S mistrem světa ve skocích na lyžích Jardou Sakalou jsme se sešli v jeho baru na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm ,který nese název podle Jardovy pře­zdívky „SAKY" bar. Už na první pohled Jarda vyvrací všechny předsudky o tom, jak se chovají slavní lidé, kteří něčeho dosáhli. Je to usměvavý, přátelský kluk, se kterým je radost „pokecat", prostě sympaťák...

Jaká byla Tvoje dráha k vrcholovému sportu?

Se skoky na lyžích jsem začínal v 10 letech. Pocházím z Vrbna p. Pradědem v Jeseníkách, kde snad kromě kopané na nižší úrovni, byly právě skoky na lyžích ta jedinná šance jak se uplatnit ve vrcholovém sportu. Další z důvodů proč právě skoky na lyžích byl ten, že jsem velice rád lyžoval a tento sport se dá provozovat prakticky po celý rok. Svou dráhu k profesionálnímu sportu jsem začal ve 13 letech, kdy mě vybrali do vrcholového střediska ve Frenštátě pod Radhoštěm a od té doby tady také žiji. Zde jsem začínal jako dorostenec a později jsem pokračoval jako junior. Ve 18 letech jsem byl povolán na vojnu do Dukly Liberec a po ukončení vojenské služby jsem se vrátil zpět do Frenštátu.Začalo se mi docela dařit a získal jsem nějaké světové poháry.

Skoky  na  lyžích  jsou  asi  finančně náročné a v mladém věku zatěžují i rodiče sportovce.

Začínal jsem ještě za totality, kdy bylo vše velmi levné a takřka zdarma. Dnes už je to pochopitelně více o penězích.

Dosáhl jsi i nějakých velkých světových úspěchů?

Na mistrovství světa v roce 1993 jsem získal 3 medajle - 2 stříbrné a 1 bronzo­vou. V roce 1992 bronzovou na olympi­ádě v Albertville ve družstvech, r. 1994 zlatou na mistrovství světa. Na turnaji „Čtyř můstku", který je jeden z nejslav­nějších závodů ve světové sérii, jsem se několikrát umístil do třetího místa, ale to už opravdu nevím přesně. Pořád aktivně závodíš? Nezávodím. Důvodem k ukončení mé sportovní kariéry byly zdravotní problé­my a už jsem toho měl jednoduše dost. Teď mám sportovní obchody s lyžema a letos v červenci jsem si otevřel vlastní bar.

Máš trenérské ambice? Trénuješ?

Netrénuji a v podmínkách, které jsou u nás dnes ve skocích na lyžích, bych ani nechtěl.

Jak bys hodnotil popularitu tohoto sportu a zájem ze strany mladých?

Myslím si, že zájem je malý a souvisí to s tím, že naši vrcholoví sportovci nemají výsledky, tudíž chybí vzory a popularita prostě klesá.

Měls v dětství nějaký svůj vzor?

Mým jediným vzorem byl od první chvíle Raška.

Jaké doplňkové sporty používají při tréninku skokani?

Skokani mají šest dvou až tří fázových tréninků v týdnu. Musí mít gymnastic­kou průpravu jako jsou salta, dvojité salta a přemety, kvůli pádům, oheb­nosti a kontrole. Také v posilovně tráví hodně času. Trénují se sprinty pro dob­rou dynamiku, výskoky, běhy do scho­dů, vytrvalost, prostě vše potřebné pro optimální výkon.

Jsou v tréninku skokanů zařazeny spe­ciálně i pády?

To se učí až v reálu na můstku. Musí být obratný a schopný orientovat se při pádu.

Vypínají se vždy skokanům lyže při pádech?

Někdy ano, to záleží na tom, jak je upí­nací systém nastavený.Většinou jsou ale lyže seřízeny spíš tak, aby je sko­kan v letu neztratil, takže dost „fest". Jaký je to pocit, když takhle šílenou rychlostí letíš dolů? Je to o zvyku. Trénuje se to už od malička na malých můstcích a postup­ně na větších. Mně to připadá úplně normální.

Jak dlouho ten let asi trvá?

200 m zhruba 7,5 vteřiny a dnes se skáče 230 m asi 8-9 vteřin.

Vybírají  se   skokani   podle  vzrůstu, hmotnosti apod.?

Záleží to na vývinu v pubertě u každého jedince zvlášť, takže optimální postavu na skoky ihned nepoznáte. Je hodně kluků, kteří v 15 letech jsou ve špičce mezi juniory a dokážou porazit i senio­ry. Potom vyspějí, narostou jim svaly a jejich kariéra je u konce.

Čili se skokanem je to podobně jako s žokejem? Měl by být drobnější?

Určitě,  dnes je spousta kluků,  kteří jsou   ve   světové   špičce,   jsou   na pokraji anorexie nebo drží diety apod. Lyžařská asociace uvažuje o stanovení konkrétních  limit,   protože  například 185 cm vysocí závodníci mají kolem 60 kg. Já, když jsem loni v květnu kon­čil, jsem měl 179 cm a vážil jsem 60kg. Od té doby jsem přibral 21 kg a není to na mě vidět. Špičkoví světoví závodníci mají 48 kg při výšce 170 cm. Kdo má přes 60 kg, nemá mnoho šancí.

Tys vážil v nejvyšší formě kolik?

V roce 1993 jsem vážil 58 kg.

A teď?

