Základem práce chirurga jsou operační výkony, při kterých dochází k porušení ce­listvosti tělního povrchu. Všestranný rozvoj medicíny ve 20. století umožnil provádění stále rozsáhlejšch a komplikovanějšch operací. Přináš to však s sebou i negativní důsledky - větší bolest, pooperační poru­chy zažívání, dechové obtíže, horší hojení atd. Proto se zároveň objevily snahy tyto negativní vlivy eliminovat. Stále více se začal zdůrazňovat význam co nejšetrnějšího pří­stupu maximálně šetřícího tkáně.

Základní myšlenkou nově vznikajícího směru chirur­gie, dnes obecně nazývaného minimálně invazivní chirurgie či miniinvazivní chirurgie, je tedy podstatné omezení zátěže nemoc­ného, traumatizace (poškození) tkání a sní­žení pooperačních bolestí. Výrazně jsou redukovány také pooperační komplikace. Podstatně je zkrácena délka hospitalizace a celkové rekonvalescence, časnějš je také návrat k běžné pracovní aktivitě. Cena vlastní operace je zpravidla výší, celkové náklady na léčbu jsou naopak obvykle nižší.Vzhledem k minimálnímu operačnímu přístupu je výhodný i kosmetický výsledek operace.

První laparoskopie byla provede­na 1901 gynekologem D. Ottem v Petrohradě, který vyšetřil dutinu břišiní pomocí čelní­ho zrcátka a spekula (speciální lékařské zr­cátko) zavedeného malou incizí (nářezem) do dutiny břišií. První publikace popisující techniku laparoskopie pocházejí ze Švéd­ska (H.C. Jakobeus) a z Německa (G.Keling), jejíž autoři použili k vyšetření dutiny břišní cystoskop (přístroj k vyšetřování mo­čového měchýře zrakem). V roce 1938 za­vedl Veress jehlu s bezpečnostním hrotem, která se s malými modifikacemi využívá při zakládání pneumoperitonea (nafouknutí dutiny břišií plynem) dodnes. Prvním chi­rurgickým oborem přijímajícím laparoskopickou techniku byla gynekologie. Němec K. Semm již v polovině 60. let 20. století rozpracoval základní techniku a podílel se i na vývoji vybavení. 1981 také provedl prv­ní laparoskopickou appendectomii (odstra­nění slepého střeva). První laparoskopická cholecystectomie (odstranění žlučníku) byla provedena až v roce 1987 P. Mouretem v Lyonu. Teprve pak se laparoskopie začala lavinovitě šřit do celého světa. U nás se s těmito operacemi začalo v roce 1991. Endoskopické výkony se počátkem 90. let staly alternativní metodou klasickým ope­račním postupům, takže se dnes běžně se­tkáváme s laparoskopickým řešením třísel-ních kýl, odstraněním části střeva, ledviny, bandáží žaludku, thorakoskopickými výko­ny v dutině hrudní, artroskopiemi (operace kloubů) atd.

 

Princip

Většna skopických výkonů pro­bíhá v celkové anestezii (pacient je v průběhu operace uspán). Vlastní operace se uskutečňuje v uzavřeném prostoru (dutina břiš ní popř. hrudní či kloubní áěrbina). Rozpětí dutiny břišií a tím i manipu­lační prostor pro operatéra je umožněn nafouknutým plynem (CO2) - na rozdíl od klasické techniky, kdy je zajiáován ta­hem háků. Zobrazovací systém se skládá z optiky, zdroje světla, kamery a monitoru. Vstupní bránou do dutiny břišní jsou při laparoskopické operaci trokáry (rourky). Je­jich průměr se pohybuje od 3 do 25 mm (nejčastěji 5 a 10 mm). Do nich se pak zavádějí jednotlivé nástroje (kleáě, nůžky, svorkovače, jehelce atd.). Běžný postup je tedy následující: v oblasti pupku se vpi-chem zavede Veressova jehla a tou se in-sufluje (nafoukne) do dutiny břišií CO2. Tímtéž místem se pak zavede rigidní tubus - kamera, která snímá prostor dutiny břiši a zobrazuje jej na obrazovce televizoru. Dle typu operačního výkonu se pak z drobných nářezů (cca 1 - 2 cm) zavedou dalš troká­ry, jež slouží jako vlastní vstupy pro operační nástroje. Operační postup bývá většnou té­měř identický jako u klasických operací. Po skončení operace se zbylý vzduch desuf-luje (vypustí") a drobné ranky po trokárech se zašjí. V pooperační péči je základní od­lišností od klasického operačního přístupu rychlá rekonvalescence operovaného. K tomu přispívá i mobilizace pacienta již ve­čer v den operace, kdy chodí. Také večerní dávku léků lze podat, čímž se nenaruš na­stavená hladina chronicky užívaných medi­kamentů. Tlumení bolesti po laparoskopickém výkonu není složité, protože subjek­tivně vnímaná bolest bývá u pacientů nižš intenzity než při otevřené technice.

 

Laparoskopie u dětí

Od roku 1995 dochází k prudkému roz­voji laparoskopie u dětí. Dětí chirurgové navazují na zkušenosti získané pň laparoskopických výkonech prováděných u do­spělých. Používané nástroje se zdokonalují a miniaturizují. Spektrum výkonů prováděných laparoskopickou technikou se blíží spektru výkonů u dospělých pacientů sa­mozřejmě s přihlédnutím i na specifické diagnó­zy typické pro dětský věk. Dětská nemocni­ce v Brně byla jedním z prvních pracovišť v náší republice, na kte­rém se tyto druhy ope­rací začaly provádět...

 

Top Moravia Health klinika, Viniční 235, 615 00 Brno

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...