Střevní parazité se z hlediska patogenních střevních bakterií dají rozdělit do dvou  skupin: helmintů (červů) a protozoí (prvoků). V úvodu do tématiky se omezím na ty nejznámější zástupce: askaridy (škrkavky -hlísty) a taenie (tasemnice) jakož i lamblie a améby.

 

I.1.1. Útrobní červi (Helminti)

 

I.1.1.1. Askaris lumbricoides (škrkavka lidská)

Na prvním místě stojí Ascaris lumbricoides, parazit, který je asi světově u lidí nejrozšířenější. V tropických zemích je udávána 90% promořenost 107.

Samčí askaridy dosahují délky od 15 do 20 cm, samičí od 20 do 50 cm. Denně mohou naklást až 200.000 vajíček. Askaridy žijí v tenkém střevě, částečně po stovkách 33, mohou ale proniknout do dalších orgánů jako: žlučových cest a slinivky, jater, vnitřních a vnějších sluchovodů, vagíny a ženského močového měchýře 33,. Ileus verminosus (uzávěra střev -neprůchodnost) je též možná a vyskytuje se v anamnéze některých mých pacientů, aniž by byly nalezeny klinické důvody této uzávěry. Askaridy mají schopnost se pomocí proteolytických fermentů zachytit na střevní stěně tak, aby nebyly vyloučeny. To způsobuje částečně sekundární nekrózu (poškození buněk střeva). Délka jejich života je udávána od jednoho do několika roků.

Způsob infekce: Vyloučené vajíčko potřebuje při sestupné teplotě 10 až maximálně 50 dní, než se z nej vyvine larva schopná invaze. Přímá nákaza mezi lidmi je podle mínění parazitologů nemožná. Infekční jsou pouze larvy, které mohou v půdě přežívat léta. Ústy projdou do tenkého střeva, proniknou střevní stěnou a za pomoci lymfy a krevního řečiště se dostanou do jater, pravé strany srdce a plic. Zde opustí krevní a lymfatický systém, proniknou do alveol (plicních slípků), projdou bronchiálním systémem do krku, kde jsou spolknuty a vyrostou pak nakonec v tenkém střevě během 6 až 8 týdnů v pohlavně dospělé jedince. Během invazní fáze od ca. dvou týdnů se mohou dostavit vysoké horečky s příznaky chřipky, bronchitis, příležitostně také zápal plic jako důsledek tak zvaného Löfflerova syndromu.

 

 

I.1.1.2. Taenia saginata / solidum (tasemnice bezbranná/dlouhočlenná)

Jako Askaridy, jsou i tasemnice rozšířené ubiquiterně, tedy všude. Hovězí a prasečí tasemnice které mohou dosahovat délky 6, až 12 m žijí v tenkém střevě a sice desítky let. Tasemnice patří pravděpodobně k nejstarším lidským patogenním parazitům. Jak mohou dokázat badatelé, hráli svoji roli již před více než miliónem let u pralidí africké savany, kdy ještě nebyl hovězí dobytek a prasata. Mezihostiteli byla tehdy lovená zvěř, jako např. antilopy. (Hoberg E. P., Alkire N. L., de Queiroz A., Jones A.: Out of Africa: Origins of the Taenia tapeworm in humans, Proc. R. Soc. Lond. B. (2001) 268, 781-787).

Způsob infekce: Konečný hostitel člověk vyloučí denně asi 6 až 7 zralých proglotidů (článků). Ty jsou svělé barvy, délky 1 až 2 cm a šířky 0,5 až 1 cm. Obsahují asi 80.000 až 100.000 vajíček.

Vajíčka jsou životaschopná minimálně šest měsíců, za chladných a vlhkých podmínek až jeden rok. Seno a tráva v okolí campingových míst a odpočivadel na dálnici jsou vždy zamořena 11. V mezihostitelích skotu a prasatech se vyvíjejí z vajíček larvy (Onkosféry), které provrtají střevní stěnu a krví a lymfatickým systémem proniknou do svalů, nebo jiných orgánů, jako např. do CNS (centrálního nervového systému) a očí, kde se vyvinou do cysticerků (larev druhého stádia)

Obraz nemoci " Taenioza": Nejčastější symptomy jsou poruchy trávení, bolesti těla, ztráta hmotnosti až ke kachexii (chorobné hubnutí), svědění konečníku, náhlé pocity hladu, ztráta chuti k jídlu, zvyšující se ztráta energie. Při cysticerkoze mohou podle napadeného orgánu bolet příslušné svaly, může dojít až k ochrnutí, motorickým poruchám a ztrátě citlivosti, neurologickým výpadkům, hydrocefalu (zvýšené množství mozkomíšního moku), psychoze, či se může vyvinout epilepsie. Při napadení očí se projeví částečně i těžké poruchy vidění, exophtalmus (vystouplé oční bulvy).

