Standardy stanovil prof. P.Abrams v roce 2002 ve své knize Inkontinence. V ČR se o tomto typu problémů více hovoří cca od roku 2003.

 

Můžete blíže vysvětlit uvedené termíny?

 

Stresová inkontinence je takový typ úniku moči, kdy moč samovolně uniká při zvýšení nitrobřišního tlaku. Např. když žena zakašle, poskočí, popoběhne.

Jednou z častých příčin stresové inkontinence bývá nadměrná pohyblivost uretry ( močové trubice ) při zvýšeném nitrobřišním tlaku. To může být způsobeno obtížným porodem, těžkou fyzickou prací, obezitou, chronickým kašlem atd. Druhou příčinou jsou strukturální změny ve stěně uretry, které vznikají např. po menopauze, kdy močová trubice obsahuje méně hladké svaloviny, cévní zásobení je horší a uzávěrový mechanismus již nepracuje dokonale - tento stav se nazývá defektem vnitřního svěrače.  

 

Jak se léčí stresová inkontinence ?

 

Stresová inkontinence moči se nejčastěji léčí buď cvičením svalů pánevního dna nebo operativně. Nejčastější jsou nyní tzv. páskové operace. Operatér umístí pod močovou rourou polypropylenovou pásku, která ji při zvýšeném nitrobřišním tlaku podepírá.

Pásky mohou být různého typu. Prvá byla vedena za stydkou kostí, problém s inkontinencí sice řešila, ovšem její použití s sebou někdy přinášelo určité komplikace. Při zavádění pásky se používaly jehly, které mohly poškodit močový měchýř nebo okolní cévy.

Proto se začaly používat tzv. transobturátorové pásky. Ty jsou vedeny kolem dolního ramene stydké kosti - obturátorovým otvorem. I zde musí operatér dbát zvýšené pozornosti, aby nepoškodil okolní cévy.

Nejnovější je tzv. TVT-S neboli „secure" (bezpečná) páska. Tato páska je dlouhá pouze 8 cm a její použití přináší minimum komplikací. Obdobně dlouhá je i další nová páska - MiniArc.

 

Jmenované  operace se provádějí laparoskopicky?

 

Ne, pásky jsou zaváděny naslepo. Pod močovou rourou, centimetr od zevního ústí močové roury, se provede 1,5 cm dlouhý řez, kterým se páska umístí pod močovou rouru. Tu podepírá a přitom je fixována k okolním tkáním. Řez se zašije několika stehy a ve většině případů  jde žena druhý den domů.

 

 Je toto řešení definitivní?

 

Většinou ano, pokud však těžká fyzická práce či námaha pokračuje, může se únik moči opět objevit.

 

Kdo tyto jednoduché metody vymyslel?

 

První tahuprostou pásku ( TVT ) vymyslel a do praxe zavedl ve Švédsku U. Ulmsten v roce 1995. Poté byla zavedena operační transobturátorová metoda a nyní metody TVT - S a MiniArc . Já jsem se metodu TVT- S učil v americkém Phoenixu a začali jsme ji používat jako první v ČR. V roce 2006 jsme na naší klinice založili Mezinárodní školící centrum, kde školíme tuto operační metodu lékaře z celé Evropy. Účastníci kurzu nejprve absolvují hodinovou přednášku, potom pracujeme na modelu a následně mi asistují při operaci.

 

Vraťme se k vysvětlení pojmu hyperaktivní močový měchýř...

 

Hyperaktivní močový měchýř se vyznačuje souborem příznaků, z nichž nejdůležitější je tzv. urgence - tj. naléhavá potřeba močit. Žena musí vyhovět nucení na močení a nemůže ho odložit. Když se snaží močení odložit, může se jí stát, že moč unikne.

Dalším častým příznakem je pollakisurie - časté močení - 8 a vícekrát za den.

Pak je to nykturie - potřeba močit v noci v případě, že žena před ulehnutím nevypila větší množství tekutin.

Pojem hyperaktivní močový měchýř neboli OAB musíme odlišit od pojmu hyperaktivní detrusor. Termínem hyperaktivní detrusor se označuje měchýř, který se při plnění sám stahuje.

 

OAB může být provázen únikem moči, ale není to pravidlem. Cca u jedné třetiny žen moč uniká, u dvou třetin ne.

 

Kolik žen trpí OAB?

 

OAB trpí cca 18% žen starších 40-ti let. De facto se jedná o každou pátou ženu nad 40 let. Z toho vyplývá, že se jedná o závažný problém.

 

Muži OAB netrpí?

 

Trpí, zejména muži, kteří mají potíže se zbytnělou prostatou si mohou časem způsobit vznik hyperaktivního močového měchýře. Kromě toho u mužů OAB graduje mnohem později - až po sedmdesátém roce života. V tomto věku trpí OAB až 40% mužů.

 

Jaké jsou příčiny OAB?

 

Může se jednat o idiopatický OAB - příčinu nezjistíme. Nejčastější příčinou jsou však chronické záněty močového měchýře, lithiasa, či různé strukturální změny ve stěně močového měchýře. OAB může být přítomen také jako důsledek některých degenerativních onemocnění mozku nebo úrazů.

