Endoskopie je slovo pocházející z řečtiny a  znamená „hledat uvnitř" , z medicínského hlediska - hledat uvnititř těla  s použitím endoskopu , což je nástroj používaný ke zkoumání orgánových dutin.

Jedná se o trubici různého průměru vybavenou na konci optikou. Tato trubice se zavede do tělní nebo orgánové dutiny a obraz, který snímá optické zařízení se přenáší na monitor, kde ho může sledovat lékař.




Endoskop sestává, dle použití, z pružné nebo tuhé trubice zakončené optickým zařízením, které prostřednictvím optického vlákna přenáší obraz orgánových dutin na obrazovku monitoru. V současné době je endoskop často kombinován s chirurgickým nástrojem, který umožňuje provést operační zákrok v tělní dutině bez potřeby větší operace. Výhodou je především velmi krátká doba rekonvalescence.

 

 

 

Dle zkoumaných orgánů mohou být endoskopie např.:



- jícnu a žaludku - esophagogastroduodenoskopie, gastroskopie
- tenkého střevo - enteroskopie
- tlustého střeva - kolonoskopie
- žlučovodu -  retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP),

- konečníku - rektoskopie nebo anoskopie nebo také proktoskopie
- nosu - rhinoskopie

- hlasivek - laryngoskopie
- dolních cest dýchacích - bronchoskopie

- ucha a zvukovodu - otoskopie
- močových cest - cystoskopie
- děložního čípku - kolposkopie
- dělohy - hysteroskopie

Uzavřených tělních dutin (přes malý řez):

 
- břišní nebo pánevní dutiny - laparoskopie
- vnitřek kloubu - artroskopie
- orgánů hrudníku - torakoskopie a spinocelulární

- v těhotenství plodové dutiny - amnioskopie
- plodu - fetoskopie



atd.,atd.

Historie endoskopie


První endoskop, byl vyvinut v roce 1806 Philipem Bozzinim pod názvem "Lichtleiter" (světlo dirigent), "pro vyšetření kanálů a dutin lidského těla". Do lidského těla byl endoskop prvně zaveden v roce 1822 Williamem Beaumontem, armádním chirurgem v Michiganu. V roce 1945 začal Karl Storz vyrábět nástroje pro ORL specialisty a pracoval na způsobu jak pomocí miniaturní žárovky osvětlit orgánové dutiny a zároveň umožnit dokumentovat nálezy pomocí přenosu obrazu.
První spojení endoskopu s kamerou se podařilo týmu japonského lékaře Mutsuo Sugiura ve spolupráci s firmou Olympus v roce 1952 - byl tak vlastně vyvinut gastroskop. Říkalo se mu „gastro kamera" a poprvé tak bylo možno sledovat např. žaludeční vředy, které jsou nezjistitelné pomocí rentgenových paprsků.

Na  počátku padesátých let optik  Harold Hopkins navrhl tzv.  "fibroscope" (koherentní svazek pružných skelných vláken schopných přenášet obraz), který se osvědčil jak medicínsky tak i průmyslově. Další výzkum a vývoj těchto vláken, vedl k dalšímu zlepšení kvality obrazu. Další inovace umožnily  zaměřit paprsek světla na cíl pomocí silného externího zdroje, čímž je dosaženo vysoké intenzity osvětlení zahrnující celé světelné spektrum , které bylo potřebné pro detailní zobrazení a barevné fotografie.  

 

Průběh vyšetření

 

Jak už bylo popsáno, jedná se o neinvazivní nebo minimálně invazivní metody vyšetření, které se mírně liší dle zkoumaného orgánu. Do některých dutin lze endoskopy zavést jejich přirozenými otvory, do některých je potřeba provést malý řez. Podle toho se pak vyšetření provádí buď zcela bez anestezie, v lokální nebo celkové anestezii nebo analgosedaci.

Hospitalizace u většiny zákroků není nutná a pacient může po vyšetření odejít po svých. U vyšetření, např. břišní dutiny kombinovaných s nějakým chirurgickým zákrokem je obvyklá jednodenní hospitalizace.

 

Rizika spojená s endoskopií

 

Jedná se především o riziko zavlečení infekce, proto se přístroje důkladně dezinfikují a dále pak o riziko poranění některých vnitřních orgánů zejména v případě, že je endoskopie doplněna chirurgickým zákrokem.

Vedlejší účinky se liší dle místa vyšetření - může přetrvávat mírná bolest , která je však vždy zvládnutelná běžnými analgetiky a brzy odezní. U endoskopie orgánů břišní dutiny je potřeba dutinu napustit plynem, aby se zlepšil přístup a viditelnost. Přestože plyn je po zákroku vypuštěn, jeho zbytky se pomalu vstřebávají a proto pacienti po tomto vyšetření cítí bodavé bolesti v hrudníku, rameni, břiše. Tyto nepříjemné pocity odezní do druhého dne.

 

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...