 

 

I.1.2. Protozoa (prvoci)

Giardia lamblia (Lamblia intestinalis) a Entamoeba histolitica. Obě jsou celosvětově rozšířeny a patří do rodiny bičíkovců, přičemž vývojový stupeň améb je výšší než u lamblií. Obě se rozmnožují dělením a mají schopnost kdykoliv přejít z apatogenní do patogenní, agresivní formy.

I.1.2.1. Giardia lamblia = Lamblia intestinalis

Způsob infekce a obraz nemoci: Orální příjem jen několika cyst stačí vyvolat infekci 85. V průběhu 6 až 15 dnů se vyvinou do vegetativní formy, které se rychle usídlí převážně v epitelu tenkého střeva (duodenum a jejunum). Následek toho jsou průjmy s bolestivým nucením na stolici (Tenesmus), odbarvená, kašovitá stolice, gastritida, pálení žáhy a škytavka až chroptění (Singultus). U přetrvávající virulence dochází k poruchám resorbce různého druhu: Steatrrhoe (pankreatická stolice), Celiakie 104b, 105 (lepková nesnášenlivost) a nesnášenlivost mléka, mléčných produktů a laktózy z nedostatku laktázy 104b. Pacienti trpí velkou slabostí, depresemi a konečně i silným hubnutím (kachexií). Ötzmann 75 svého času zjistil lambliázu u mnoha navrátilců z Ruska. Ze 1789 pacientů s hepatitidou nebo cirrhozou jater mělo 1200 lambliázu ve své anamnéze. Cholecystitida, cholangitida a pankreální nedostatečnost (nedostatek trypsinu a lipásy) byla rovněž popsána 105. Přetrvávající lambliáza bez gastrointestinálních symptomů může být původcem chronické URTIKARIE (kopřivky) jakož i neurodermitidy, která je BEZ Metronidazolu NELÉČITELNÁ 84. Následkem lambliázy mohou být kromě toho i polyneuritida, poruchy spaní a koncentrace. Lamblie mají schopnost ve své virulentní formě přetrvávat roky. Podle nových poznatků jsou bezsymptomoví nositelé cyst mnohem častější, než se dosud předpokládalo 104b. Pschyrembel 81 udává např. promoření až 20%.

Zdrojem infekce jsou vyloučené cysty, které ve vlhkém prostředí při teplotě 20°C přežívají asi tři týdny, při 8°C mohou přežít tři měsíce. Chlorováním pitné vody nejsou usmrceny. V Rusku je to velký problém. Takto onemocněli např. roku 1974 američtí turisté v Leningradu na lambliázu 104b. Protože je pitná voda v USA a Kanadě "měně nákladně" upravována než u nás (míněno v SRN), jsou také tam lamblie více rozšířeny. Nejvíce je lamblie rozšířená v Asii, Africe a Latinské Americe. Infekce způsobená pitím vody z horských potoků a řek, jakož i vody na horských a lyžařských chatách jsou rovněž popsány. Protože jsou lamblie v podstatě přenášeny fekálně orální cestou, jsou zvláště ohroženy děti, homosexuálové, obyvatelé domovů a ústavů (hromadné ubytovny, koleje atd.). V zásadě se zdá, že stoupá náchylnost k nákaze u snížené kyselosti žaludku, jakož i při konzumaci stravy s bohatým obsahem uhlovodanů 105. Infekce jsou také možné skrze syrové mléko a sýry, jakož i u příliš dlouho a špatně skladovaných potravin. Kromě lidí jsou hostitelským rezervoárem také všichni savci, domácí zvířata nevyjímaje. Jako přenášeč cyst lamblií hrají důležitou roli mouchy.

