Nejčastějším kloubním onemocněním je osteoartroza. Postihuje více než 20 % naší populace. U 15 % osob starších 35 let jsou nacházeny artrotické změny na kloubech.Každý druhý člověk nad 50 let trpí určitým stupněm této choroby. S ohledem na vysoké procento výskytu osteoartrózy ve vyspělých zemích ji můžeme zařadit mezi civilizační choroby.
Osteoporóza je onemocnění, při kterém dochází k postupnému úbytku kostní hmoty, spojené s poruchou složení kosti a se zvýšeným rizikem zlomenin.
Střední délka života se u nás i ve světě prodlužuje a populace celkově stárne, s tím přibývá i osteoporotických zlomenin.
V poválečných letech se ohromně rozšířil dosah chirurgických oborů a masově byly zaváděny operace - je jich ročně desítky tisíc -, které zmírňují „chronické degenerativní nemoci stáří". To je ošklivý termín popisující, co se stane, když už se tělesné tkáně přestanou obnovovat a oční čočky se zamlží šedým zákalem nebo popraská povrch kloubů. Takové formy chronické degenerace omezují tělesné funkce a podstatně zhoršují kvalitu života.
Národný ústav reumatických chorôb v Piešťanech na Slovensku, NÚRCH, není pro českou veřejnost neznámý. Má dlouhou historii, která začala v r.1952, kdy byl ústav založen se zaměřením nejprve jen na výzkum. Později byl přebudovaný na zařízení klinického charakteru a v r.1953 se stal detašovaným pracovištěm Výzkumného ústavu chorob revmatických v Praze.
Problémy s klouby trápí valnou většinu lidí a výjimkou nejsou dnes ani děti. Nejčastější příčinou kloubních problémů je opotřebování chrupavky, která je až ze 40 % tvořena kolagenem.
Chrupavka v kloubu plní velmi důležité funkce - dodává kloubu pružnost, tlumí nárazy a otřesy. Mezi nejčastěji se vyskytující kloubní onemocnění patří artróza a osteoartróza.
Ing. Mária Stančíková, CSc. je uznávaným odborníkem ve výzkumu pojivových tkání. Její práce se týkají hlavně sledování vlivu léků na degradační mechanizmy pojiva, zejména kolagenu. Spolu se svými spolupracovníky sleduje účinek potenciálních léků a nových terapeutických postupů na experimentálních modelech u zvířat. Tyto modely využívá také na sledování účinků orálně aplikovaného kolagenu. Je autorem a spoluautorem více než 200 vědeckých publikací.