Odborníků, kteří spojují imunitu s výživou je v naší zemi coby prstů na jedné ruce. S RNDr. Petrem Šímou, CSc. se povídá moc pěkně. Ze záměru o sestavení jídelníčku nebo jednoduchého návodu co jíst, abychom byli zdraví, nakonec téměř sešlo. A to je dobře.

 

Rozhovor se stočil do daleké minulosti, na různé kontinenty a přibylo i trochu filozofie. Petr Šíma se zabývá také evolucí imunity, horizontálním přenosem genetické informace a nukleotidy.

Profesní život Petra Šímy je pestrý. Od r.1967 až do nynější doby stále pracuje v Mikrobiologickém ústavu  AV ČR. Mimoto působil v Boce Kotorské v Jugoslávii v Institutu pro výzkum mořských živočichů, v Basileji v Institute for Imunology a také jako specialista hematolog-imunolog v univerzitní nemocnici v angolské Luandě. Je nositelem Medaile J.E.Purkyně za rozvoj biologických věd a je autorem nebo spoluautorem více jak 200 vědeckých publikací. Od r.1990 je řešitelem a spoluřešitelem 19 grantových projektů. Přednáší na řadě fakult, na různých odborných setkáních a setkáních pro veřejnost. Je členem českých i mezinárodních společností.

 

 

Jak lze propojit imunitu s výživou ?

 

Imunitní systém chrání náš organizmus nejen před průnikem patogenních mikroorganizmů zvenčí, ale také nežádoucími změnami v našem vnitřním prostředí, které by mohly ohrozit náš život. Rozpoznává a eliminuje toxiny nebo mutacemi pozměněné buňky, které by se mohly zvrhnout v nádorové. Ovšem když na to imunitní systém z jakéhokoliv důvodu nestačí, začne nádorové bujení. Ale málokdy si uvědomujeme, že se stravou také přicházejí dovnitř organizmu cizorodé látky, antigeny, že například i kus vepřového je cizí bílkovina, se kterou si musí náš imunitní systém trávicího traktu nějak poradit. Kdybychom si takovouto bílkovinu vstříkli do krve nebo do svalu, vyvolali bychom těžkou imunitní odezvu, zánětlivé velmi nebezpečné onemocnění. Střevní imunitní systém však průniku cizorodých antigenů ale i mikrobů, které jsou vždy v naší potravě, do vnitřního prostředí nedovolí.

 

Jak mám rozumět tomu, že nás imunitním systém chrání před stravou, jak se s tím tedy organizmus vyrovnává ?

 

Trávicí ústrojí má povrch velký 300-400m² a musí denně zpracovat 1,5-2 kg potravy, která, jak už bylo řečeno, obsahuje i potenciální patogenní látky a mikroorganizmy. Ty by mohly ohrozit naše zdraví. Avšak díky řadě obranných mechanizmů, slizničních bariér a specializovaných imunitních buněk, které jsou součástí imunokompetentních  tkání kolem naší trávicí trubice, je vše pod kontrolou. Navíc v našem trávicím traktu žije na tisíc druhů bakterií  (jejich počet dosahuje váhy přes 1 kg ), které jsou pro nás neškodné a ještě nám pomáhají trávit ty složky potravy, které náš trávicí systém zpracovat neumí

 

Čím dosáhnout toho, aby byla strava pro nás prospěšná a abychom si nějakou nevhodnou stravou nepoškozovali zdraví? Jsou nějaké základní zásady, které by se daly jednoduše shrnout?

 

Dají se shrnout a jsou téměř jednoduché, ale bohužel naše strava je ovlivněna za  prvé národními zvyklostmi, za druhé přírodním prostředím, tedy kde žijeme, za třetí jakousi  „módou", která kupodivu panuje i ve stravování, a za  čtvrté průmyslem, který nás v současné době ovlivňuje nejvíc, protože nemáme prakticky jinou možnost, než nakupovat technologicky unifikované potraviny a potravinové přípravky. Průmysl propaguje takové potraviny, na kterých vydělává, které jsou tak zvaně chutné. Sice odpovídají normám, ale nejsou vždy zdraví prospěšné. Naše strava je velmi různorodá, ale v principu by se dalo říct, že by měla obsahovat základní složky ve vyvážených poměrech, jsou to tyto: tuky 30%, bílkoviny 30%, cukry 30% a pak zbytek v nukleotidech, vitaminech a minerálních látkách, které jsou pro náš organizmus zcela nezbytné.

 

Co jsou nukleotidy ?

 

Jsou to základní stavební kameny nukleových kyselin DNA a RNA, které jako nositelky genů, jsou obsaženy ve všech buňkách a také podmiňují  buněčné dělení. Ve fázi růstu organizmu, v dospělosti při rekonvalescenci,  a hlavně v průběhu imunitní odpovědi, kdy se namnožují výkonné buňky imunity, je nutné zajistit zvýšený příjem nukleotidů potravou. Dříve se odborníci domnívali, že tělo si jich vytváří i v případě zvýšené potřeby dostatečné množství, ale ukázalo se, že jsou-li dodávány navíc potravou, pak se uzdravování a regenerace organizmu urychlí a také se zvýší výkonnost imunity.