 

 

I.1.2.2. Améby = Entamoeba histolytica (měňavky / m. úplavičná)

Entamoeba histolytica patří podle Westphala a Mohra k běžným, u lidí se vyskytujícím střevním parazitům. "Oproti dřívějšímu názoru je dnes jisté, že Entamoeba histolytica žije normálně jako ostatní střevní amoeby uvnitř střev člověka"105. Rozeznáváme tři formy:

Magna- forma (20-30 µm) - Obraz nemoci: Tak zvaná Gewebsform (tkáňová forma -Trophozoit) je virulentní formou. Pomocí proteolytických fermentů phagocytuje erythrocyty a vede k histiolýze střevní stěny (k rozpadu stř. stěny), převážně v oblasti kolonu včetně appendixu a rectosigmoidu (tl. střevo) a sice dle následujících klinických obrazů: Amoebiasa (Amoebenruhr), "Dráždivý tračník", Divertikulitida, Appendicitida, Enteritis regionalis, Colitis s otokem sliznice, Eroze, Nekroza až těžké COLITIS ULCEROSA . Trophozoity tvoří nejenom vředy, ale též amoebomy - tumory na zánětlivých místech granulované tkáně, které mohou být snadno zaměněny za adenokarcinom 104b. Amoebome se tvoří především v coecum (slepém střevě) a mohou být v daném případě spojeny s haemorrhagickým průjmem (krvavým průjmem). Jejich schopnost, kdykoli proniknout do lymfatické a cévní soustavy má za následek řadu sekundárních onemocnění: hepatitis, abscesy např. jater a plic. Jsou možné i abscesy mozku (u mužů 7 až 9 krát častěji než u žen) 104b. Doprovodné symptomy jsou nedostatečná výkonnost a deprese 105. Jako důkaz jaterní amoebosy je mimo jiné popsán i pravostranný syndrom rameno-paže104b. Ke tkáňovým formám patří i kožní a UROGENITÁLNÍU amoebosa. Daleko méně je známo, že améby jako invazní a depotní alergeny mohou vyvolat nejrůznější obrazy nemocí: k těm patří ALERGICKÁ DREMATÓZA, URTIKÁRIE (kopřivka), angioneurotické edemy (otoky), astma, alergická hepatopatie, recidivující POLYARTRITIDA a MYOPATIE 57. Je třeba zdůraznit, že u sekundárních onemocnění amoebosy zpravidla NEDOCHÁZÍ k průjmu.

Minuta-forma - Obraz nemoci: Oproti Magna -formě je Minuta - forma (10-20 µm) obvyklý střevní parazit 105, který se zdržuje uvnitř střeva a je apatogenní. Rozhodující význam má ale ta skutečnost, že se minuta-forma vlivem určitých podmínek může změnit na patogenní. Jako příčina se zde uvádí: dietní chyba, porucha střevní flóry, infekční nemoci, ale také těhotenství 104b, dále medikamenty, zvláště immunsuppressiva jako např. corticosteroidy, které mohou způsobit průjem s letálním koncem, a konečně klima s průměrnými teplotami 20-25°C a více 105, tedy s teplotami, které už léta stále častěji prožíváme i v Západní Evropě.

Čtyřjaderné cysty: Ne z formy Magna-, nýbrž jenom z Minuta-formy se vyvíjejí čtyřjaderné cysty, vlastní nosiči nfekce, které jsou vyloučeny stolicí. Akutní průjem nepředstavuje žádný zdroj infekce, nýbrž výhradně bezsymptomatické amoební nosiče cyst 105. Amoební nosič může denně vyloučit 30-40 milionů těchto cyst. V protikladu k Magna a Minuta formě, které během několika minut odumřou, přežívají cysty ve vlhkém prostředí v závislosti na teplotě mezi 8. a 30. dny.

Zdroj infekce: Amoební infekce probíhá v podstatě stejně jaku u lamblií, tedy fekál- orální cestou. Adekvátně velké riziko představuje špatná hygiena, homosexualita, jakož i zelenina a ovoce hnojené fekáliemi. V endemických oblastech je jedním z rozhodujících zdrojů pitná voda - i ta chlorovaná - jakož i kostky ledu a nápoje. Kromě toho jsou amoební cysty rozšiřovány také hmyzem a zvláště mouchami.

 

 

 

I.2. Pathofilosofie

 

Po uvedení převážně „fyziologických" jakož i epidemiologických dat, následuje Patologický Komplex otázkou: Proč způsobují střevní parazité nemoci?

 

 

I.2.1. Ileus (střevní neprůchodnost ) uzávěr průchodů a dutin

K uzavření např. střeva, žlučovodu nebo slinivkového kanálu může dojít mechanicky již pouhou přítomností helmintů v těchto orgánech. Tumory ve střevech, které se k úlevě všech zůčastněných po nějaké době takzvaně samy „rozpustí", zde mají svůj možný původ. Mohou se usídlit ve vnějším nebo vnitřním sluchovodu, ve vagíně, ženském močovém měchýři nebo i v jiných orgánech.