 

Jak se OAB diagnostikuje?

 

Nejjednodušší je diagnóza pomocí mikčního kalendáře. Žena si zapisuje kolikrát za den cítila nutkání na močení, kolikrát byla močit, kolikrát měla únik moči, kolikrát ji nutkání vzbudilo v noci a z těchto údajů o frekvenci močení a urgencí je možné určit diagnózu OAB.

Jako první může určit diagnózu lékař tzv. první linie - gynekolog nebo urolog. Od něj žena obdrží speciální dotazník, který lékař následně vyhodnotí a určí, zda se o diagnózu OAB skutečně jedná. Současně nechá vyšetřit moč, aby vyloučil zánětlivá onemocnění měchýře a ženu též vyšetří celkově, aby zhodnotil možné další příčiny - např. gynekologické.

Když lékař dospěje k závěru, že se jedná o OAB, nasadí léčbu, která je zpravidla medikamentózní. Toto je jeden z hlavních rozdílů mezi OAB a stresovou inkontinencí. Stresová inkontinence se léčí nejčastěji chirurgicky - OAB medikamentózně, (tzn. léky).

 

Jak léčba probíhá?

 

Žena obdrží léky a za dva měsíce je pozvána na kontrolu. Pokud se potíže nijak nezlepšily, je odeslána na specializované pracoviště k dalším vyšetřením. Musíme vyloučit nádorová onemocnění či strukturální změny močového měchýře atd.

Provádějí se tři základní vyšetření. Cystoskopie, urodynamické vyšetření a ultrazvukové vyšetření spolu s kompletním gynekologickým vyšetřením.

 

Cystoskopie -  vyšetřovací metoda močového měchýře, při které se používá tubus, opatřený osvětlovacím a optickým zařízením (cystoskop).

 

Urodynamické vyšetření - plnící cystometrie - močový měchýř se plní tekutinou a průběžně se v něm měří tlak. Součástí vyšetření je  profilometrie. Při profilometrii pomalu vytahujeme katetr a zaznamenáváme tlakový profil močové roury. Žena při vytahování kašle a pokud tlak v močovém měchýři převýší tlak v močové rouře, jedná se o stresovou inkontinenci, nikoliv o OAB. Vyšetření bývá zakončeno tzv. uroflow . Pacientka v průběhu vyšetření močí a současně se měří  rychlost proudu moči. Tímto vyšetřením zjistíme, zda močová roura není zúžená.

 

UZ vyšetření - hlavně sledujeme pohyb močové roury hrdla  a base močového měchýře při zvýšení nitrobřišního tlaku.

 

Jaké typy léků se při terapii OAB používají?

 

Existují dvě cenové kategorie léků určených k terapii OAB. Hlavní rozdíl je v možných nežádoucích účincích.

Některé léky mohou způsobovat různé nepříjemné obtíže jako je zácpa, sucho v ústech, poruchy vidění, atd., hlavně proto, že  nejsou tak selektivní - nepůsobí cíleně pouze na receptory močového měchýře, ale i na různé jiné orgány. V  případě, že  pacientka léky hůře snáší, nasadí se ihned selektivnější a dražší preparáty.

 

Jaký je vlastně mechanismus jejich účinku ?

 

Léky prakticky prodlužují tzv.  warning time (tzv. čas varování - od chvíle, kdy žena pocítí potřebu močit, do chvíle, kdy už tuto potřebu nezvládá). Zpočátku jde o vteřiny, později, po léčbě, o minuty, ale ty hrají při OAB velkou roli. Prodlužuje se čas, který má žena k tomu, aby si došla na WC. Dále pak prodlužují i interval mezi jednotlivými mikcemi ať během dne či v noci. Též sníží počet epizod úniku moči, či při léčbě únik moči vymizí. A tady se dostáváme k velkému společenskému handicapu, kterým ženy postižené OAB trpí. Představte  si, že všude kam přijdete, pátráte nejprve po WC. Že máte obavu jezdit MHD, jít na výlet, do kina nebo třeba i nakoupit, z obavy, že „nedoběhnete" včas nebo se častou návštěvou WC společensky znemožníte. Ženy se obávají úniku moči, zápachu, pohlavního styku, při kterém též může moč uniknout. Mají tendenci navštěvovat WC preventivně - třeba dvacetkrát za den. Někde jsem četl takovou hezkou definici: „Hyperaktivní močový měchýř vás nezabije, ale ukradne vám život."

 

Jak dlouho medikamentózní léčba obvykle trvá?

 

Většinou léčba trvá cca 6 měsíců. Poté zkusíme léky vysadit a nechat pacientku nějakou dobu bez nich. Někdy je vše v pořádku a další léčba není nutná. Někdy ovšem dochází k remisi onemocnění, i když převážně v mírnější formě. Část pacientek může být po roce léčby zcela bez potíží a můžeme se s nimi rozloučit, u části potíže přetrvávají ale díky léčbě stav velmi dobře zvládají.

 

Navštivte www.hyperaktivnimechyr.cz

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...