82 kg

Podle mě ses i teď dost hubenej. To by mě zajímalo, kde se vzal ten rozdíl...?

(smích) Když už nemáš žádný tuk, o který bys mohla zhubnout, zhazuješ svalovou hmotu. Prostě cvičíš s co největší zátěží, dokud můžeš. Chvilka odpočinek a zas znovu. Spalují se tím svalová vlákna. ...i jsem u toho omdlel...

Jak je to v tomto sportu s anaboliky?

Já jsem se setkal jen s jedním dopingovým případem, kdy závodník použil nějaká diuretika na odvodnění. Dva roky nesměl skákat.

Co se kromě diuretik dále používá?

Nevím, protože je toho hodně a já jsem se o to nikdy nezajímal.

Jaké zdravotní problémy jsou běžné pro skokany?Existuje nějaká skokan­ská „nemoc z povolání"?

Velké problémy se vyskytují v obalsti zad, konkrétně s meziobratlovými ploténkami. Já jsem tím taky hodně trpěl. Dokonce jsem s tím odskákal celou sezónu. To byl jeden z důvodů, proč jsem se skoky skončil. Dnes už je to docela v pohodě, pokud nemusím dlouho stát. Léčil jsem se ve fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě a v Praze v Motolské nemocnici. Často mívají závodníci problémy s koleny, kon­krétně menisky. Není to způsobeno přímo skoky, ale tréninkem, kde se skáče často na suchu nebo se zařazují výskoky ze dřepu s činkou na zádech.

Jak se obvykle postupuje při problé­mech s koleny, když jsou při závodech léky zakázány?

Pokud to bolí, tak je nutná operace. Asi 60 % skokanů má menisky odope­rovány. Skákání to neovlivní, ale mohou nastat problémy ve stáří.

Jaké sporty děláš teď?

Když mám čas, jezdím na bruslích, v autě nebo chodím hrát s klukama fot­bal. V zimě lyžuji.

Co plánuješ do budoucna?

Nechávám tomu volný průběh. Chtěl bych do školy, protože se otevírá trenérská jednička v Olomouci.

Takže studovat a pak trénovat?

Nevím. To záleží, jak se ve Svazu lyžo­vání změní poměry.

Neláká tě vybudovat nějaké sportovní centrum?

Ano, moc rád, ale nejdříve bych musel vyhrát nějaké peníze.

Líbí se ti akrobatické lyžování, viz. Aleš Valenta?

Ano, rád bych si to vyzkoušel. Byl jsem s ním jednou domluvený na exhibici v Karlových Varech a chtěl jsem zkusit skoky do vody, ale nakonec to nevyšlo, protože nebyl čas.

Nechybí ti skákání?

Ne, jsem rád, že jsem toho nechal. Mají skokani specifickou životosprávu? Mohou mít, když si nechají poradit od odborníků, ale většina kluků si to řídí sama. To je ten problém, protože vět­šinou váží víc, než by měli. Odborníky přes výživu si svaz nemůže finančně dovolit na rozdíl od Němců nebo Poláků, kteří na to mají své lidi.

Je v jiných zemích tento sport popu­lárnější?

Dnes je populárnější na západě, napří­klad v Rakousku nebo Německu a to díky televiti RTL.

Co si myslíš že by u nás pomohlo k zlepšení současné situace?

Snad nějaký manager.

Dělal jsi někdy managera?

Loni jsem působil jako manager Svazu pro materiální vybavení. Když jsem vše potřebné zabezpečil, tak mi řekli, že už pro ně nepracuji,  protože nemají peníze.

Není možné udělat alternativní svaz vedle již existujícího?

Není, protože kluci, kteří by byli pod jiným svazem, by nemohli jezdit na závody světového, evropského poháru a mezinárodní závody, kde je partner Profis - Český svaz lyžařů. Na tyto typy závodů se nemůže přihlásit klub sám, ale musí jej přihlásit právě svaz. Obecně ve všech zemích musí existo­vat nějaký svaz.

Existuje v tomto sportu nějaká věková hranice?

Mě řekli, že jsem pro ně ve 33 letech starý.

Hradí svaz náklady spojené s účasti na závo­dech?

Dnes to funguje tak, že ten kdo skončí na svě­tovém poháru do 45. místa, hradí mu veškeré náklady pořadatel.

Co se na závodech boduje kromě vzdálenosti doskoku?

Styl, kde se boduje pohyb lyží ve vzduchu, mávání rukama apod.

Kolik je u nás skokanských můstků?

Nevím  přesně,   ale  takové  kde  se  skáče, můžete najít například ve Frenštátě,  Liberci, Hrachově, Lomnici nad Popelkou a v Novém Městě na Moravě.

V jaké výšce nad zemí je odrazová plocha můstku?

Okolo 3 metrů, jak kde.

Jaký je tvůj rekord?

Můj osobní rekord je 205 m a pro srovnání je letošní nejdelší skok 231 m.

Jaká je nájezdová rychlost?

103 až 104 km/hod., jak kde a dopadová rych­lost je až 140 km/hod.

No, vidím,že je to dost nebezpečný sport pro celé chlapy. Asi se na Tebe dost lepí holky...

Právě, že ani ne. Žiju sám v ústraní a je o mně známo, že jsem dost nesmělý....

Tak po tomhle rozhovoru se nebudeš stačit schovávat....

Proč myslíš, že ho dělám...?!

Takže dámy...Rozhodně doporučujeme!    ))) 11/2003