 

 

I.2.2. Zdroj alergotoxických reakcí

Téměř neznámým faktem je skutečnost, že střevní parazité způsobují alergotoxickou zátěž organismu nejen přítomností své a tedy cizí bílkoviny, ale především skrze   fermenty a odpadní produkty své látkové výměny. Flury 33   k tomu provedl s Askaridami (A. lumbricoides a A.  megalocephala) obsáhlé chemické, toxikologické a farmakologické výzkumy.  Tato práce z roku 1912 se měla stát  povinou četbou každého lékaře. Po této četbě by pak bylo zatěžko stanovenou diagnozu označit názvem  jako „vegetativní", „psychosomatická", nebo „funkční". Při anorganické analýze zjistl Flury vysoký obsah kyseliny chlor- a fosforečné. V této souvislosti se nám vybaví heslo „Fosfátové  dítě",  zejména hypermotorický syndrom, který se nechá v řadě případů vyléčit odčervovací kůrou.

                Organická analýza Askaridů prokázala co do obsahu asi polovinu bílkovin a zbytek purinů , tuků, lipoidů, uhlohydrátů, glykogen a nejrůznější fermenty. Nejzajímavější, ale nejhůře sledovatelné se ukázaly být těkavé mastné a olejnaté kyseliny, jakož i do té doby neznámý alkohol, který Flury nazval „Ascaryl-alkohol". Při pokusech na zvířatech prokázal, že to jsou tyto substance, které způsobují nejen dráždění  střev, zánětlivé procesy, hemolýzu, leukocytozu, poruchu srážlivosti krve, ale zvláště také poruchy centrálního nerv. systému (CNS)  jakož - cituji Fluryho  doslova: „Halucinace, ChOREA, Hysterie, EPILEPSIE, Tetanus, Křeče, Deliria, Duševní poruchy, Meningismus". Mimo to prokázal Flury   i kapilární jedy s účinkem atropinu a koniinu, které vedou ke stavům podobným sepsi a těžkému střevnímu krvácení vedoucímu k letálnímu konci ( ke smrti). Koniin je jedovatý alkaloid (coninum maculatum), který způsobuje periferně se zvětšující sensomotorické ochrnutí. Na připomenutí: Sokratův pohár jedu obsahoval Koniin.

 

Při pokusech se zvířaty vyvolal Flury s těmito substancemi také alergické reakce vedoucí až k anafylaktickému šoku.

 

 

I.2.3.   Střevní parazité jako přenašeči a zásobárna původců nemocí

V této spojitosti vyvstává otázka, jestli střevní parazité, zvláště helminti (tedy útrobní červi), mohou být nositelem a zásobárnou původců nemocí. Střevní parazité jako přenašeči zoonóz? Je zajímavé, že v dešťovkách byly prokázány např. Toxoplasmy.

Na základě výsledků pozorování a měření na EAV vyvstává hypotéza do diskuze, kterou je třeba brát vážně. Serie nových onemocnění s Brucellosou, kdy všechny ukazovaly na  spojení s Askaridosou mne přiměly přijmout tuto možnost jako velmi pravděpodobnou. Opět to byl Flury 33, který částečně prokázal velká množství bakterií v Askaridách (škrkavkách). Také mezi mými pacienty existují náznaky nejen pro přenos původců nemocí ze střevních parazitů, ale také jejich funkci jako zásobník. Tak došlo v jednom případu po odčervovací kůře, tedy zahubení tasemnice a rozpadu škrkavek (Taenia u. Askaris) k dramatické intoxikaci salmonellou, ačkoliv před odčervovací kůrou nebyla salmonella prokázána. Tato pacientka měla po 30.leté těžké zácpě  pět let trvající a všemu  léčení odolávající průjem. Po aplikaci odčervovací kůry je pacientka bez potíží. Intoxikace salmonellou byla u ní bez problémů v krátké době úspěšně vyléčena. Nejzajímavějším střevním parazitem pro naši diskuzi se zdá být „Minuta - form" Améby , která pravděpodobně nese hlavní odpovědnost za symbiotickou rovnováhu. Má schopnost přijímat bakterie a jistě i viry. Existuje domněnka, že Minuta - form rozhoduje o tom, zda původce nemoci bude bez příznaků (symptomů) tolerován, nebo se stane agresorem. Jinými slovy, zdali se symbioza čí eubioza změní na parazitozu. Co se zde jeví především jako podezření, je v principu již základem jedné obsáhlé teorie, kterou vyslovil zoolog a mikrobiolog prof. Enderlein19 . Klíčem k tomu je jeho objev bičíkem opatřených  krevních symbiontů  se schopností vázat původce nemocí a skrze již zmíněné rušivé faktory  jejich apatogenů je přeměnit na patogeny, tedy přejít na parazitární formu. Enderleinův výzkum zůstal vlastně do dneška neznámý, ačkoliv obsahuje podstatné vědecké poznatky, zvláště pro základní výzkum ve vztahu genetiky a patologie.

