Psychózy jsou závažná duševní onemocnění,. Která vedou ke značnému utrpení v životě nemocných i jejich rodin. Moderní léčba je založena především na spolupráci nemocného, jeho rodiny a dalších blízkých lidí. Aby spolupráce byla možná, potřebují mít všichni zúčastnění dostatek informací o tom, co je psychóza a jak ji pochopit, jaké má příčiny a průběh, jak se dá léčit i co může nemocný udělat sám. Již od počátku chci zdůraznit několik poznatků:

-         psychózu si nezavinil ani sám nemocný, ani nejsou na vině jeho příbuzní

-         psychotické poruchy jsou medicínsky dobře rozpoznatelné

-         lidé s psychózou většinou nejsou nebezpeční

-         moderní léčba psychóz je velmi účinná

-         nezbytnou součástí léčby je podávání antipsychotických léků

-         psychoterapie může významně pomoci při řešení problémů v životě nemocného

-         účinnost léčby se zvyšuje při dobré spolupráci celé rodiny

-         nemocní s psychózou netrpí rozštěpem osobnosti

-         spolupráce i účinnost léčby vzrůstají při dostatku informací

Psychózy jsou stavy, při kterých dochází k poruše kontaktu s realitou. Znamená to, že v psychóze jinak vnímáme, myslíme a prožíváme.

Psychóza není jen  jedna nemoc, ale jde o celou řadu prožitků, které jsou tak rozdílné, jako jsou různé životní prožitky každého z nás. Psychotický pohled na svět je dost odlišný od pohledu běžného. Proto psychózu lze přiblížit, ale nikoliv beze zbytku pochopit.

Změna kontaktu se skutečností v oblasti myšlení může začínat jako neurčitý pocit, že něco není v pořádku, nebo je to prostě „nějak jinak". Potom se může objevit porozumění tomu, jak všechny ty podivnosti spolu souvisejí. Může se objevit dojem, že se jedná o spiknutí, komplot nějaké mafie, špionů nebo zločinské organizace, která člověka ohrožuje a chce zabít. Důvodem ohrožení může být pocit výjimečnosti a důležitosti. Naopak, když člověk odolá a vyhraje, bude tím, kdo zachrání svět zkázy. Není důležité, že člověk s psychózou nedovede v té době vysvětlit, proč a čím je tak výjimečný. Jakoby to nemusí být důležité. Tento příběh není o reálné skutečnosti, ale klient ho ve své psychóze za nezvratnou pravdu považuje. Odborně se tento příznak jmenuje blud.

Psychóza vytváří změněný obraz světa v nás. Za pomoci vnímání, myšlení a emocí vytváříme ve své mysli obraz světa. Tento obraz světa je u většiny lidí podobný. Je tím dána možnost navzájem si povídat a porozumět. V psychóze je však kontakt s realitou porušen. Člověk si ve svém nitru vytváří svět, který je odlišný od světa, který vnímají ostatní.

Stavy, při kterých dochází k poruše kontaktu s realitou, se nevyskytují jen o psychóz. Můžeme se s nimi setkat u otrav intoxikací různými drogami, dochází k nim při úrazech, nádorech a infekcích nervového systému i při stavech, které někdy doprovázejí tělesné nemoci např. vysoké horečky, u některých typů epilepsie apod. V neposlední řadě je také možné tyto stavy prožívat na základě velmi silných prožitků, např. při silném stresu, náboženském vytržení, apod. Čím se ale psychózy od těchto stavů odlišují? Psychotická onemocnění mají vedle určitých příznaků i typický průběh.

