V čerstvé paměti je historie chřipkové epidemie ve Spojených Státech koncem r. 1999 a začátkem r. 2000. V USA bývá nejvyšší výskyt chřipky koncem ledna. V minulém roce epidemie začala již o vánocích: nečekané narušení vánočních svátků Američany viditelně zaskočilo a rozzlobilo.

Chřipka dostala obrovskou publicitu, která zdůrazňovala mimořádný rozsah a nebezpečí epidemie. Při hodnocení s odstupem několika málo týdnů však američtí epidemiologové jasně prohlásili, že průběh chřipkové epidemie byl v obvyklých mezích, spíše menší, než je v zimní sezóně obvyklé. Jistou zvláštností ovšem bylo velmi rychlé rozšíření infekce do vzdálených částí světa lidmi užívajícími leteckou dopravu.

Mimoto, v amerických podmínkách se na vyvolání přehnaných obav z chřipkové infekce podílel i další faktor: na podzim 1999 byly dány na trh první dva specifické protichřipkové léky. V obou případech jde o inhibitory neuraminidázy, účinné proti virům chřipky A i B (oba starší přípravky působí pouze na chřipku A). Dávka obou léků, potřebná k zvládnutí jedné ataky chřipky, stojí asi pětinásobek ceny léků běžně používaných k mírnění chřipkových příznaků (asi 60 proti 12 USD), a snaha obou výrobců byla maximálně využít první chřipkové epidemie po uvedení léků na trh. Na diváky americké televize proto byla soustředěna masivní reklama, znázorňující virus chřipky jako smrtelně nebezpečné „velké zvíře", pronikající do domácností a hubící jejich příslušníky.
V průběhu ledna 2000 se vyskytlo několik vážných komplikací léčby novým lékem, který může u některých pacientů (zejména s astmatem nebo chronickou obstrukční plicní nemocí) vyvolat bronchospazmus a vážné dýchací potíže. Bylo proto vydáno upozornění: příslušní pacienti musejí být poučeni a mají mít poruce bronchodilatátor.

 

Preventivní očkování
A tak, přestože ve farmakoterapii chřipky došlo k zásadnímu pokroku - poprvé v historii jsou k dispozici specifické léky účinné proti viru chřipky A i B (i když zatím jen v některých zemích, a i když k objektivnějšímu zhodnocení jejich praktického významu bude potřeba nashromáždit podstatně více zkušeností), základním prostředkem prevence chřipky a jejích komplikací zůstávají protichřipkové vakcíny -které je ovšem třeba aplikovat včas, s příslušným předstihem před pravděpodobným začátkem epidemie.

Ale ačkoli jejich účinnost je jak z hlediska prevence onemocnění, tak - a to především - z hlediska předcházení nebezpečným komplikacím chřipky nepochybná, rozsah očkování zatím nikde neodpovídá skutečné potřebě. Má to řadu příčin: imunita je poměrně krátkodobá, očkování je třeba každoročně opakovat. Mnoho lékařů i pacientů podceňuje riziko vzniku závažných komplikací chřipkové infekce, mnoho jich není dost přesně informováno o účinnosti očkování, někteří se (opět pro nedostatek informací) obávají komplikací atd.

 

Koho očkovat
V mezinárodním měřítku je shoda v názoru, že pravidelně očkovány by měly být jednak všechny skupiny osob ve vysoké míře ohrožených potenciálním těžkým průběhem chřipky a jejími komplikacemi (chřipková nebo bakteriální pneumonie aj.), jednak ty skupiny osob, které nejspíše mohou chřipkovou infekci přenášet a ohrožovat jiné - tedy především zdravotníci.

Poradní výbor Světové zdravotnické organizace pro očkovací praxi (ACIP) doporučuje očkovat všechny osoby starší 65 let, osoby žijící pro svá chronická onemocnění v pečovatelských zařízeních, osoby s chronickými kardiovaskulárními a plicními chorobami, pacienty, jejichž zdravotní stav v uplynulém roce vyžadoval soustavnou lékařskou kontrolu nebo byli hospitalizováni pro chronické metabolické choroby, choroby ledvin, léčené imunosupresivy, osoby dlouhodobě léčené aspirinem, ženy, které v epidemické sezóně budou ve druhém nebo třetím trimestru gravidity. A také zdravotníky, kteří mohou infekci přenášet na rizikové pacienty.