 

Může si běžný člověk bez složitých tabulek a měření uhlídat vyváženou stravu ?

 

Myslím, že může, pokud není závislý na své kuchyni. Známe osoby, které prohlašují, že jí jen jitrnice a vepřové, a naopak vegetariány, kteří jí jenom zeleninu. Oboje je špatně. Člověk je biologicky všežravec, i když se určitou dobu svého života může stravovat velmi jednotvárně. Jako příklad lze uvést národy žijící v  polárním prostředí.

 

Traduje se, že bez masa a tedy bez přísunu bílkovin, by Homo sapiens nedosáhl dostatečné velikosti mozku a tím inteligence?

 

To je nesmysl. Pak by museli být všichni predátoři inteligentní přinejmenším jako my, lidé. Tedy lvi, vlci, krokodýli, žraloci a stovky dalších druhů.

 

Jak se v historii lidstva měnila strava a které návyky má náš organizmus dodnes ?

 

Strava se vyvíjela po celou existenci člověka, od doby kdy člověk odešel ze své prakolébky v Africe a rozšiřoval se po různých geografických a klimatických oblastech světa. Co dal do pusy, to snědl, a ze zkušenosti zjistil, co může. Řekl bych dokonce, že strava pravěkého člověka byla pestřejší, než strava člověka současného. Musíme se také zbavit představy, že člověk od počátku své existence uměl lovit. To nebyla legrace uštvat jelena a vymyslet na něj luk, šíp nebo oštěp trvalo statisíce let. Ale vyrobit vrš a chytit do ní ryby bylo jednoduché. Nebo nasbírat na břehu mušle. Proč se dnes říká, že mořské plody a ryby jsou pro nás tak zdravé ? My je totiž jedli statisíce generací. V Dánsku jsou při mořském pobřeží kopce vysoké až asi 20 m, větší prakticky v Dánsku totiž ani nejsou. Říká se jim kjokkenmödingy. Když v nich archeologové začali kopat, zjistili, že jsou plné schránek měkkýšů, vlastně tehdejších kuchyňských odpadků. Je to důkaz, že zde člověk tisíce generací mušle sbíral a jedl.

 

To neměli žádný deficit ve stravě ?

 

Neměli, protože složení mořských plodů a vůbec mořských živočichů je pro organizmus ideální. Proto také národy žijící u moří jsou zdravější než třeba národy, které se živí pouze obilovinami. Na Andamanských ostrovech v Indickém oceánu se jí hlavně mořská strava doplněna kokosovými ořechy, které obsahují tuky  na úrovni vepřového sádla. Přesto zde neexistují žádné infarkty. Inuité (eskymáci) mají sto výrazů pro různé druhy sněhu, ale neznají výraz pro infarkt.  Dávní obyvatelé Mexika také měli velmi jednostrannou stravu, ale zaměřenou na kukuřici. Prakticky neznali domácí zvířata, maximálně jedli nějaká morčata a to je už potravinově horší. Můžeme se jen domýšlet co se asi stalo, když vystavěli nádherná města, která poté, pro nás bezdůvodně, opustili. Vědci se domnívají, že jedním z důvodů bylo vyčerpání půdy pěstováním kukuřice, že museli hledat novou.

Důležité jsou i geologické podmínky pro život. Například v severovýchodní Číně v oblasti Keshanu žijí lidé na sprašových půdách, kde chybí nezbytný stopový prvek selen. Jeho deficit v potravě vyvolává kardiomyopatie provázené zvýšenou náchylností k infekčním onemocněním.

 

Takže teorie o tom, že je pro nás nejlepší  strava vypěstovaná v oblasti kde jsme se narodili bere za své ? Geneticky jsme hlavně zvyklí na ryby ?

 

Kdybychom věřili na praotce Čecha, který sem došel asi před patnácti sty lety, tak je to z hlediska genetického přizpůsobení se na místní plodiny a stravu pro náš organizmus velmi krátká doba. Mimochodem, například jablko dnešní podoby je známé teprve od středověku, Eva ho určitě v ruce mít nemohla.

Genom se vyvíjel statisíce generací a my jsme osídlovali hlavně mořská pobřeží a břehy řek a jezer, kde byla potrava lehce dostupná, tedy jedli jsme hlavně ryby a měkkýše, raky a kraby. A nejen to. Málokdo si uvědomuje, že naši předci nepohrdli ani zdechlinami. Maso bylo vlastně už částečně fermentované, tedy stravitelnější, a hlavně plné mikrobů, které jsme jaksi přizvali, aby nám pomáhali trávit. Možná, že to páchlo, ale tak to vnímáme dnes my. K tomu je třeba dodat, že by nám nešly pod nos různé stravovací zvyklosti  ani některých kmenů žijících v současné době třeba v Africe, Jižní Americe nebo v Austrálii.

 

Optimální výživa je prý lék zítřka, když vyživíme tělo správně, může zásadně ovlivnit naše zdraví ?