Naše psychika se celý život dynamicky proměňuje a rozvíjí. Proto se někdy může stát, že přesnou hranici mezi normou a psychózou je těžké najít. V běžném dospívání dochází někdy k silným otřesům všeho, čemu doposud mladý člověk věřil. Mohou se objevovat různé dosud neznámé pocity, úvahy, silné pocity a touhy. Okolí tím může dávat najevo své neporozumění, odmítnutí apod. Mladý člověk se může dostat až do jakési izolace a vytvářet si svůj vlastní svět. Také další životní situace mohou být spojeny s otevřením se neznámých „sfér". O zvláštních, až nesrozumitelných stavech mohou hovořit lidé v těžkých osobních krizích, pod vlivem drogy nebo ti, kdo se zabývají jógou, mystikou, holotropním dýcháním.

Jako psychózu označujeme takové duševní onemocnění, které mění prožívání člověka ve vztahu k okolí a k sobě samému. Během psychotického onemocnění dochází v různé míře ke změně všech základních kvalit našeho duševního života. Změny v myšlení, vnímání a citech dosahují takové intenzity, že člověk nedokáže odlišit, co je skutečné a co není.

Psychické poruchy jsou velmi různorodé a mají rozdílnou míru závažnosti. Zjednodušeně si můžeme představit určité kontinuum, kdy na jednom pólu máme zdravého člověka, pak lidi s různými neurotickými obtížemi a na opačném pólu lidi nemocné psychózou.

Psychotické poruchy můžeme rozdělit do několika skupin:

1. Schizofrenie
2. Schizotypální poruchy
3. Duševní poruchy s bludy
4. Akutní a přechodné psychotické poruchy
5. Schizoafektivní poruchy (poruchy nálad)¨
6. Maniodepresivní porucha
7. Organické a symptomatické psychózy
8. Jiné poruchy

Schizofrenie jde o skupinu onemocnění s výraznou poruchou myšlení, vnímání, citů a chování. Lidé nemocní schizofrenií ztrácejí kontakt s realitou, slyší nebo vidí věci, které nejsou skutečné, a pod vlivem svých představ pak jednají neobvykle a nepřiměřeně.

Schizofrenie

Paranoidní schizofrenie

Nejčastější typ schizofrenní psychózy, charakterizovaný paranoidními bludy a sluchovými, zrakovými, čichovými, chuťovými a tělesnými. Efektivita bývá pod vlivem psychotických prožitků podrážděná, v chování se může objevit agresivita zaměřená proti domnělým nepřátelům. Časté jsou intrapsychické halucinace v podobě přesvědčení o vlastních telepatických schopnostech, příp. o tom, že jsou subjektu jeho myšlenky odmítány a zveřejňovány, nebo naopak mu jsou cizí myšlenky vkládány. V případě hojných tělových halucinací lze diagnostikovat parafrenní formu paranoidní schizofrenie.

Hebefrenní schizofrenie

Je poměrně vzácná, typické jsou pro ni poruchy chování, které je nezodpovědné, nepředvídatelné, vystupňovaně klackovité. Nálada je nepřiměřená situaci (chichotání, přihlouplé úsměvy, grimasování, manýrování, nezbednost, opakované fráze). Myšlení je dezorganizované, řeč nesouvislá. Začíná ve věku 15 - 25 let, mívá špatnou prognózu. Nemocný ztrácí průbojnost a rozhodnost, opouští své cíle, chová se bezúčelně, povrchně a manýrovaně se zabývá náboženskými, filosofickými a jinými abstraktními tématy, což činí potíže při sledování jeho myšlenkového toku. Premorbidní osobnost hebefreniků bývá spíš plachá a samotářská.

Katatonní schizofrenie

Je poměrně vzácná, v popředí je rozštěp psycho-motorický: poruchy motoriky se projevují od hyperkinéze ( přehnaná pohyblivost ) až ke stupou (netečnost ), od automatické poslušnosti k negativismu. Nemocný může setrvávat dlouhou dobu v nepřirozených polohách, do kterých byl uveden. Při tom může dojít k epizodám prudkého vzrušení. Diagnostikuje se tam, kde jsou splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii a kde se navíc vyskytuje stupor nebo mutismus, excitace, zaujímání a udržování nevhodných či nezvyklých poloh, negativismus, rigidita. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit organické onemocnění mozku, metabolické poruchy, alkohol a drogy.