 

Účinnost očkování
Komise Evropského Společenství pro očkování proti chřipce stanovila kritéria účinnosti očkování, podle nichž by v populaci mezi 18 až 60 lety mělo být alespoň u 70% očkovaných dosaženo titru

protilátek proti hemaglutininu 1:40 a více (tato hodnota je považována za minimum pro spolehlivou ochranu).
Studie, nedávno vypracovaná pro časopis Drugs, shromáždila literární údaje o účinnosti očkování u nejdůležitějších rizikových skupin (staré osoby, osoby s chronickými nemocemi dýchacího traktu, diabetem, maligními nádory, AIDS). Základní problém je v tom, že na jedné straně právě tyto populační skupiny jsou nejvíce ohroženy komplikacemi chřipky a potřebují být chráněny očkováním, na druhé straně mnozí lékaři pochybují o tom, že u takových oslabených osob bude očkování úspěšné.
Je obecně známo, že lidé starší 65 let jsou chřipkou ohroženi ve zvýšené míře. 23% pacientů hospitalizovaných pro nemoci dýchacího traktu patří do této věkové skupiny, a podíl úmrtí způsobených chřipkovou infekcí u nich představuje asi 60%, podle některých údajů až 90%. Ale očkováno nebývá ani v zemích v tomto ohledu nejvyspělejších více, než 41-45%. Podle britského průzkumu lékaři nabízejí očkování proti chřipce jen asi 20% geriatrických pacientů, ačkoli jiné průzkumy zjistily, že s očkováním by souhlasilo 74% takových pacientů (pokud by jim vakcinace byla nabídnuta).
Přitom bylo prokázáno, že většina starších osob na očkování odpovídá prakticky normálně. Při chřipkových epidemiích pak byl zřetelný rozdíl v nemocnosti očkovaných a neočkovaných seniorů: o 51,2% snížený výskyt pneumonií a hospitalizací pro těžce probíhající chřipku, o 28,6% nižší výskyt městnavého srdečního selhání, o 45% menší úmrtnost ze všech příčin, o více než 30% nižší náklady na hospitalizace pro choroby respiračního traktu a pro srdeční selhání.

 

Je očkování rizikové?
Podobné poznatky platí i pro ostatní rizikové skupiny. Je pravda, že výsledky různých studií nejsou jednotné, některé našly normální odpověď na očkování, některé nikoli. Většina autorů zdůrazňuje, že lidé s oslabenou imunitou na očkování odpovídají hůře, než ostatní populace. Při takovém velmi obecném pohledu ale uniká, že v každé skupině vždy alespoň část jedinců na očkování odpovídá zcela normálně, a že celkový ochranný efekt očkování je u těchto populací téměř vždy zřetelný. Hlavní potíž je asi v tom, že ve většině studií nejsou dostatečně sledovány individuální charakteristiky, dokonce ani faktory bezprostředně ovlivňující odpověď na imunizaci.

Jako příklad je možné uvést očkování dětí s astmatem. Světová zdravotnická organizace očkování pacientů s astmatem doporučuje, protože chřipka nejen že může způsobit exacerbaci astmatu, ale zvyšuje i mortalitu astmatiků. Americká pediatrická společnost přitom radí, aby očkování bylo odloženo u dětí, které jsou momentálně léčeny vysokými dávkami kortikosteroidů (např. prednison 2 mg/kg nebo celková denní dávka 20 mg). To je někdy zcela nesprávně chápáno jako obecný pokyn, aby astmatické děti nebyly proti chřipce očkovány, ačkoli evidentním smyslem je vyhnout se aktuálnímu vlivu kortikosteroidů na imunitní odpověď (inhibice tvorby protilátek a interferonu aj.).
Samostatnou otázkou je výskyt nežádoucích reakcí po očkování. Ty byly nejčastěji pozorovány při používání vakcín, obsahujících formalinem usmrcený virus, vykultivovaný na kuřecích embryích (celovirionové vakcíny). Hlavní příčinou byly lipidy. Dnes se ovšem používají subjednotkové vakcíny (obsahující pouze povrchové antigeny viru) nebo „split-vakcíny" (obsahující částečně rozštěpený a purifikovaný virus). Podíl balastních příměsí v nich, a tedy i výskyt vedlejších reakcí je minimální. To platí i pro očkování rizikových (oslabených) osob.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...