 

Výživa podle Světové zdravotnické organizace je přímou příčinou téměř 65% chronických onemocnění, např. infarktu a vůbec nemocí souvisejících s krevním oběhem nebo diabetu 2. typu. Správnou výživou lze předcházet vzniku onemocnění a lze také jejich průběh zkorigovat, zpomalit, ale už asi ne zcela vyléčit. Zapomněli jsme říct, že výživa determinuje rovněž odolnost proti infekčním chorobám. Podvýživa je příčinou snížení efektivity imunity, takže se náš organismus stává ideálním objektem pro patogenní mikroorganismy a parazity. Ale pozor, totéž platí u nadvýživy. Obezita se dnes klasifikuje jako závažné onemocnění, které je příčinou dalších nesdělných (chronických i infekčních) chorob.

 

A jak to bylo s obezitou u našich prapředků ?

 

To se zjišťovalo z mechanické stavby trámčiny nalezených kostí. Tehdy, ale třeba i ve středověku, se tlustí lidé považovali za zdravé. Organizmus člověka se evolučně musel přizpůsobit na období hladu. Když měl tukové zásoby, tak hladovění přežil, když je neměl, zemřel. Obezita je v mnohých případech daná hormonálně. Jestliže má člověk vnitřní hormonální prostředí naladěno jako střádavý typ, bude se mu s obezitou bojovat těžko.

 

Měli bychom upřednostňovat čerstvé jídlo ?

 

Čerstvé jídlo je nejlepší, v tepelně zpracovaném jsou už určité „škodliviny". Jenže my ho tak musíme jíst,  protože už neumíme strávit třeba syrové maso. Důležité je uvědomit si, že každou tepelnou úpravou jídla vznikají pokročilou glykací určité látky, které jsou pro náš organizmus škodlivé. Tato reakce probíhá bez účasti enzymů hlavně při použití vysokotepelného zpracování, kdy některé složky potravy mohou získat karcinogenní vlastnosti. Bohužel současná technologizace potravin i naše kuchyňská příprava jídel tomu napomáhají. Nejšetrnějším tepelným zpracováním jídla je vaření,  na dalších místech jdou popořadě za sebou pečení, smažení, grilování a nejhorší je uzení. Uvádí se, že člověk za život sní asi 60 tun jídla a z toho je 8 tun škodlivin.

 

Co s tím dělat ?

 

Jestliže udělá člověk ve výživě chybu výjimečně, krátkodobě, tak se s tím náš organizmus vyrovná. Pokud ale bude ob den grilovat, tak je to špatně. Přesto nemůžeme jednoznačně říct, že kdo jí uzeniny, bude mít rakovinu. To je polyfaktoriální záležitost a příčiny jsou komplexní. Lidský organizmus je pro nás stále v mnoha ohledech neznámý. Dva lidé se stejnými stravovacími návyky se mohou dožít zcela jiného věku, protože velkou roli hraje také genetika.

 

Jaký máte názor na geneticky modifikované rostliny v našem jídelníčku ?

 

Já s tím problém nemám. My lidé jsme totiž velmi konzervativní. Do našich myslí se zapsala tisíciletá víra, jak Bůh stvořil, tak to má zůstat. Ale po celou svou historii se příroda vyvíjela a tedy měnila. Když naši předkové šlechtili nové rasy domácích zvířat a nové odrůdy ovoce a zeleniny, které se v přírodě nikdy nevyskytovaly, trvalo to celé generace, a nikomu to nepřišlo. Přesto se ale jednalo o stejný princip, o manipulace s geonomem. Genová manipulace tehdy byla prováděna, aby nám prospěla. A tak je tomu i dnes, jen doba k vývoji nových odrůd se zkrátila. Když jdeme koupit rajčata, vybereme si ta pěkná, velká, bez plísní. Jenže ta už jsou dávno geneticky upravovaná. V nahnilých bychom našli plísně, aflatoxiny, nádorotvorné látky a to by nám vadilo víc.

 

Začalo období půstu, nebyl to dobrý zvyk ?

 

Jarní pročištění organizmu byl určitě dobrý zvyk, jenže my se k němu těžko vrátíme, protože byl dodržován hlavně z náboženských důvodů. Mimoto tento zvyk nebyl zaveden pro celé lidstvo, třeba indiáni nic takového nedodržovali.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Myomy

myom Děložní myomy jsou benigní (nezhoubné) nádory, které vyrůstají z děložní stě­ny tvořené hladkou svalovinou. Postihují 30-40% žen v produktivním věku. U ně­kterých žen myomy nevyvolávají vel­ké obtíže a stačí je jen sledovat v rám­ci pravidelných gynekologických prohlí­dek (zejména ultrazvukem).

Číst dál...

Endometrioza

endometriozaVeškeré informace o endometrioze nám poskytl prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, kde se nachází, jediná svého druhu v republice, specializovaná ambulance pro diagnostiku a léčbu endometriozy.

Číst dál...

Gynekologické záněty

gynezanetyZáněty ženských pohlavních orgánů jsou infekční onemocnění vyvolaná bakteriemi, viry, kvasinkami, parazity a často je původců více najednou (infekce polymikrobiální). Původce ifekce může být již existující v pochvě či na zevním genitálu nebo je do organismu zanesen zvenčí.

Číst dál...