Kromě již zmíněné možnosti, způsobit změnu z apatogenní do patogenní amébové formy, zdá se, že zde hrají významnou roli zvláště helminti (červi). EAV nachází jednoznačně důkaz toho, že mezi helminty a amébami zřejmě existuje vzájemný vztah. Tak se dá pozorovat, že terapie zaměřená vysloveně na améby vede k odchodu askarid a po terapii zaměřené výhradně na askaridy dřívě zjištěný vysoký nález améb nelze více prokázat. V této souvislosti by mělo vzpomenuto i Fluryho pozorování, při kterém zjistil, že škrkavky po důkladném opláchnutí pod tekoucí vodou během několika minut zahynou. 1991 se v „Nature" objevila práce mnichovské technické univerzity, která je vhodným modelem pro tuto teorii. V práci byly zkoumány mořské nematody, které žíjí na rozhraní anaerobních a aerobních vrstev vody. Ve smyslu extrasymbiose jsou hustě osídleny bičíkovci (Paramaecien). V těchto bičíkovcích se průkazně vyskytují bakterie „Holospora", jako endosymbianty srovnatelné s bakteriemi v amébách. Rozhodujícím výsledkem tohoto výzkumu však je, že se tyto Holospora bakterie nedají běžnými laboratorními postupy ani vypěstovat, ani prokázat.  Teprve speciální postup vyvinutý touto výzkumnou skupinou umožnil Holospora bakterie ve tkáních zachytit. Mikrobiologové odhadují, že existují ekosystémy  jako například odpadní vody, jejichž mikroorganismy jsou ze stejných důvodů idenfikovatelné jen asi z 0,1 -10 % 35  

EAV - a laboratorní výsledky stojí v analogovém procentuálním poměru. Vysvětlení může být v tom, že EAV, v protikladu k laboratorním metodám, diagnostikuje původce nemoci již ve stadiu  endosymbiozy.- a sice nejenom ve vztahu k prvokům a helmintům, nýbrž také ve vztahu k imunokompetentním a ostatním buňkám.

Moje tvrzení, že střevní parazité mohou být převodníkem (nebo prostředníkem) pro původce nemocí bylo poprvé potvrzeno. Hoerauf et al 45,46,96  byly prokázány endosymbionty ve filáriích: Rickettsie (Wolbachie). Skutečnost, že se zde zároveň jedná  právě o Rickettsie je důležité a cenné doplnění k mé knize „Rickettsioza - Systém - a onemocnění pokožky" 32  Makrofilárie, jakož i dospělí červi fillárií se dají úspěšně léčit jen tehdy, jsou-li jejich endosymbionti- tedy Rickettsie, po šestitýdenní tetracyclinové, popřípadě Doxycyclinové terapii  zahubeny.

Na základě IST°EAV vyšetření se objevují stále znovu známky toho, že zoonosy, jako například Toxoplasmosa, Brucellosa, Listeriosa, Tularemie, ale také Rickettsie, Borrelie atd. mohou být propašovány nejen střevními parazity, ale že jsou také vůči sobě v určitém „vřelém vzájemném vztahu". Zvláště u chronicky recidivujících průběhů nemocí a záchvatových onemocněních lze pozorovat, že se dá terapií něco zlepšit teprve tehdy, KDYŽ  JE  CYKLUS  STŘEVNÍCH  PARAZITU  PŘERUŠEN . Je pak zcela jedno, zda se jedná o alergické, ORL, entorologické, neurologické, revmatické či jiné příznaky nemocí    S  biologickým diagnostickým postupem (zde EAV) se dají stále znovu pozorovat nápadné souvislosti mezi toxickou zátěží jakož i toxickým souborem (či posunem) a střevní parazitózou. Vysvětlením pro to může být, že střevní parazité hromadí nejen mikroby, ale také např. pesticidy, herbicidy, rozpuštědla a pod.  Po této krátké exkurzi do základů parazitologie představím v následující kapitole „případy onemocnění" z mé praxe. Jedná se o pacienty, u kterých tato IST°EAV diagnoza prokázala nález střevních parazitů. Využívám při tom poznatky získané na základě rozsáhlého okruhu pacientů za posledních 20 let praxe.

 

MUDr. Ingrid Fonk

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...