Nediferencovaná schizofrenie

Splňuje všeobecná kritéria pro schizofrenii, ale neodpovídá žádnému předchozímu podtypu. Patří sem atypická schizofrenie.

Postschizofrenní deprese

Depresivní syndrom, který přichází po odeznění schizofrenní psychózy. Někdy lze těžko odlišit od vlivu neuroleptik a od emočního oploštění způsobeného schizofrenním procesem. Při této poruše je vyšší riziko sebevraždy! Postschizofrenní deprese se diagnostikuje, jestliže dotyčný měl schizofrenní psychózu během posledních 12 měsíců, některé schizofrenní příznaky ještě přetrvávají, depresivní příznaky jsou výrazné a doprovázené pocitem tísně a trvají alespoň 2 týdny.

Reziduální schizofrenie

Jde o chronické stadium schizofrenie, u kterého je jasný předchozí vývoj zahrnující několik atak s psychotickými příznaky a předcházející později v ireverzibilní negativní příznaky (zpomalené psychomotorické tempo, otupělost, pasivita, ztráta iniciativy, chudost řeči co do obsahu i frekvence, chudá nonverbální komunikace - výraz obličeje, kontakt očí, modulace hlasu a postoje, zanedbání zevnějšku a chudé sociální vztahy), jasná psychotická ataka v minulosti, převaha negativních rysů alespoň po dobu jednoho roku, nepřítomnost demence či jiné organické mozkové poruchy, nepřítomnost demence či jiné organické mozkové poruchy, nepřítomnost deprese.

Simplexní schizofrenie

Je to psychóza probíhající plíživě, při níž se postupně rozvíjí bizarní chování, neschopnost adaptace na sociální prostředí a celkový pokles výkonnosti. Bludy a halucinace nejsou přítomny a stav není tak jasně psychotický jako u jiných forem schizofrenie. Typické negativní rysy, jak je vidíme u reziduální schizofrenie, se sice rozvinou, ale nejsou předcházeny zjevnou psychotickou symptomatickou. Nemocný se stává ponořený do sebe, bez zájmu, bez cíle, lenošivý, toulavý.

Původ a vznik schizofrenie

Přesto, že etiologie schizofrenie není beze zbytku objasněna, je známa celá řada faktorů, které k jejímu rozvoji přispívají.

U schizofreniků nejsou specifické morfologické změny. Může být snížený počet neuronů, glióza, narušená neuronální architektura. Zdá se, že se vyskytují degenerativní změny v limbickém systému, v bazálních gangliích, zejména v substantia nigra a v dorsolaterálním prefrontálním kortexu.K rozvoji přispívají biochemické faktory a psychosociální faktory.

Psychosociální faktory

- rodinné

Rizikovější jsou rodiny s vysoce vyjadřovanou emotivitou. Vysoce vyjadřovanou emotivitou se míní přílišné angažování, přílišná dotěrnost ať již hostilní, či kritická nebo ovládající, kontrolující a zahánějící do infantility. Méně onemocnění se pozoruje u nemocných v těch rodinách, kde nejsou tolik přítomné (vlezlé) emoce. Řada odborníků se však shoduje na tom, že psychosociální faktory nepatří mezi příčiny.

- psychodynamické okolnosti

Chceme-li porozumět symbolickému významu příznaků, musíme především porozumět pacientovi, jeho konfliktům, přáním a dynamice osobnosti. Nemocný je vystaven zmateným a ohlušujícím vjemům a rozvíjí si obranné mechanismy, mezi které patří především psychotická projekce. Projekce je např. mohutným obranným mechanismem u paranoi. Další obrannou reakcí je obrácení impulsu či myšlenky do jeho opaku. Třetím obranným mechanismem je popření (patří sem i proměna matoucích vjemů v bludy a halucinace).